Zakázaná operace

Tam, kde se válčí už celá staletí
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Zakázaná operace

Příspěvek od Mantra »

Specnaz útočí z Pakistánu
Obrázek
Na počátku roku 1986 byl hlavní úkol obou bojujících stran zajistit týlové zabezpečení vlastních jednotek. Mudžahedíni se soustředili na útoky na zásobovací kolony dopravující životně důležitý materiál do posádek v Afghánistánu. Na druhou stranu sověti začali bombardovat vesnice a jakékoliv zařízení k výrobě jídla, aby zbavili Mudžahedíny potřebných zásob. Výsledný efekt byl, že přibližně 7mil. Afghánců opustilo svoje domovy a utekli do velkých měst nebo Iránu a Pakistánu a také že Mudžahedíni byli přinuceni si nosit jídlo s sebou do akcí. Tato situace je dovedla k vybudování sítě logistických základen a skladů.
Po těžkých ztrátách v roce 1985, kdy jednotky SPECNAZ působící v okolí pevnosti Krer při akcích mudžahedínů ztratili pomalu dvě roty vojáků byl jejich velitel stále více přesvědčen o pomstě. Reakce na tyto ztráty z vrchního velitelství byla odlišná a tak na základě rozkazu velení 40.armády sovětských sil bylo zakázáno překročit pakistánské hranice, aby nedošlo k mezinárodním problémům a dále byly zakázány veškeré boje v oblasti do 5km od hranic. To, že druhá strana přecházela tyto hranice nikomu nevadilo.

Zásobovací pevnost Krer byla umístěna na cestě z Bajuaru v Pakistánu, asi 20km jihozápadně od afghánského města Asad Abad, oblast Konar (Kunar). V normální době zde bylo méně jak 400 bojovníků, kteří mohli v případě hrozícího nebezpečí být rychle doplněni. (Sovětská rozvědka počítala s 500 vojáky a špatně odhadla jednotku jako Islámský pluk Abdula Vakilya). Kdežto jednotka umístěná v Kreru patřila k Sayyafově frakci http://en.wikipedia.org/wiki/Abdul_Rasul_Sayyaf a spadala pod velení polního velitele Assadullaha. Pevnost byla dobře vybavena minomety, bezzákluzovými kanony, kulomety DŠK a ZU 23. Poloha pevnosti ve vysoké nadmořské výšce také stěžovala její dobytí a hlavně na přístupech z afghánské strany byly vysoké srázy, které neumožňovaly použití techniky. Z pakistánské strany byl přístup lepší, ale tam sovětské jednotky nesměly.
Obrázek
Pro tuto operaci měly být vyčleněny 15. brigáda SPECNAZ a její podřízené prapory a 334. prapor SPECNAZ. Jejich palebná a letecká podpora měla být zajištěna jednotkami, které normálně podporovaly 66.samostatnou motostřeleckou brigádu (SMB). 15.brigáda často spolupracovala s Afghánskou národní armádou, jednotkami policie Sarandoy a KhAD http://en.wikipedia.org/wiki/KHAD , jež byla pod kontrolou KGB.
Úkolem brigády bylo zastavit přísun zásob z Pakistánu.

Průzkum bojem

Až po zadržení mudžahedinského „jazyka“, který „zcela dobrovolně a bez nátlaku“ předal veškeré své znalosti o počtech zbraní a přítomných mudžahedinů a také o struktuře mudžahedinské jednotky, měl velitel dostatek informací k podniknutí dalších kroků a tak nechal zplánovat útoky na předsunuté obranné stanoviště v okolí pevnosti a připravit léčky u brodů na řece Kunar. Tento plán byl na velitelství v Kábulu schválen. Samozřejmě že zde byl ještě druhý plán a to provedení útoku na samotnou pevnost s přechodem pakistánské hranice. Předtím však bylo zapotřebí více informací, než jenom od jednoho „jazyka“, o pevnosti Krer a tak byl 334.prapor pověřen vytvářením léček u řeky Kunar, z něhož byly vyčlěněny dvě roty každá přibližně o 45 vojácích.
Obrázek
Tyto jednotky se jedné zimní noci rozmístily v okolí míst vybraných pro přepady. Po zaujetí místa hlásily, že mají kontakt s protivníkem a že ho pronásledují. Ve skutečnosti to nebyla pravda a oni využily této skutečnosti ke zdolání příkrých svahů až se dostaly na náhorní plošinu kde narazily na dvě postavení mudžahedinů. Velitel předal zprávu a rozhodl o útoku na tyto postavení. Pro nadcházející útok přerozdělil své jednotky do 3 skupin(čet) z nichž dvě měly provést útok a třetí byla určena pro krycí palbu při útoku a pak při stahování jednotek.
Při přibližování se k palebným pozicím, vojáci zjistili, že dostat se k levé z nich bude časově náročnější kvůli těžkému terénu. Velitel jejich připomínku přijal a upravil podle ní plán z něhož vyplunulo, že první skupina bude pokračovat v útoku na pravou pozici a druhá skupina měla zlikvidovat každého kdo by se pokusil opustit levou pozici a jít zjišťovat co se děje u sousedů. První skupina zahájila zteč a velmi rychle splnila svůj úkol. Tak jak velitel předpokládal, Mudžahedíni z druhé pozice opravdu vyběhli aby zjistili co se děje, a jelikož nezaznamenali žádné nebezpečí vrhli se vpřed aby zjistili co se děje přímo na místě. Jakmile se dostali na vyvýšeniny kolem postu, sovětští vojáci zahájili palbu a pak dobyli i tuto pozici.


Mudžahedinské pozice byly jako z učebnice. Byly tam hluboké bunkry pro uskladnění jídla, munice a zbraní. Byly připraveny pro dlouho trvající boj bez podpory zvnějšku a byly v nich spojovací prostředky. Nájezdníci se v dobytých pozicích zdrželi asi 10min. Vzali nalezené funkční zbraně a zničili ty, které se nedaly odnést. Skupina palebné podpory střílela na zbylé Mudžahedíny, kteří se snažili znepříjemnit život úderným skupinám při jejich ústupu. Průzkum bojem byl úspěšný a přinesl mnoho požadovaných informací a také dokázal jak se dají obejít pomazané hlavy v Kábulu, které se tak bály bojů v přihraničním pásmu. Přišel čas zplánovat hlavní akci – dobytí pevnosti.

Příprava na Akci Z

Všechny informace získané jak od „jazyka“ tak z průzkumu bojem pomohli sovětům si udělat obrázek o pevnosti Krer. Velitel brigády začal plánovat provedení útoku lstí a tak, aby pevnost byla jednou provždy zničena.
Útok byl naplánován na odpoledne a noc 30.března 1986.
334. a 154.prapor Specnaz byly jednotky vyčleněné k útoku. První měla útočit ze severu a druhá proti ní z jihu. K jejich podpoře byla vyčleněna jedna četa houfnic D-30 122mm a četa raketometů BM-21 od 66. SMB z Džalalabadu. Jednotky byly doplněny i o jednotky z ANA a KhADu. Štáby výše uvedených praporů začaly společně pracovat na plánu operace.
Jednotky 334. praporu se měli přesunout z Asad Abadu na obrněných transportérech k městu Sarkani. Překročit řeku, přesunout se k horám, sesednout a pod ochranou obrněných transportérů začít lézt do hor na ten samý hřeben kde dříve podnikli průzkum bojem. Při tomto výstupu měli na sebe přilákat pozornost mudžahedínů.
Obrázek
Jednotky 154.praporu se měli přesunout z Jalalabadu k převozu na obrněných transportérech. Dělostřelectvo mělo jet s nimi. Řeku měli jednotky překonat již bez transpotérů a dělostřelectva, které měli zůstat na západním břehu. Pěší přesun měl být provedný skrytě z jihu mezitím co mudžahedíni soustředili svoji pozornost na postup sovětských vojsk ze severu. Nad ránem se měli obě jednotky potkat na hřebeni Spina. Po jeho obsazení měli dobýt samotnou pevnost, zničit vše a ve večerních hodinách pod příkrovem šera se vrátit na základnu.

Plán je jedna věc ale realita druhá. Ta udeřila ještě než nadešel den D. Jednotky prováděli nácvik bojů, kontrolovaly zbraně, munici a do toho všeho přišla epidemie infekční žloutenky, která postihla 154.prapor. I po doplnění jednotek kuchaři a podpůrným personálem byl prapor schopen nasadit nějakých 150 vojáků z nichž 3. rota byla nejpočetnější a měla 70 mužů, první byla druhá nejsilnější se svými 50 vojáky a 2.rota se svými dvěma četami byla doplněna o příslušníky štábu praporu.

Úder přichází ze severu

Počasí bylo stále studení a vrcholky hor byly přikryté sněhem. Polní velitel Assadullah mohl v podvečer 30.března ze své pevnosti vidět blížící se kolonu sovětských a afghánských jednotek přijíždějících od Sarkani. Viděl je projet městem a přejet most. Mířili k severní části hřebenu, po jediné předpokládané a možné cestě pro útok na jeho pevnost.
Těžké boje se rozpoutaly jakmile sověti sesedli z vozidel a pod jejich krycí palbou zaútočili na předsunutá palebná postavení. Přišla noc a boje stále pokračovaly. 334.prapor měl horského vůdce, ale i tak ve tmě zabloudili a šplhali na hřeben z boku a ne čelně. Mělo to svou výhodu neboť mudžahedíni soustředili svojí PALBU na přístupovou komunikaci. Jakmile se Specnaz přiblížili z boku k palebným postavením, začali jedno podruhém ničit pomocí granátů. Na obou stranách byly těžké ztráty a to i přesto, že se boje odehrávaly v noci.

Co nebylo v plánu uvedeno a co zněpříjemnilo výstup vojáků 334.praporu byla skupina mudžahedínů na kterou narazili a která zrovna byla na cestě z Pakistánu do své pevnosti v údolí Pech, provincie Kunar. Ti byli varováni převozníkem o aktivitách sovětských a afghánských jednotek převozníkem a tak se rozhodli vyčkat pod ochranou pevnosti Krer. Po kontaktu s nepřítelem, zahájili manévrovou obranu a brzdili tak postup sovětských vojáků.

Úder přichází z jihu

154. prapor opustil Džalalabad v noci 30.března a nad ránem dorazili k převozu kde sesedli a překročili řeku. Jejich OT a dělostřelectvo zůstali na druhé straně. Celá přeprava přes řeku trvala 4 hodiny. Poté vojáci začali výstup k pevnosti. V průběhu výstupu muselo být několik vojáků vystřídáno a ponecháno na místě kvůli infekční žloutence. Další komplikace se vyskytly ze strany příslušníků KhADu a afghánské armády, kterým se nechtělo jít do boje a tak velitel praporu zavelel: “Nechat na místě svému osudu!“
Zpráva byla předána a vzápětí všichni bojovnící stoupali nahoru bez jakýkoliv problémů.

Po težkém výstupu pod krytem bojů 334.praporu, byl prapor na náhorní plošině Spina za úsvitu 31.března. Po krátké poradě velitele praporu s veliteli rot o dalším postupu se prvním cílem stal nejbližší palpost, který vojáci objevili při svém výstupu. Stal se snadnou kořistí, neboť mudžahedíni se akorát probouzeli, po volání imána k modlitbě. Po několikahodinovém boji byla většina palpostů dobyta a vojáci vedli palbu na mudžahedíny, kteří se dostali do pasti pod jejich pozicemi.
Sovětští vojíci brali co nejvíc munice a zbraní ze skladů, které našli u palpostů a ničili všechno co se dalo použít proti nim. V tu dobu se 1.rota přesunula na vyvýšeninu z které mohla postřelovat většinu přístupových cest k pevnosti, což bylo nějakých 700 metrů na pakistánském území. Zaujali pozice a kryli svoje kamarády před nenadálým útokem.
Pevnost Krer byla dobyta.
Poslední kdo bojoval byla skupina z pevnosti Pech, ale těm brzo došla munice a stáhli se do Pakistánu. A tak se aspoň na chvíli rozhostil klid v pohoří Hindukůše neboť bouře měla přijít za chvíli.

Protiútok

Ještě než začal, tak několik dalších vojáků 154.praporu podlehlo infekční žloutence. Nad ránem okolo 8 hodiny se u pozice 1.roty objevila skupina asi 40 mudžahedínů. Ze vzdálenosti přibližně 70 metrů na ně sověti zahájili palbu. Ti co přežili, se schovali za skály a vedli urputný boj. Věděli že pomoc přijde co nevidět, neboť zatímco rusové byli zaneprázdněni dobýváním a likvidací opevněných míst, velitel pevnosti Assadullah se svými nejbližšími utekli pro další bojovníky do kempu u pakistánského města Bajuar. S těmi se vraceli nákladními auty. Sověti ihned vyžádali palbu na pozice kde mudžahedíni začali sesedat. Dělostřelecká palba dokázala na chvíli zpomalit protiútok ale mudžahedíni se chtěli pomstít a pomsta je hnala kupředu.
Dělostřelecký návodčí stále upravoval palebné sektory, tak jak se mudžahedíni stále více přibližovali k jejich pozicím. Nakonec už musel zadat svoje souřadnice, kde bylo i velení praporu a tak dělostřelectvo zaměřilo jejich pozice. Po chvíli již granáty dopadaly na jejich hlavy a těm co přežili pomohli se přesunout do výhodnějších pozic. Okolo 10hodiny byla 1. a 2.rota nebojeschopná. Třetí rota vůbec neodpovídala.

Vojáci 334.praporu se snažili dostat ke 154.praporu, neboť do mezery mezi nimi se tlačili stále více mudžahedíni. Poté co si velitelel brigády udělal obrázek o situaci nahoře na hřebenu vyžádal MEDEVAC a podporu Mi-24. Tím oficiálně ukončil neoficiální akci, neboť rádiové rozhovory s vrtulníky byly odposlouchávány KGB.
Bohužel pro vojáky nahoře, zdravotní vrtulníky nemohli sednout kvůli síle mudžahedínské palby.
Gunshipy přilétají na scénu
Obrázek
V průběhu protiútoku došlo ke skrytému proniknutí mudžahedínů na okolní vyvýšeniny a obsadit je těžkými zbraněmi a ty začali sovětům nepříjemně zatápět. V této situaci už je mohl zachránit pouze zásah z nebes..... Ten přišel, spíš přiletěl v podobě Mi-24 z 292. samostatného vrtulníkového pluku. Dělostřelecký návodčí se s nimi spojil a začal je navádět na svojí pozici. Jenže chyba lávky, piloti dobře věděli, že nesmí zahájit palbu na vyžadovanou pozici neboť ta byla stále na pakistánském území, a tak sehráli divadlo pro velení. Do rádia tvrdili že nemůžou střílet a vrtulníky pouze kroužily nad pozicemi a snažili se aspoň svojí přítomností mudžahedíny zastrašit což pomohlo ale pro sovětské vojáky čekající na jejich podporu to byly nekonečně dlouhé chvíle. Rozhovory vedoucího pilota s návodčím se nahrály do černých skříněk a pak piloti vyply rádio a dali se do práce. Vrtulníky začaly likvidovat nejžhavější místa a pak se soustředili na rozmístění těžkých zbraní. Vrtulníky a dělostřelecká palba pomohli Specnazům ze 154 se odpoutat od protivníka a chránit jejich ústup ke 334.praporu. Při tomto ústupu se snažili pobrat všechny mrtvé a raněné. S dohledáním těch ostatních jim pomohli vojáci z 334.praporu. Snést raněné a padlé na místo, kde bude moci přistát vrtulník byl docela problém neboť jediné příhodné místo pro přistání vrtulníků bylo cca.10km od místa bojů.
A tak všichni přeživší, pod ochranou palbou chránili praporní obvaziště a vyčkávali příchodu noci. Jelikož 154.prapor byl silně zdecimován úkolu nalezení a shromáždění vojáků se chopil 334.prapor a v průběhu noci nalezl několik dalších.

Za úsvitu 1.dubna, dělostřelecká palba a palba z vrtulníků, stále přeorávala pozice mudžahedínů a chránila čekající vojáky na náhorní plošině.
Obrázek
Dopoledne pak přistáli na místě vojáci výsadkové roty 66.SMB a pomohli naložit mrtvé a raněné do vrtulníků a dohledat zbytek pohřešovaných. Kromě dvou vojáků se jim podařilo najít všechny. V tu dobu provedli dvě družstva z 334.praporu ještě jeden výpad na území pakistánu s cílem dohledat poslední vojáky v okolí strážního stanoviště pakistánské armády, které bylo prázdné.
Tyto družstva zůstala na hoře až do 2.dubna, kdy oficiálně ukončily hledání po dvou chybějících vojácích a vrátili se zpátky na základnu.

Závěr

Akce skončila tak jak skončila, pevnost byla zničena ale za cenu vysokých ztrát.
Slabou stránkou pevnosti bylo její těžké vybavení a zodolnění vůči dělostřelecké palbě. Avšak proti lehké pěchotě a speciálním jednotkám neměla šanci. Mudžahedíni podcenili sověty v tom, že nevěřili, že na ně zaútočí v noci a že půjdou do útoku bez podpory OT a BVP. A tuhle výhodu Specnaz dokonale využili. Bohužel tím, že akce byla utajena nemohli si vyžádat dostatečnou leteckou a palebnou podporu a to se jim málem stálo osudným.
Velení 40.armády zakázalo další operace proti této pevnosti. I když rok na to se jeden uskutečnil.
Velitel 15.brigády byl odeslán domů. Vrtulníkářům tato akce prošla neboť jim nikdo nedokázal že útočili na pakistánském území jelikož pásky z černé skříňky hovořily jasně.
Pakistánská strana vůbec nereagovala na tuto akci.
Pevnost Krer byla opět postavena a sloužila dál svému účelu.

Obrázek


Co se týká ztrát, tak ty jsou hodně odlišné podle toho kdo je prezentuje. V průměru sověti ztratili nejméně 60 vojáků a mudžahedíni přišli o přibližně stejný počet.


A trocha moudra v kostce nakonec:

Sovětské zkušenosti z Afghánistánu

Jsou aplikovatelné pro všechny války kde se utkávají dobře vyzbrojené a zabezpečené armády s malými skupinami rebelů, partyzánů a vedou spolu tzv. GUERILLA WAR.

Tady jsou některé zkušenosti:

1. Guerilla war ukázala, že to není boj vyspělé technologie proti venkovanům. Spíš je to boj na výdrž a s národní hrdostí. Ta strana, která má větší morálku a cíl pro který jsou všichni ochotni umřít, bude na konci války vládnout v zemi.

2. Zajistit logistické zabezpečení a spojení je velmi důležitý úkol pro obě strany. Na druhou stranu, zajištění těchto dvou úkolů je velmi náročné z hlediska vysokých počtů vojáků, kteří pak mohou chybět na jiném místě.

3. Zbraňové systémy, uniforma a doplňky, rádiové prostředky a přepravní prostředky, které jsou určeny pro konvenční válčení budou buď špatně fungovat nebo budou úplně k ničemu v těžkém terénu.

4. Taktika pro konvenční válku je absolutně nevhodná pro guerilla war. Jednotky musí být vybaveny speciálně pro tuto válku, zreorganizovány a musí projít zvláštním výcvikem k tomu aby mohly bojovat proti guerillovým jednotkám nebo jako guerillové jednotky. Nejefektivnější jsou pěší jednotky.

5. Tanky mají omezené možnosti v težkém terénu, ale mohou být jako dobrá záloha v pro ně výhodném terénu. BVP a vrtulníky hrají podstatně důležitější roli v palebné podpoře bojujících jednotek. Mechanizvané jednotky jsou účinné pouze v případě že jsou sesednuté a používají jejich obrněná vozidla k palebné podpoře nebo jako záložní. Tyto jednotky vyžadují podporu ženijních jednotek.

6. Polní hygiena, ošetřování raněných v poli a preventivní očkování jsou nejdůležitější součástí ochrany jednotek. Je těžké dostat MEDEVAC do horských oblastí.

7. Televize a novináři jsou další důležitou zbraní v guerilla war. Úspěšný boj může být ještě zvýrazněn když je zveřejněn v jakýchkoliv médiích.

8. Týlové zabezpečení určuje kvalitu života a také kvantitu nasazených jednotek.

9. Velení je další důležitou věcí i když občas je těžké se dovolat.

10. Vzdušná nadvláda je k ničemu i když může zasadit přesně mířené údery.
Naposledy upravil(a) Mantra dne 9/9/2012, 08:26, celkem upraveno 3 x.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

A ešte jeden poznatok, ktorý platí pre Afganistán rovnako ako pre Vietnam:
Pokiaľ má protivník základne a podporu z "nedotknuteľného" územia, z územia, kde na neho nemožno útočiť, získava obrovskú taktickú i strategickú výhodu.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

A jaké byly další zkušenosti sovětů z nasazení v Afghánistánu?
Tady je první část rozepsaných poznatků sovětské armády a já k nim přidávám moje názory na to, co se děje dnes v Afghánistánu.


Bojové zkušenosti

První jejich zkušeností z bojové situace bylo to, že zjistili, jak jsou jejich pěší vojska nepřipravená na boj v horském terénu a proti pohyblivému, špatně viditelnému a dobře vyzbrojenému protivníkovi. To vedlo k nasazení speciálních jednotek Specnaz a výsadkářů a zahájení nového výcviku a to jak na území Afghanistánu tak v samotném SSSR, kde školy a výcviková střediska pro boj v horském terénu rostly jako houby po dešti.

Mise v Afghánistánu se zúčastnilo nějakých 10% důstojníků od z letectva, mechanizovaného, tankového a dělostřeleckého vojska. Naopak od Specnaz a výsadkářů to bylo okolo 80% zúčastněných. To vedlo i k jakémusi odtržení těchto jednotek od těch nenasazovaných, jejichž příslušníci nechápali co se děje v prostoru nasazení.

GB: Čelí stejnému problému, a snaží se to vyřešit novým systémem kariéry důstojníků, tak aby uměli víceméně všechno. Bude to asi těžké ale něco se dělat musí.

ČR: Zatím nejvíc nasazované jednotky v Aghánistánu jsou 601.skss,102.pzpr, 43.vpr a příslušníci EOD. O ostatních složkách nepíši neboť se nemusí pohybovat v terénu pěšky a v dotyku s protivníkem. Nový systém výcviku podle mých informací není na pořadu dne. My vytvoříme prapor lehké pěchoty pro boj v obydlených oblastech a v horském terénu, aby bylo koho nasadit. Času na výcvik je víc než dost. Takže aspoň nějaká změna.


Sovětům se jen pomalu dařilo přizpůsobit taktiku drsnému terénu a drsnému protivníkovi. Trvalo jim hodnou chvíli než zjistili, že sesednutá pěchota je tisíckrát účinější pro střetný boj a „vyčišťovací“ operace než nasednutá v BVP a BTR. Ze začátku války totiž nižší velitelé a osádky odmítali vysednou z jejich relativně bezpečného úkrytu a používali dělostřeleckou a vzdušnou podporu na likvidaci protivníka, jelikož neměli sílu bojovat s drsným protivníkem, který se nechtěl vzdát. Tato dlouhotrvající a nepopulární válka změnila tvrdé, neúprosné a nelítostné vojáky v ty co se snažili přežít a odjet domů.

Obrázek

NATO:
Z mého pohledu začíná čelit stejnému problému. Válka se vleče, je finančně náročná, změny v Afghánistánu nejsou vidět. Jeden příklad z televize n-tv, kde bylo o Afghánistánu a projektech EU. Z peněz určených na jednotlivé projekty jde cca.45% na ochranu projektantů, 25-30% na jejich platy a zbytek pak na projekt!! Je jasné, že s takovou, budou Afghánci raději pěstovat opium než pracovat.
Vojáci umírají a na domácí půdě se to přestává líbit neboť nikdo nevidí cíl za který se bojuje. A že pro některé je to pouze finanční motivace je zřejmé.



Ne všichni vojáci se vyhýbali službě v Afghanistánu. Bylo jich hodně, hlavně z řad speciálních sil a výsadkářů a horských „myslivců“, kteří bojovali celou dobu svého nasazení, která byla dva roky a když je neskolil protivník nebo nějaká nemoc, tak to otočili i několikrát. Příslušníci těchto jednotek byly zvyklý bojovat po svých a snažili se co nejvíc přiblížit mudžahedínům a díky tomu si nevytvořili komplex „mobilního úkrytu“, ze kterého se nechce ven.

Sovětská výzbroj a výstroj byly určeny hlavně pro boje s moderním nepřítelem, který se bude snažit bránit výdobytky kapitalismu. Sovětská vojska počítala s prolomením těchto pozic za pomoci masivních dělostřeleckých útoků a pak rychlým průnikem do vytvořených průlomů se dostat co nejhlouběji za pomoci tanků a OT, která ve vhodnou chvíli bude podporována sesednutou pěchotou, jež ještě zvýší palebnou sílu útočících jednotek Iniciativa pro vymýšlení nových taktik na taktické úrovni (do praporu) nebyla žádoucí, aby se nenarušoval časový plán operací. Budoucí válka byla předpokládána jako rychlá, všezničující pro kterou byla velmi citlivě vybírána výzbroj a výstroj.


NATO: Bylo a stále je připraveno na studenou válku a jenom těžko hledá jednotky schopné bojovat s talibánci. Svědčí o tom i nedávné vyslání chemických specialistů k ochraně holandských jednotek?!
Dále nasazení tanků Leopard 2A4 kanaďany se minulo účinkem.
Američani než šli do Afghánistánu začali vést rusy rozhovory těsně před vpádem do této země a vzůstali u nich přibližně rok a půl.
Technika pro současné boje se také kupuje až když jsou jednotky nasazeny v prostoru a zjišťují že jejich výbava je na nic. Bohužel tato technika je pouze jednoúčelová a není vhodná pro konvenční válku. Všechno se točí kolem bezpečnosti pro vojáky a tomu se také podřizují rozměry nové techniky, tak aby se vojáci vešli se vším co mají dovnitř, byly chráněni proti výbuchu miny/ IED. Problém je pak ten že tato technika je velká a nemůže s pěchotou do obydlených prostorů a dále její přeprava je komplikovaná kvůli hmotnosti. Sověti se snažili modernizovat svojí současnou techniku aby více vyhovovala afghánským podmínkám.
Dělostřelectvo, bylo nejvíce zmiňované holandské a jejich Pz 2000. Trvrdí že se jim jejich nasazení vyplatilo. Kdyby to tvrdila ruská dopravní společnost Volga-Dněpr tak tomu věřím.


Obrázek

Mudžahedíny se nepodřídili této taktice a nečekali v zákopech na dělostřeleckou palbu. Sověti zjistili že masivní dělostřelecká podpora a klasická taktika útoku v masách, je v této zemi a proti mudžahedínům na nic. Museli ji celou překopat a adaptovat na nové podmínky. Spolupráce mezi dělostřelectvem a pěchotou byla na štíru a řešila se většinou až když bylo nejhůř.
Největší změny v nasazení a použité taktice byly zaznamenány na straně Specnaz, výsadkářů a dvěmi samostatnými motostřeleckými brigádami. Tyto jednotky si vedly nejlépe v této partyzánské válce. Pomalu žádné změny se nestaly u mechanizovaných a tankových vojsk.
Tanky byly vhodné pouze jako palebná podpora a nebo jako záloha k přehrazení cesty ustupujícím mudžahedínům.
Za to bojové vrtulníky byly úžasnou zbraní. I když mudžahedíni měli ze začátku války málo zkušeností z boje, sověti nedokázali vyhrát většinu svých bitev a kdyby nebylo bojových vrtulníků, možná by odešli už dřív. Palebná síla a pohyblivost vrtulníků a jejich nezranitelnost v počáteční fázi války zahnala mudžahedíny do defensívy. Sověti používali vrtulníky ve značné míře a dost nemislosrdně proti „bezbraným“ mudžahedínům i civilistům. Ale jako vždy, akce vyžaduje protireakci, tak i mudžahediny změnili taktiku a začali útočit v noci, kdy vrtulníky nemohly využít na 100% svoji sílu. Díky rozvědce se jim podařilo odhalit některá místa a čas útoku a tak tam připravili proti vrtulníkovou léčku a vybudovali bunkry.
Pak přišla pomoc ze západu v podobě novějších a výkonějších zbraní, které byly velmi účinné proti vrtulníkům, dostali PLŘS Stinger a Blowpipe(UK). A bylo po strachu z vrtulníků. Samozřejmě, že sověti reagovali změnami na vrtulnících a snažili se za každou cenu překazit transporty zbraní z Pakistánu od CIA.
Bohužel Mi 24 a jejich piloti si získali špatné jméno i mezi civilisty, když docházelo k ostřelování vesnic a to jak schválně (bez provokace) tak v případě napadení, kdy bylo těžké odlišit mudžahedíny a civilisty.

NATO: Má nasazeny v misi vrtulníky Apache a je s jejich prací velmi spokojeno. Jediný větší nedostatek těchto vrtulníků je jejich dostup neboť např. jenom Kábul je v 1800m.n.m a tím pádem vrtulníky už nemohou podporovat veškeré mise palebné podpory v pohoří Hindukúš. Jejich 30mm kanón nevykazuje žádné nedostatky a řízené střely Hellfire jsou skvělou zbraní. Vrtulníky nemají problém létat v noci a pomocí svých vyhledávacích zařízení vyhledat jakýkoliv cíl na značnou vzdálenost.
Zvýše uvedeného důvodu si kábulská vláda nepřeje na nebi Mi 24, které jsou pro ní symbolem teroru.

Po vstupu do Afghánistánu USA rozjeli kampaň na odkoupení PLŘS od afghánců, a nabízeli 10000USD za Stinger, resp. Blowpipe. Vypadá to že se akce podařila neboť sestřelených vrtulníků a letadel moc není. A hlavně není kdo by zbraně dodával.

Jediná věc mě zaráží, že sověti měli úpravy na Mi 17 a mi, kteří jsme je koupili 20let po válce tyto upgrady nemáme? Proč jsou tyto vrtulníky dodávány bez palubních zbraní? Stojí to majlant a je to k ničemu.

Nasazení F-16 z holandského královského letectva bylo spíše politickým tahem.
Američani mají A-10 v Bahrajnu(viz. Google earth) a proti čemu je používají je mi záhadou.


Západní mocnosti přisuzovaly slabost sovětské armády mladým vojákům, kteří byli nuceni bojovat v Afghánistánu. Podle tvrzení afghánských velitelů, byly zvláště etničtí rusové velmi dobře vycvičeni, jiné „podřízené“ národy na tom nebyly až tak dobře.

Sovětská 40.armáda, která byla v Afghánistánu, nebyla nikdy na plných počtech a to jak z důvodu nemocí, tak nenastoupení vojenské služby. Po logistické stránce byla z Moskvy tak nějak pozapomenuta a musela žádat o všechno jako by byla nasazena v mírové operaci.
Většina jednotek byla doplněna jako o stupeň nižší jednotka (pluk měl počty praporu atd.) První prioritou doplňování vojáků byly řidiči, pak střelci a velitelé obrněných vozů. No a díky tomu nezbývalomnoho vojáků, kteří by sesedli a šli bojovat.
Nemoci kosili sovětské vojáky velkou měrou a to hlavně kvůli špatné hygieně (infekční žloutenka vyřadila z provozu 5.motostřeleckou divizi v roce 1981 – víc jak 3000 příslušníků bylo nemocných!!). Doplňování probíhalo většinou dvakrát do roka, po půlročním až ročním výcviku. Jak američané zjistili ve Vietnamu, jednotky musí být naplněny na 100 a více procent, jinak se nedá válčit.

NATO:

Naplněnost, spíš početní stavy vojáků v Afghánistánu se pomalu blíží těm sovětským. Vypadá to ale, že NATO má nedostatek bojovníků do první linie. Všichni posílají záložní jednotky ale bojaře? To je vzácné a drahé zboží. Tady je vidět „americký – NATO koncept“ - 9 logistů na jednoho bojovníka.

Obrázek

To be continued......
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
N_Eser
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 127
Registrován: 2/12/2005, 23:13
Bydliště: Praha

Příspěvek od N_Eser »

:shock: :shock: co tam dela ten an-225? jsi si jisty, ze to je z afghanistanu? Tohle letadlo je nejvetsi na svete, existuje jen jedno a nevim teda jestli by s nim chteli litat zrovna tam...
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Přeprava kanadských jednotek pro NATO 26 července 2003. Také byl zároveň využit AN-124.
No, možná za měsíc už bude dostavěno to druhé.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Ruslany a Il 75 jsou v Kabulu denne.
Mrija prileta priblizne 2x do roka. Osobne jsem ji fotil. Naposledy jsem ji videl v Praze s Buranem a ted tady v Kabulu. Uzasny......privezla obrnene buldozery pro Italy a spoustu dalsiho materialu.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Příspěvek od cover72 »

Zrovna o těch Mi-171 jsem se bavil s členem osádky na muzejní noci ;-)
Říkal, že palubní výzbroj nikdy nebyla potřeba - nebyla v taktice. Ochranu Mi-17(1Š) měly zajišťovat Mi-24V a hotovo. Takže teď se tam montují střeliště pro 2 palubní střelce a nějaké lehčí pancéřování (sloučeniny Boru a uhlíku a podobné).

Jako vždy je totiž problém s dostupností - sověti kvůli tomu sundávali EVU i všechno pancéřování - a i tak vléztali tak, že Mi-8 dojela na okraj hory, spadla dolů a při pádu do hlubin piloti potlačili cykliku a "vzlétli". Prý dost o hubu.

Jinak jak podle vyjádření americké posádky vrtulníků, co byly v Afghanistánu a se kterou jsem mluvil na jakési airshow, tak podle toho chlápka od Mi-171Š nejsou problémem PLŘS, které jsou a byly extrémě zřídkakdy používané, ale jako na začátku sovětské války DŠK a Kordy na vrcholcích kopců.

K čemuž zase připomenu sovětský rušící systém L-166 Lípa pro Mi-24 (xenonová lapma na nosníku vyrovnávacího rotoru), který prý proti FIM-92 dosahoval účinnosti k 90% (slepý úhel byl jen zespoda).
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

tady na té stránce je o Mi 8 a jejich působení v Afghoši. Bohužel pro většinu je to v ruštině, ale popisky u fotek jsou jednoduché. S první variantou EVY se dostali i do 3100m. Musím říct dost dobré fotky i ohledně vývoje EVY a dalších zbraňových systému na Mi 8.

http://www.otvaga2004.narod.ru/otvaga20 ... s_20_1.htm
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Conclusion

Příspěvek od Mantra »

Dalším problémem se jevilo udržení dopravy (zásobování) v rámci Afghánistánu. Motostřelecké jednotky byly využívány ke střežení základen, letišť a spojovacích uzlů, proto nikdy nebyl dostatek jednotek vhodných k nasazení a k udržení průjezdnosti silnic, které byly blokované mudžahedíny. Je zajímavé, že z původních 30-35 divizí(650tis.vojáků), které podle představ GŠ měly být schopny zajistit bezpečnost v zemi, došlo k nasazení pouhých 4 divizí, 5 samostatných brigád a 3 samostatných pluků, tedy přibližně 104tis. vojáků.
Američani nasadili ve Vietnamu až 500tis. vojáků a to Vietnam je 5x menší než Afghánistán. Američani byli schopni provádět operace na úrovni divize, kdežto sověti se zmohli max. na operace na úrovni brigády.
Na druhou stranu byli jednou za čas schopni uspořádat mohutné ofensívy v Pandšírském údolí a na jiných místech, ale stálo je to mnoho úsilí.

Zlepšení taktiky

Broněgrupa

Sovětská pozemní vyvinula taktiku tzv. Broněgrupy, obrněné skupiny, při které byla samostatně využita palebná síla obrněných transportérů, které po sesednutí pěchoty byly bez prizorní. Pro sovětské vojáky to byl opravdu skok kupředu, neboť se nechtěli od jejich „ochránců“. Jenže hlavně terén diktoval podmínky pro použití OT a tak se velmi často stávalo, že OT nemohli jet dál. Tato taktika dala velitelům na druhou stranu do ruky samostatnou a pohyblivou palebnou sílu, kterou mohli s úspěchem využít na útok z boku, přehrazení únikové cesty mudžahedinů, v případě potřeby mohli palebně podpořit jednotky v kontaktu s protivníkem (FSG = fire support group), také sloužily jako „taxi“ pro odvoz jednotek, které infiltrovaly nebo byly vysazeny do hloubky protivníkova území.

Obrázek

Skokové(předsunuté) hlídky

Sověti se naučili na zajištění svých konvojů a přesunů využívat předsunuté hlídky, které obsadili předem vytipovaná vyvýšená místa na trati a z nich pak jistili průjezd kolony. Po projetí kolony, musela kolona zastavit na přehledném místě aby umožnila předjetí této krycí skupiny, která musela zaujmout další místa na trase, říkali tomu skokové hlídky. Když pěchota sesedla, tak pro její postup nebylo obvyklé provádět toto skokové hlídkování.

SPECNAZ, výsadkové a vzdušně-výsadkové operace

ObrázekObrázekObrázek
Taktika výsadkových a vzdušně-výsadkových operací se měnila průběžně po celou dobu války. Bohužel sověti nikdy neměli dostatek výsadkových jednotek a vrtulníků na splnění všech úkolů a často mrhali těmito silami na zbytečné mise. Podle jejich zjištění by každý přesun měl být zajištěn doprovodnými-bitevními vrtulníky, což se samozřejmě nedělo. Taktéž obsazení vyvýšenin ať už OT nebo vrtulníkovými výsadky by mělo být pravidlem. Jednotky speciálních sil byly jedny z nejúspěšnějších jednotek při bojích s mudžahediny a to navzdory faktu, že nebyly naplněné na 100%. Tyto jednotky byly velmi účinné při kombinovaných akcích s mechanizovanou pěchotou. Vrtulníkové výsadky byly často vysazovány do hloubky 2-3km za cílem a útočily ze zálohy na opevněná postavení mudžahedinů, aby usnadnili postup mechanizovaných jednotek, snažili se ničit základny rebelů, přehrazovat jejich zásobovací komunikace a blokovat komunikace při jejich ústupu. Mechanizované jednotky měly za úkol postupovat a spojit se s těmito jednotkami. Vzdušně-výsadkové jednotky nebyly zpravidla vysazovány mimo dostřel dělostřelectva, a když se tak stalo, byly z toho nemalé ztráty. Spolupráce mechanizovaných a vzdušně-výsadkových jednotek byla velmi účinná na stupni prapor, max.brigáda. Pro rozsáhlejší operace již sověti neměli požadovaný počet těchto jednotek.

Když byly vzdušné výsadky speciálních sil prováděny vrtulníky, tak vrtulníky udělaly několik přistání, aby zmátly mudžahediny o přesném místě vysazení a tím mu ztížily i pátraní po vysazené jednotce. Většina výsadků byla prováděna v nočních hodinách. Po vysazení vojáků vrtulník odlétal jiným směrem než je základna. Výsadek byl většinou doprovázen jinou aktivitou letectva v oblasti cíle útoku Specnaz, ale přímo na cíl se útok neprováděl.


Krycí odřad

Tyto odřady v síle roty, praporu byly velmi často používány a jejich úkolem bylo postupovat po jiné silnici než hlavní část konvoje, tak aby mohli zaútočit z boku nebo zezadu na mudžahediny. Vlastně plnily podobnou funkci jako broněgrupy akorát byly početně větší a lákaly na sebe pozornost mudžahedinů.

Ničení logistických konvojů mudžahedinů

Taktika Specnaz k ničení těchto kolon byla jednoduchá a to buď útokem vrtulníků a nebo přepadem. Nejdůležitější bylo nachytat tuto kolonu již v blízkosti logistické základny, kde už její ozbrojený doprovod nebyl tak ostražitý a spoléhal na krytí z pevnosti a kolona byla stále pohromadě. Jakmile se jim podařilo dosáhnout pevnosti, došlo k rozdělení nákladu do menších skupin a ty se hledali obtížněji. Z pohledu Specnaz byl nejhorší při přepadu kolony, nářek raněných zvířat. Nářek raněných lidí brali jinak neboť to byly nepřátelé. Na druhou stranu nebylo špatné zasáhnout zvíře nesoucí výbušniny a miny něčím co dokázalo iniciovat ty výbušniny
a pak už bylo zvíře na kusy a ti co byli kolem taky ............Opravdu krásné zážitky.



„Zneužití“ průzkumníků

Všeobecně je známo, že průzkumáci jsou lépe vycvičeni než obyčejná pěchota, ale měli smůlu že jejich kolegové byly stále na nedostatečných počtech a tak museli plnit jejich úkoly.
Sověti se spoléhali na vzdušný průzkum, rádiový odposlech a HUMINT a jelikož tyto zdroje po většinu času produkovali nekvalitní a časově neaktuální informace, které nebylo možno průzkumem ověřit, tak docházelo k přehmatům a zbytečným akcím k jakým docházelo. Jeden příklad za všechny, občas stalo, že sověti nebyly schopni najít protivníky ačkoliv to oni chtěli!! Mudžahedini měli velmi dobře fungující síť informátorů, pozorovatelů a poslů, kteří byly schopni neustále pozorovat a předávat informace o pohybech sovětského vojska.

Sovětská výzbroj a výstroj

Sověti v průběhu války vyvinuli a zařadili do výzbroje hodně techniky, ačkoliv většina byla vyvíjena již před válkou. Nejmarkantnější bylo nasazení BVP-2, BTR 80
a automatického minometu 82mm „Vasilek“, masové používání AGS 17, raketometů BM 22, vrtulníků Mi 8 a Mi 24, letounů SU-25, AK 74 a v neposlední řadě i použití air-fuel explosives zbraní.
Tanky nezaznamenaly takový úspěch a ani novější tanky nebyly testovány v Afghánistánu. Nejmodernější ruský tank, který se objevil na této horké půdě byl T-64.

Použití air-fuel explosives zbraní bylo a stále je velmi účinné proti lehkým cílům, takže jejich účinek v afghánských vesnicích byl obrovský. Při použití RPO proti karavanám v údolí byla tlaková vlna účinná až do 200m. Na druhou stranu řídký horský vzduch a proudění vzduchu u země snižovalo účinnost těchto zbraní. Jejich použití v noci a nad ránem bylo účinější. Pro udržení účinku a dosažení požadované hustoty vzduchu bylo vhodné použití dýmových granátů společně s těmito bombami. Dále byla tato munice používána k odminování přistávacích ploch pro vrtulníky v okolí mudžahedinských pevností.


Konceptu motorizované či mechanizované pěchoty, kde voják neměl být nikdy dál než 200m od svého OT, byla uzpůsobena výzbroj i výstroj vojáků, ale v Afghánistánu se vedla válka lehké pěchoty a té sověti moc neměli. Neustále i přes prováděné změny platilo že byl voják stále poblíž svého obrněného transportéru, který vezl zbytek jeho výstroje. Takže neprůstřelná vesta kterou vojáci měli k dispozici vážila přibližně 16kg a bylo jasné, že s ní může akorát sesednout a útočit pěšky do 1km. A tak se občas stalo, že když se vzddálenost k cíli o něco prodloužila tak se útok zastavil kvůli vyčerpání vojáků. Vesty pro průzkumáky a speciální jednotky byla podstatně lehčí a lepší ale byl jich nedostatek.

Sovětské uniformy byly taktéž nevhodné do afghánského prostředí. Zaprvé byly nepohodlné a maskovací vzor byl přizpůsoben pro válku na evropském válčišti. Sovětské boty byly hlučné a nevhodné k pochodům po horách. Když to šlo tak vojáci nosili tenisky jako příslušníci Specnaz.

Pro operace Specnaz bylo povoleno se oblékat jako mudžahedíni, nosit turbany apod., nosit zbraň stejně jako oni ale i tak se dá lehce odlišit styl chůze evropana od afghánce a ač uměli afghánský jazyk paštů, tak na to nemohli spoléhat neboť co kraj to jiný dialekt. Možnost se oblékat jako mudžahedíni poskytovala aspoň malou výhodu překvapení. Tyto operace byly prováděny samostatně, aby nedošlo k blue-on-blue fire (střelbě na vlastní). Pro snížení demaskujících příznaků bylo nutné zničit použitý toaletní papír.

Většina nesené výstroje a baťohy nebyly předurčeny k delšímu nošení mimo OT a byly většinou vyrobeny v 50.letech. Většina moderních věcí jako baťohy, boty, cepíny a nové bojové vesty byly hlavně dodávány speciálním jednotkám ale v nedostatečném množství.

Spací pytle byly další kapitolou, neboť byly ušité z bavlny a nebyly nepromokavé. A tak první věc kterou vojáci hledali v dobytých postaveních byly spacáky západní provenience, které byly lehké, nepromokavé a teplé.

Obrázek

Bojové dávky potravin, u nás „kádéčka“, byly bez chuti a byly dodávány v lesknoucích se plechovkách. Zbavit se těchto plechovek byl problém neboť nebylo jednoduché je v horské terénu zakopat a tak je vojáci pouze pohazovali v okolí svých stanovišť. A tak se z nich staly dobré demaskující příznaky pobytu sovětských vojáků.

Jak to řešili s vodou jsem nikde nenašel, ale třeba měli dvě čutory? V jejich době to byl asi docela velký problém.


Sověti vsadili na masivní palebnou podporu a ne na přesnost což znamenalo, že vojáci byli nuceni větší množství munice než jejich protivníci na západě a tak když pěchota sesedla byla doprovázena těžkým kulometem 12,7mm, který sám o sobě váží 34kg bez podpěry a munice. AGS 17 váží 30,4 a každý jeho zásobník váží dalších 14.7kg. No a tak se z lehké pěchoty stala pěkně obtěžkaná, která se nemohla dobře pohybovat v terénu natož pronásledolovat protivníka.

PVO logistických základen mudžahedinů

Mudžahedini používali všechny dostupné prostředky PVO a to egyptské Strela-1, 2 a 2M, čínské HN-5 (Hongying 5), Stingery a Blowpipe(UK). Posledně jmenované byly na základě výslechů zajatců hodnoceny jako nejméně kvalitní díky jejich velké nepřesnosi, hmotnosti a komplikovanému systému navádění. Byl zaznemenán případ kdy tři naráz vystřelené Blowpipy nezasáhly terč. K těmto raketám dále používali kulomety DŠk, několik 20mm Eurliconů, 14.5mm ZGU-1,2 a na severu měli mudžahedíni k dispozici Shilky.
Pro zlepšení PVO rozmístili mudžahedíni letecké hlásky v okruhu 5-15km od pevností a také měli neustálé pozorovatele u letišť, takže měli perfektní přehled o činnosti letectva.
Sověti se snažili oklamat tuto síť tím, že létali do jiných směrů než byl jejich cíl. Pásmo PVO začínalo přibližně 4-6km od pevnosti. V tomto pásmu byly umístěny hlavně PLŘS. Čím blíže k základně tím byla hustota zbraní PVO hustší. Podle důležitosti základny bylo v jejím prostor umístěno 60-80ks PL zbraní.
Mudžahedíni měli tzv. „lovecké skupiny“ pro boj s vrtulníky. Ty byly tvořeny 10-20muži, z nichž 2 byli vyškolení střelci PLŘS, 4 nosili záložní rakety a zbytek měli na zajištění ochrany. Tyto skupiny operovaly poblíž leteckých základen. Další „lovecké“ týmy byly v blízkosti pevností a měli zpravidla 4-10mužů. Jejich úkolem bylo vyhledání a likvidace sestřelených pilotů.
Jídelny a ubytovny pilotů byly nejčastějším cílem ostřelování základen raketami nebo minomety.

„Svářečka“
I po obdržení nových raket si kulomet DŠk 12.7mm udržel svojí dobrou bilanci sestřelů. Když piloti při pohledu ze shora viděli pálit tyto kulomety tak jim to přípomínalo sváření a proto ho začali přezdívat „Svářečka“.

Obrázek

Lov na STINGERY

Stingery se v Afghánistánu objevili v roce 1986. Američany k tomu vedly dva důvody: první byl ten že mudžahedíny měli vysoké ztráty při úderech letectva a druhý, že chtěli vyzkoušet jeho účinnost v boji. První sestřel zaznamenaly Stingery 29.listopadu 1986, 15km severně od Džalalabadu, kdy se jimi podařilo sestřelit dva Mi-24. Jedna osádka zahynula a druhá byla zachráněna a dopravena zpět na základnu. 30.listopadu byly na místo vyslány na místo sestřelu 1.rota 154.praporu SPECNAZ a 6.rota 66.SMB, které na místě nalezly zdroje z odpálených raket a v nedalekých domcích další 2 nepoužité Stingery. A od té doby slavili střelci Stingerů jeden úspěch za druhým a Specnaz přibyl další úkol - vyhledávat tyto střely a přerušovat jejich dodávky.

Minové nebezpečí

Mudžahedíni používali jak protitankové tak protipěchotní miny. Což samozřejmě dělali i sověti, kteří je kladli okolo svých základen, pěkně na husto vedle sebe. Hlavně protipěchotní.
Mudžahedíni používali jak lehce zjistitelné tak plastové, italské provenience. Vhodně je kombinovali aby jejich odminování bylo těžší. Samozřejmě že už tenkrát vyráběli IED.

Obrázek

A pár zlepšení na konec....

K usnadnění situace pěších jednotek s nošením granátometů, je začali montovat na BTRy nebo náklaďáky.
Byly zavedeny různé druhy zbraňových závěsníků na vrtulníky.
Dále byly zkoušeny nové minohledačky, závěsná odminovací zařízení a traly.
Psi byli používáni k detekci min a mudžahedínů.
Sověti vyvinuli nové helmy s lepší ochranou.

Reorganizace jednotek

Sověti zkoušeli vytvořit jakési battlegroups, tedy vytvořit jednu velkou jednotku z různých druhů zbraní, tak aby byla samostatná a měla dostatek prostředků na boj s protivníkem. Sovětům posloužila tato změna i do budoucna, kdy po opuštění Afghánistánu a pádu železné opony hledali efektivní bojová uskupení pro současné bojové operace.
Zabezpečovací jednotky byly reorganizovány tak aby jejich podpora byla účinnější.
Speciální jednotky, vzdušně-výsadkové a výsadkové jednotky dostaly místo transportérů BMD prostornější BVP a BTR. Jednotkám byla zvýšena palebná síla doplněním těžkých kulometů, AGS 17 a minometů.

Morálka

Během afghánské války se mladíci snažili vyhnout odvodu aby nemuseli do této války. A když už musel tak jeho morálka byla hodně nízká a o politickém přesvědčení nemluvě. Ve výcvikových táborech jim ani neřekli kam jedou a s kým budou bojovat. Nato museli přijít až po vysazení a při první misi, kdy zjistili že jsou vlastně nezvanými hosty v nepřátelské zemi, kterou měli osvobit od všeho zlého. Jednotky, které byly neustále v bojovém nasazení a neměli tolik volného času jako týlové jednotky, vykazovali menší problémy s narkotiky, alkoholismem než jejich kolegové. Ti se naučili obchodovat s výstrojními součástkami a zbraněmi a municí aby se dostali k drogám. Sovětští vojáci také rabovali, okrádali místní obyvatele na kontrolních místech a samozřejmě znásilňovali afghánské ženy. Dělali nástrahy do dětských hraček, ničili jejich farmy a pole atd. Všechny tyto skutky se ve zlém obrátili proti nim.

Morálka důstojníků taky utrpěla. I když sovětský důstojník měl za dva roky v Afghánistánu čtyři navíc k výsluze, tak stále musel vidět tu beznaděj ve které se nacházel a kde všechna vina za neúspěch padala na jeho hlavu. Sociální zázemí bylo vybudované jen u velkých posádek. Zbytek strádal a snažil se ulovit nějakou ženu mezi zdravotními sestrami a dalšími, kterých ovšem nebylo nikdy dost. Důstojníci propadli většinou alkoholismu.
V poli docházelo k porušování všech pravidel a hlavně se sovětští vojáci mstili za veškeré ztráty, které jim mudžahediny způsobili.
V celé sovětské společnosti se díky právě nasazení branců, rozšířil odpor vůči této válce, která nebyl bojována na ochranu jejich země. Péče o vrátivší se byla víceméně nulová. Nikdo je nevítal jako hrdiny a tak mohli akorát dál v klidu pokračovat v pití a používání drog.
Je jasné že morálka mudžahedinů byla podstatně lepší.

NATO:

Provádí většinu bojových operací pěšky a za použití speciálních sil. Veškeré dopravní prostředky jsou používány k přepravě k místu nasazení a pak jsou používány stejně jako broněgrupa – dnes se tomu říká Fire support group. Při bojových operacích jsou používány také letecké údery s přesně naváděnými raketami. Tyto sovětům chyběly. Bohužel při použití těchto úderů dochází i k blue-on-blue fire. Zatím nejhorší se stala 23.8.07 v Kajaki v západní části Helmand Province, při které zahynuli 3 britští vojáci.

Vojáci jsou lépe vybavení pro nasazení v Aghánistánu. Všichni mají balistické ochranné vesty s keramickými pláty, kvalitní helmy, baťohy a bojové vesty jsou pohodlné i pro delší přesuny. Maskáče mají pískové barvy a jsou i z odlehčených materiálů. Kamufláž je většinou klasická, jenom USA a Kanada mají 3d pattern. Nejsem si jistý jestli Italové ho mají taky. Britové s úspěchem používají PTŘS Javelin proti talibancům a jejich bunkrům.

Je citelně znát rozdílný přístup vojáků NATO k místnímu obyvatelstvu, kteří se jim snaží pomáhat a nelikvidují jejich živnosti apod. Jediné co likvidují jsou opiová pole a to se místním šéfům nelíbí. Mám podivný pocit, že došlo k dohodě mezi kmenovými vůdci a jednotkami NATO, že dokud nebude dostatek jiné práce, která uživí obyčejné afghánce tak jsou opiová pole nedotknutelná. Jelikož je to pro většinu z nich jediný zdroj financí.
NATO se snaží zaměstnávat místní pro práce na základnách, ale nikdo netuší kdo je talibanec a kdo není.

Obrázek

Logistické zabezpečení, hygiena a zdravotní péče jsou na podstatně vyšší úrovni neboť zatím nebyla hlášena jakákoliv epidemie. Přeprava materiálu je tak trochu problém neboť NATO využívá civilní společnosti, platí za to hříšné peníze.

Bojová stravní dávka je podstatně lepší ale problém s odstraňováním odpadu přetrvává. A myslím si že je větší neboť některá kádéčka jsou opravdu rozměrná a plná plastových pytlíků a plechovek. Stále platí: „ Všechno s sebou“ a to i malou a velkou stolici atd.

Bylo by zajímavé tady mít zkušenosti našich vojáků (speciálů) o všech těchto problémech. Kolik si nosí vody s sebou apod. Jenže to je určitě všechno tajné, třeba jednou se to odtajní. Zase za 10 a více let po válce..............

Určitě je znát slabší podpora jak z Pakistánu, tak od CIA. Je jasné, že afghánci budou hledat jinde a to asi nejlépe v Iránu.
Na jihu Afghánistánu jsou rozmístěny vrtulníkové a letecké jednotky USA a UK. Podle všemožných hlášení je jich stále nedostatek a tato situace se bude hodně těžko měnit.

Minové nebezpečí je všude přítomné. Výroba a pokládání IED je stále na vzestupu. Tomuto nebezpečí se NATO snaží čelit nákupem nových mino-odolných vozidel. Vojáci mají k dispozici nejmodernější minohledačky.

Dalším nebezpečím jsou sebevražední útočníci, ti za sovětů asi ani neexistovali. A to si myslím že je největší nebezpečí pro vojáky ISAF, jelikož tito útočníci se špatně hledají.

Uvidíme jak si NATO povede v dalších letech hlavně s hledáním nových pracovních příležitostí pro afghánce a zamezením dodávek zbraní a munice atd.atd. Mají toho ještě hodně před sebou.
Naposledy upravil(a) Mantra dne 13/7/2008, 21:44, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Jenom další doplňky pro úplnost tématu

Vylepšení techniky:

BTR 60
Slabost dva benzínové motory, bez turbodmychadel byly v horském terénu
Výsadek mohl ven pouze horem
2x šestiválcový benzínový motor GAZ 49B (2x 90 hP)
8x8 – velmi dobrá průchodivost v terénu
průlezy na výsadek pouze na horní straně BTR

BTR-70

Dostal silnější pancíř na stranách
Zabudovýny dveře pro výsadek na obou stranách
Silnější naftové motory ZMZ-4905 (2x115koní)
Může na něj být namontován AGS-17,
Odolnější konstrukce proti výbuchům min
8x8 – velmi dobrá průchodivost v terénu
Málo odolný proti velkorážným kulometům


BVP 1

Odolný proti pěchotním zbraním, špatně odolný proti 12.7mm
Nevýkonný, s nízkou elevací a nad 500m nepřesný 73mm kanón
Posádky měnili sedačku řidiče, původní nebyla odpružená
Při odpálení PTŘS musel být střelec venku
Výsadek 8 vojáků

BVP 2

30mm automatický stabilizovaný kanón
Velitel a střelec mohou střílet z 30mm kanónu
Elevace kanonu skvělá
Při odpálení PTŘS byl střelec uvnitř
Výsadek 7 vojáků

Protiletadlový komplet ZSU 23-4 “SHILKA“

Velmi účinný proti pěchotě až do 2500m

AKM 7.62mm Kalashnikov
Skvělý ale při střelbě dávkou nepřesný

AK 74
Ráže 5.45mm, vysoká účinnost v cíli
Lehčí zbraň, menší náboje, víc v zásobníku
Stal se velmi žádaným zbožím na obou stranách
S krátkou hlavní měl 2x menší dostřel ale byl velmi účinný při boji zblízka a pro speciální jednotky

Kulomet RPK 7.62mm nahrazen RPK 74 5.45mm, hlavním důvodem bylo ujednocení munice s AK 74.

AGS 17
granátomet ráže 30mm
Obsluha 3 vojáci
Ukázal se jako velmi účinný proti lehkým cílům, vysoká kandence, dva druhy střelby – polo nebo plně automatická

RPG 7 a 7D(výsadkový) na obrázku ten rozložený
Obrázek
a bezzákluzový kanón SPG-9M ráže 73mm

Obrázek
Velmi účinné pro ničení zodolněných cílů, zdí apod.
Druhotný střepinový účinek v cíli.
SPG-9M – účinný dostřel do 800m


Ruční granáty

Útočné granáty RGD-5, RG-42
Obranné – F-1

Všechny mají nevýhodu zpoždění výbuchu 3.2-4.2s, v horském terénu velmi nepraktické, neboť protivník má šanci se schovat za skalní výčnělěk, před výbuchem se mohou odrazit nebo skutálet zpátky k vlastním vojákům
RGK-3 se ukázal jako velmi účinný proti bunkrům

Zavedeny RGN a RGO

Vybuchují ihned po nárazu
RGN je útočný a RGO je obranný. Rozdíl je ve fragmentaci těla viz obrázek
ObrázekObrázek


Neprůstřelné vesty

Bylo zavedeno několik druhů

Ж-81 (6Б2) zavedená v roce 1981, váha 4.8 kila, byl pohodlný ale bez dostatečné ochrany, ze samopalu ho šlo prostřelit na 400-600m,
Ж-85Т (6Б3-01) a Ж-85К (6Б4-01), zavedená v roce 1985-86, váha 7.5kila, poskytovaly dobrou ochranu jak hrudníku tak páteře, ale byly rozměrově malé, velmi nepohodlné a těžké pro nošení v horách a horku,
experimentální 6Б3ТМ a 6Б4 váha cca.10.5kila, resp.15,5 kila
Ж-86 (6Б5) zavedená v roce 1988, vyráběna v 9 verzích, z jednoho kusu a pokrývala 1.6x více lidského těla než Ж-85К, byly vyrobena z titanové slitiny, doplněná o keramickou desku.

Kdyby jste měli fotky jednotlivých vest, tak bych je uvítal. na i-netu jsem toho moc nenašel.

Zdroj:
The Soviet-Afghan war, skupina ruských autorů pod vedením plk.Valentina Runova
internet








Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Čo som čítal, Ak-74 sa práve v Afganistane príliš neosvedčil, ukázalo sa, že má príliš nízky účinok "za prekážkou", vysoký pokles rýchlosti strely na diaľke cez 300m a s tým spojený výrazný pokles energie strely - jedným z následkov je aj čiastočný návrat k zbraniam kalibru 7,62×39 a vývoj zbraní na náboj 9x39.

Okrem ZSU-23-4 Šilka sa veľmi osvedčili aj ťahané verzie malokalibrových PL kanónov ZU-23 (ZU-23-2), ktoré sa často montovali na nákladné automobily všetkých kategórií - uplatnili sa pri priamej ochrane konvojov i pri prenasledovaní karaván.

Granáty RGO a RGN - Zapalovač je nárazový, aktivovaný po 1-1,8 sekunde a má autodeštrukciu 3,6-4 sekundy - takže granát sa chová aj ako časový - podobne ako československý URG-86.

Odkiaľ pochádza fotka RPG-7? Mám dojem, že strely v pozadí sú "fake" - ich zapalovače vyzerajú ako zapalovače V-5 pre letecké rakety S-5, reálne strely majú piezoelektrické zapalovače.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Obrázky vest, bohužel sem to brutálně ukradl na Russian arms foru a tam je autor přetáhl z: http://kris-reid.livejournal.com/286436.html tak maj fotky "c", ale budiž mě odpuštěno.

6B1: První vesta Sovětské armády, přijatá už v roce 1957, ale vyroben jen malý počet v řádu 1000 a uskladněn. Právě do Afganistánu předán hned po začátku bojů. Materiál je hliníhové destičky (uspořádání ne nepodobné rybím šupinám) v keprové tkanině. Smyslem byla ochrana proti střebinám.

ObrázekObrázekObrázek

6B2: Zavedená v roce 1981 jako fofr akce právě v důsledku Afganistánu, první masově vyráběná. Pouřívalo se v ní již aramidové vlákno a na citlivých místech destičky z titanové slitiny.

ObrázekObrázek

6B3 a 6B4 byly přijaty v roce 1985 jako těžké vesty (12kg), vysoké ochrany. První z nich má vložky titanové, druhé keramické. 6B3 ve verzi 01, jako odlehčená s vysokou odolností zepřední strany a ze zadní jen protistřepinovou. cca 8kg.

ObrázekObrázek

ObrázekObrázek

6B5: Přijatá v roce 1986. Jednalo se o univerzální vestu na jejimž základě bylo postaveno spousta variant. Podle použití, i podle odolnosti. Hmotnostně od lehké vesty o hmotnosti 3kg pouze protistřepinovou odolností z 30ti vrstev aramidové tkaniny až po verze s keramickými a titanovými vložkami s hmotností 13kg a vysokou odolností. Tato vesta vydržela be výrobě až do 90tých let a až v roce 2000 byly vyřazeny.

ObrázekObrázekObrázek
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Jenom mě u těch vest zaráží použití titanu? Dyť to musí být drahé jako prase? Jestli oni nepoužívají odpad z ponorek? Stejně jsou machři, zvládnout opracování titanu je docela náročné a myslím že jsou jediní kdo ho tak masově používají.

Nevíš jak je srovnání s kevlarem? Má to stejnou účinnost nebo větší?

pro Alchymistu:
To RPG je z internetu. Stránku zkusím dodat večer.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
redboy
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 1313
Registrován: 3/2/2006, 12:02

Příspěvek od redboy »

Použití titanu není asi vzácnost, do příchodu keramiky to bylo a asi i je běžné. Nejen v Sojuzu. Cena titanu ve státě jako byl Sovětský svaz nebyla zase tak závratná, koneckonců dodnes je nižší jak jinde a spousta dílů komerčních letadel od Boeingu a nebo Airbusu se dělají z výkovků pocházejících z Ruska a právě uvolnění strategických reserv titanu ze zásob Sovětského svazu srazilo cenu titanu na světových trzích v 90tých letech. Navíc cena titanové slitiny a cena balistické keramiky asi nebude moc rozdílná. V Sovětském svazu se od 50tých let na technologiích titanu pracovalo dost rozsáhle a o techologie jako svařování titanu a LiTi slitin byla v době rozprodeje sovětského krámu v 90tých letech dost zháňka venku. Sovětský svaz mel obrovské zásoby titanu jak v houbě, tak v kovu.

Porovnání těch materiálů je na někom, kdo je zná, což já nejsem, ale v 80tých letech šel tento vývoj velmi rychle a právě v tom období na západě vznikala vlákna na bázi PE a aramidu velmi rychle. Kevlar je jen obchodní název jednoho z mareriálů které prodává výrobce (nevzpomenu si jak se jmenuje ona americká firma). Dnes je to dál, ale to je opravdu na někoho, kdo se vyzná a na jiné téma než tady.

V Sovětském svazu se na téma ochraných vest dělalo právě v souvislosti s hliníkovými slitinami, pak to bylo založeno s tím, že vyrábět vesty pro celou xmilionovou armádu s pochybnou mírou ochrany je hloupost a vykašlali se na to (tak vznikla ta 6B1). Když došlo na Afganistán bylo rozhodnuto okamžitě zahájit vývoj a výrobu. Vzpoměli si na ony 6B1 a požádaly (MO) na VPK o vývoj a výrobu novějších. Už nevím z jakého to mám zdroje, ale údajně na poradě VPK, nebo nějaké komise na ten požadavek bylo řečeno, že bohužel nejsou schopni zahájit výrobu rychle, jelikož není v Sojuzu podobný materiál jako "kevlar" na západě a ostatní materiály jsou nevhodné. Prý na tyto slova se přihlásil kdosi z protější strany stolu a oznámil, že takové vlákno mají (nevzpomenu si na název onoho vlákna), používají a vyrábějí pro potřaby raketové výroby (spalovací komory MBŘS na TPH), ale že je tajné a nejde ho tudiž použít. Následovalo uvolnění pro výrobu tkanin a takhle vznikla fofrem 6B2. Trvalo rok od příkazu a vesty šli k jednotkám... fofr.

Jaké ale byly ale vlastnosti, nevím, o co jde u vest hlavně je to aby se to vlákno nenatahovalo a to uhlíkové vlákno z principu nedělá, teda pokud to dobřa chápu, takže je to dost možná podobné.

Ruská norma na odolnost vest je tady :
http://www.strelok-kmv.ru/klasbron.html
a podle ní měla 6B2 třídu 2. pistole 5m, AKM 600m, 1g střepina 700m/s.
6B4 třídu 4. (AKM-10m a snipa 25m) a 6B401 2. třídu. 6B5 podle verze od třídy 1. po třídu 4. podle verze.

Západní normy sem teď našel na wiki (http://cs.wikipedia.org/wiki/Nepr%C5%AF ... 3%A1_vesta ), ale opravdu su v tom laik a chce to odbornou znalost a samostatný článek.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Příspěvek od rabo »

6B1: První vesta Sovětské armády, přijatá už v roce 1957,
Ide naozaj o prvú "bronežilet" v SA. Jej predchodcom bol "oceľový náhrudník"
SN-38,39,40 a 42 používaný v inžinersko-útočných brigádach Červenej armády od začiatku 43. roku. Hmotnosť cca 3,5kg.

Obrázek

Ale aby sme neodbočovali od témy:

Mantra zdrojom pre Tvoj článok/ky bola knižka "Sovietsko-Afgánska vojna, ako super sila bojovala a prehrala" ? Dosť by ma to zaujímalo, lebo túto knižku nepoznám a niektoré Tebou podávané informácie mi pripadajú troška zovšeobecňujúce a nezohľadňujúce skutočnosť, že vojna trvala 10r. a počas nich došlo k zmenám či výstrojným, výcvikovým, taktickým atď. to čo platilo na začiatku vojny už neplatilo na konci a iné.






Sověti vsadili na masivní palebnou podporu a ne na přesnost což znamenalo, že vojáci byli nuceni větší množství munice než jejich protivníci na západě a tak když pěchota sesedla byla doprovázena těžkým kulometem 12,7mm, který sám o sobě váží 34kg bez podpěry a munice. AGS 17 váží 30,4 a každý jeho zásobník váží dalších 14.7kg. No a tak se z lehké pěchoty stala pěkně obtěžkaná, která se nemohla dobře pohybovat v terénu natož pronásledolovat protivníka.
Bežne sa NSVS "Utes" a ani AGS-17 nenosili. Používali sa podvesné granátomety GP-25, alebo raketové granáty z RPG-18 a RPG-7 a ako guľomety PK, PKN, alebo RPK-74. Na druhej strane by som nepodceňoval NSVS a ani AGS. Poskytovali palebnú silu porovnateľnú z BTR, alebo BMP a BMD a práve vojna v Afganistane poukázala na výhody týchto systémov.


Na NSVS sa používal snajperský zameriavač SPP, ktorý umožňoval presnú streľbu až na 2 km a bežnou zbraňou v odd. bola SVD. Preto nerozumiem tej vete, že "Sověti vsadili na masivní palebnou podporu a ne na přesnost což znamenalo, že vojáci byli nuceni větší množství munice než jejich protivníci na západě"



Sovětské uniformy byly taktéž nevhodné do afghánského prostředí. Zaprvé byly nepohodlné a maskovací vzor byl přizpůsoben pro válku na evropském válčišti. Sovětské boty byly hlučné a nevhodné k pochodům po horách. Když to šlo tak vojáci nosili tenisky jako příslušníci Specnaz.
To platilo na začiatku, keď sa používala poľná uniforma z roku 1969. V roku 1984 dochádza k preobliekaniu do nových poľných uniforiem. V prípade 40.Armády sa to začalo realizovať už o 2 roky skôr.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Přesně tu knihu myslím. Ti co ji přeložili do angličtiny, tak se jejich práce čerpající z této knihy dají najít na internetu, ale jsou až moc obecné. Proto jsem si tu knihu i pořídil abych našel víc informací.
Samozřejmě že to byli američani a tak ty práce jsou obecné.

Já taky nemám detailní informace, právě i z toho důvodu jsem to tam psal tak jak je to, aby se dali ty informace tady rozvinout.
Je mi jasný že se všechno vyvíjelo, určitě měli nové baťohy, boty, bojové vesty atd.

Ty by mě taky zajímaly, ty byly taky zavedeny taky až v Afghánistánu?

Ta věta je v americkém stylu, a jde o to aby se nepřítel přikoval těžkou palbou k zemi a naši vojáci mohli útočit vpřed.

Jestli to psaní o AGS nevyznělo dobře, tak to se omlouvám neboť v celém textu co mám je o něm psáno dobře. Tady ten neduh, že je těžký, řešili tím že ho montovali na auta, ale furt s ním nemohli na dlouhé pochody do hor a k cíli ho museli dostat jinak než pěšky.
No a když ho neměli tak holt neměli dostatečnou palebnou podporu pro jejich akce.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Příspěvek od rabo »

Jestli to psaní o AGS nevyznělo dobře, tak to se omlouvám neboť v celém textu co mám je o něm psáno dobře. Tady ten neduh, že je těžký, řešili tím že ho montovali na auta, ale furt s ním nemohli na dlouhé pochody do hor a k cíli ho museli dostat jinak než pěšky.
No a když ho neměli tak holt neměli dostatečnou palebnou podporu pro jejich akce.
AGS-17 a AGS-30 sa dá rozložiť na 2 časti a už to nie je taký "obor" / hmotnosť bez zásobníka je cca 30 a 16kg /a "Utes" na 3 časti, traja vojaci ho v pohode odnesú. Tá palebná sila za to stojí. Bežne nosili vojaci viac kusov RPG a "Šmelov".
V čase presunu vedela dosiahnuť kompletná výstroj,výzbroj a munícia až 60 Kg, ale štandardne tak 35 až 40Kg. Pri krátkodobej bojovej akcii tak nejaké časti "Utesu" a AGP boli len príjemná záťaž. Ďalšou vecou je, že častým nosičom vojakov boli vozidlá BMD , BMP a Mi-8MT a iné. Od zhruba polovice 80. rokov boli súčasťou prieskumných jednotiek BMP-2D / zvýšené pancierovanie /

Od roku 1980 boli organizované "horské batalióny" / na základe direktória D-0314/3/0655 , ktoré boli od začiatku lifrované do Afgánu a jedna z ích základných zbraní bola na začiatku práve AGS-17.

Ale ako som napísal už pred tým, bolo možné použiť podvesné granátomety, alebo ľahké guľomety.

Ešte sa vrátim k tej ochrane konvojov. Problém s ich ochranou bol samozrejme celý čas, ale hlavne na začiatku vojny. Neskôr bola vytvorená rozsiahla sieť strážnych miest, ktoré boli podľa potreby rozmiestnené aj každý kilometer cesty. Ich výzbroj bola tvorená od ťažkých guľometov / "Utes" a "PKP" / cez granátomety, ZU-23 až po ťažkú výzbroj, pridávané k nim boli aj rádiostanice pracujúce na leteckých frekvenciách.

Přesně tu knihu myslím. Ti co ji přeložili do angličtiny, tak se jejich práce čerpající z této knihy dají najít na internetu, ale jsou až moc obecné. Proto jsem si tu knihu i pořídil abych našel víc informací.
Samozřejmě že to byli američani a tak ty práce jsou obecné.
Možno by to mohlo byť zaujímavé v originále / Ruskom /,lebo mám pocit, že americkým prekladom sa jednotky rozdeľujú len na motostrelecké a Specnaz a ako si sa pozabudlo na VDV a pohraničné jednotky, ale to je naozaj len detail.


Já taky nemám detailní informace, právě i z toho důvodu jsem to tam psal tak jak je to, aby se dali ty informace tady rozvinout.
Z tohto pohľadu to bolo správne. Preto pokračuj ďalej.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Já mám tady aktuální příspěvek z té samé oblasti akorát o 22let mladší.

9 amerických vojáků zabito při útoku talibanců na jejich předsunutou základnu

Po nedělním útoku američané posilují a zodolňují předsunutou základnu ve vesnici Wanat, v oblasti Kunar.
V neděli ráno ve 04,30 podnikl neznámý počet talibanců útok na tuto předsunutou základnu, která byla vystavena 3 dny před útokem. Talibanci útočili RPG-éčky, kulomety a minomety. Palba byla vedena z okolních domů a mešity.
Byl to velmi dobře řízený útok ke zničení této základny při kterém se několika talibancům dokonce podařilo proniknout na základnu a proto ty ztráty jsou tak vysoké. Po tomto průniku se americká jednotka umístěná na základně zkonsolidovala a začala talibance vytlačovat pryč. K tomu jim přiletěli na pomoc Apache, které je vytáhli z bryndy.
Podle američanů jsou útoky talibanců Oproti loňskému roku, čím dál víc komplexnější a lépe propracované.
Na základě oficiálních zdrojů je 9 mrtvých američanů a 15zraněných. Další 4 zranění jsou na straně ANA. Na straně talibanu zůstalo 40 mrtvých a nezjištěný počet raněných. Podle všech odhadů se útoku zúčastnilo víc jak 100 talibanců.
Jedná se o druhou největší ztrátu američanů od roku června 2005, kdy v sestřeleném vrtulníku zahynulo 16 vojáků (stalo se to v té samé oblasti).
Útoky na východě Afghánistánu stouply o 40% oproti loňskému roku a podle vyjádření Adm. Mike Mullena je většina bojovníků z cizích zemí.
Nejzajímavější je, že v Afghánistánu bylo za měsíce květen a červen víc mrtvých spojeneckých vojáků než v Iráku.
Američané žádají o navýšení vojáků v Afghánistánu o další 3 brigády, tzn. Přibližně 10.000 vojáků. Vypadá to že je stáhnout z Iráku.
V tomto roce již zahynulo víc jak 2,300 ozbrojenců.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Příspěvek od rabo »

V tomto roce již zahynulo víc jak 2,300 ozbrojenců.
Predpokladám, že ide o súčet obetí v Iraku a Afgáne? Ale aj tak je to dosť hrozivé.

Ďalší vojaci tam situáciu nezlepšia. Na cudzom území / v štáte, sú často vnímaný ako symbol nepriateľa a cudzej moci na domácej pôde. Domáce obyvateľstvo ich tam nevníma ako ochrancov, veď aj pred kým, ale ako cudzí element, ktorí môže zabiť domáceho a prináša málo pozitívneho. Miesto nich tam mali ísť ľudia čo naučia domácich stavať domy, školy,nemocnice, studne, zavlažovanie..... Jednoducho ľudia čo prispejú k rozvoju krajiny. Bolo by to ťažké realizovať, lebo Afganistan je špecifická krajina, ale šlo by to a je to lacnejšie, ako udržiavať mnohotisícový vojenský kontingent a aj efekt pre zúčastnené krajiny je väčší či ekonomický, ale aj politický.

Nechcem povedať, že sa to nerobí, ale pomaly, nekoncepčne a financujú sa zbytočné projekty, ktoré sú od začiatku bez efektu. Postavia im nemocnicu do ktorej nie sú lekári a za chvíľu skončí ako ruina. Pošlú organizovať stavbu ciest človeka, čo nepozná Afganistan ani mentalitu jeho obyvateľstva atď.

Som troška odbočil, tak naspäť k téme.
podle vyjádření Adm. Mike Mullena je většina bojovníků z cizích zemí.
To je zaujímavé. Čo sú to za ľudia? Presvedčení radikáli bojujúci za svoje myšlienky, alebo žoldnieri ? Prvých prítomnosť by som chápal, ale kto financuje druhých ? Pestovatelia a výrobcovia drog? Nezachytil som, že by "koalícia" nejako intenzívne proti nim bojovala.

V tom to sú ,možno, menej razantní ako Sovieti. Tam len 370. brigáda špeciálneho určenia v období 85-88 zhabala a zničila cca 30 ton narkotík.
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Sovieti riešili aj individuálnu ochranu posádok vrtuľníkov - dva typy ochranných viest pre vrtuľníkárov, vľavo pilot, vpravo palubný mechanik
Obrázek
Zdroj - časopis "Aviacia i Vremia 1996"
Rabo píše:V tom to sú, možno, menej razantní ako Sovieti. Tam len 370. brigáda špeciálneho určenia v období 85-88 zhabala a zničila cca 30 ton narkotík.
Desať tom ročne nebol špatný výsledok, pokiaľ zoberieme do úvahy, aká bola vtedy produkcia - v dnešnej dobe by to ale muselo byť aj viac ako 100 ton ročne - produkcia ópia totiž proti dobe vojny proti sovietom stúpla viac ako desať krát a proti záverečnému obdobiu vlády talibanu viac ako 50 krát.
Tvrdý postup proti prepravám drog by bol zrejme jedným z efektívnejších spôsobov boja proti "talibancom" - odrezal by ich pomerne účinne od zdroja financií - zásahy priamo proti pestovateľom maku sú o dosť menej efektívne a nesú sebou straty na životoch civilov, kým prepravy (karavány) sa dajú pomerne efektívne vyhľadávať a ničiť mimo obývaného územia. Mám ale pocit, že "nie je záujem".
Odpovědět

Zpět na „Válka v Afganistánu“