Operace MEDUSA

Konflikty a války po roce 1945 - Izrael, Korea, Vietnam...
Odpovědět
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Operace MEDUSA

Příspěvek od Mantra »

Operace MEDUSA

Tato operace byla jednou z mnoha vyčišťovacích akcí provedených v Afghánistánu po vpádu spojeneckých vojsk. Tato operace ale měla jeden rozdíl od těch ostatních nebyla vedena američany, ale kanaďany, kteří jsou rozmístěni v Afghánistánu v rámci mise ISAF.

Obrázek

Dokázali kanaďané tuto operaci zvládnout? Na tuto otázku se pokusím odpovědět v následujícím článku.

Cíl operace: Likvidace příslušníků Talibanu a nastolení vlády v městečku Panjwai, které se nachází přibližně 30km jihozápadně od Kandaharu.

Provedení operace: zahájení 2. září 2006

Před zahájením této operace docházelo v okolí města ke každodenním potyčkám mezi talibanci a jednotkami ISAF, které byly napadány jak minometnou palbou, tak palbou z ručních zbraních a nástraženými náložemi. V létě 2006 proběhla jiná akce na vyčištění tohoto prostoru, ale jakmile jednotky NATO opustily tento prostor, talibanci se ihned vrátili zpět. Podle všech odhadů jich bylo okolo 1.500.

Jaké bylo pozadí této operace a co jí předcházelo?

Její pozadí je zahaleno nejasnými a často kontroverzními rozhodnutími. Je zde cítit generálská touha ukázat se a dokázat si, že já umím velet a nebudu poslouchat moje podřízené a nějaký plán, který vyžaduje víc času na přípravu a posílení jinými jednotkami neberu v potaz. A tak došlo k tomu, že jedna rota mechanizované pěchoty byla poslána do útoku proti skvěle ukrytému, rozmístěnému a početně silnějšímu nepříteli.

Operace MEDUSA byla největší operací v Afghánistánu od roku 2002 a jejím cílem bylo rozprášit a rozbít soustředění stovek, možná tisíce příslušníků talibanu, kteří se shromáždili v okrsku Panjwai. V roce 2006 byl tento okrsek centrem Talibanu. Pro celou generaci kanadských vojáků bude zmínka o Panjwai vyvolávat představy o malých vesničkách, obranném systému, nepoddajném nepříteli a každodenních nálezech nastražených náloží podél cest. Ze 66 zabitých vojáků od roku 2002 do července 2007, jich pomalu polovina zemřela v tomto okrsku.

Panjwai je duchovním centrem Talibanu neboť zde v 90. letech vzniklo a je to zároveň rodiště duchovního vůdce Mullaha Mohammeda Omara. Okrskem protéká řeka Arghandab a největším městem je Bazaar-e-Panjwai. V tomto okrsku, který je na jihu ohraničen pouští Registan, je několik malých horských masívů – Masum Ghar a Mar-Ghar z kterých se dá velmi dobře kontrolovat městečko Bazaar-e-Panjwai a vesničky na severu.

Od zahájeni invaze v roce 2001 byl Kandahar prostorem odpovědnosti amerických jednotek. Po přesunu kanadských jednotek začátkem roku 2006 z kábulského campu Julien do Kandaharu, jim byl Kandahar slavnostně předán. V té chvíli kanaďané zjistili, že aktivita Talibanu je v tomto kraji hodně vysoká a že epicentrum všeho zla je právě Panjwai. V následujících 6 měsících v novém působišti, byly jednotky z pluku lehké pěchoty princezny Patricie, vystaveny neustálým útokům ze strany Talibanu. S příchodem nových jednotek a velitelů se mělo všechno změnit a k tomu měla pomoct i operace MEDUSA.

Mělo to být rozhodující vítězství v Bitvě o Panjwai. Brigádní generál David FRASER řídil Medusu ze svého velitelského stanoviště na rozrůstajícím se spojeneckém letišti v Kandaháru. Fraser nebyl jenom nejvyšším kanadským důstojníkem na místě, ale byl zárověň velitel NATO jednotek v jižním Afghánistánu. V poli bylo bojové uskupení vedeno podplukovníkem Lavoie, tvrdým velitelem 1.praporu, Královského kanadského pluku (1.RCR), který je popisovaný svými podřízenými jako „voják vojáků“.
Toto bojové uskupení bylo tvořeno jednotkami z 1. RCR, ženijní rotou z 2 Combat Engineer Regt., dělostřelecké baterie s houfnicemi M777 z 2 Royal Canadian Horse Artillery a holandské dělostřelectvo se svými PzH 2000, praporním obvazištěm z 2 Field Ambulance a dalšími podpůrnými prvky, které tvořili jednotku o síle 1050 vojáků.

Obrázek

Během prvních pěti dnů měla být letecká podpora této operaci poskytována také z letadlové lodi USS Enterprise (CVN 65), která kotvila v Arabském moři. Největší intenzity dosáhlo toto bombardování ve dnech 6. a 7. září při kterém byly použity laserem naváděné 500 librové bomby GBU-12. Dne 7. září provedla letka F-18 „Checkmates“ útok palubními 20mm kanóny M61A1. Další nálety prováděla letka „Sidewinders“ s úkolem bombardovat zoolněné pozice v okolí Kandaháru a Panjwai za použití GBU-12 a 38 JDAM. Během těchto pěti dnů provedli letadla z USS Entreprise 103 vzletů při kterých provedly více jak 30 útoků přesně naváděnou municí.

Dalším leteckým prvkem byl britský průzkumný letoun Nimrod MR 2, který bohužel nijak významně nezasáhl do operace, neboť se hned 2. září zřítil a pohřbil všech 14 vojáků na palubě.

Situace v prostoru

Situace v tomto kraji vřela den o dne a po příjezdu kanadského kontingentu v srpnu 2006 do Kandaháru dosáhla vrcholu. Od tohoto kontingentu se očekávala proti-povstalecká činnost, ale že bude plnit takovýto úkol v těsné blízkosti Kandaháru, to nikdo z nich netušil.

“Převzali jsme operační prostor zrovna když se jižní sektor předával z americké pod NATO zodpovědnost. Myslím, že Taliban chtěl buď otestovat nebo dokázat, že NATO jednotky nejsou odhodlány bojovat tak jak americké.“ podplukovník Lavoie.

19. srpna, několik hodin po předávacím ceremoniálu měl již pplk. LAVOIE informace o tom co se děje v okolí Kandaháru z první ruky neboť před několika dny vyslal do terénu rotní úkolové uskupení s úkolem rozvinout polní tábor na vrcholku v masívu Masum Ghar a pozorovat nepřátelskou činnost v tomto prostoru. Večer v 19.00 dostal zprávu, že jeho „průzkumná“ rota byla napadena přibližně 300 až 500 talibanci.


“Je samozřejmé, že když Taliban viděl naše obrněné transportéry na kopci, tak se mu to nelíbilo a proto zaútočil. Já jsem se dostal na kopec až okolo čtvrté hodiny ráno. Našim vojákům se podařilo tento útok odrazit a zabít přibližně 100 talibanců, aniž by utrpěli ztráty. Toto byl dobrý začátek, ale na druhé straně nám a potažmo i NATO, Taliban ukázal holou skutečnost, že je schopný vést akce tohoto rozsahu a to znamenalo jediné – že jich v prostoru Panjwai musí být podstatně víc, než se předpokládalo a toto byl začátek Medusy. Ihned po mém příjezdu do první linie, jsem byl povolán generálem Fraserem zpět na brigádu, kde jsem obdržel předběžný rozkaz k provedení větší bojové operace ke zničení a vytlačení Talibanu z našeho prostoru“ podplukovník Lavoie.


Po tomto prvním střetnutí musel i generál Fraser připustit změnu v taktice talibanců.

“ Také jsme si uvědomili, že Taliban změnil taktiku z útoků malých skupin, systémem hit and run, k více konvenční taktice „come-and-get-me – přijď a dostaň mě. Jejich cílem bylo ukázat světu a vládě prezidenta Karzaího, že jsou zpátky a jsou schopni zaútočit. Bylo to logické vyvrcholení aktivit Talibanu v roce 2006. Jelikož několik jejich akcí bylo více méně úspěšných, věřili si a mysleli, že mohou vyhrát.“[/b] generál Fraser.“Jediné s čím nepočítali a co podcenili, byla skutečnost, že znám jejich plán a jejich záměr. Věděl jsem, že chtějí abych na ně zaútočil ve stylu WWI s obrovskými ztrátami v řadách koaličních jednotek. To jsem nemohl připustit. A tak jsme vytvořili plán s ohledem na jejich záměr, který počítal s minimálními škodami a ztrátami v řadách místního obyvatelstva a který také snižoval riziko pro koaliční vojáky.“

Operační plán pro tuto operaci byl rozsáhlý a vypadal dost solidně. Počítal se 1400 koaličními vojáky v bojovém uskupení a s více jak 1000 dalších na jejich podporu. Generál FRASER s velením brigády strávil pomalu celou druhou polovinu srpna na přípravách tohoto plánu. Došlo ke stažení jednotek z devíti různých států do okolí Panjwai, aby velení zabránilo porážce, kterou si talibán přál.

A tak se koncem srpna začali potkávat velitelé těchto jednotek s podplukovníkem LAVOIE. Kanadské jednotky byly rozděleny na rotu „C“, která útočila z jihu a rotu „B“, která útočila ze severu. Na jednom boku byl rozmístěn americký Task Force 31 vytvořený z US SOF, dále potom Task Force Grizzly s 2. pěší rotou z 10. horské divize. Na západě bylo rozmístěno dánské pěší družstvo a holandská mechanizovaná rota, která prováděla patroly. Tím se zdálo že je celý sektor neprodyšně uzavřen.

Po předání hlášení generálu Fraserovi o připravenosti k zahájení operace, byl vydán rozkaz k zahájení Operace MEDUSA.

Za úsvitu 2. září 2006, přesně v 05.30hod vyrazily bojové jednotky po dvou osách směrem k Bazaar-e-Panjwai, hlavní síly se přesouvaly z jihu a odlehčovací ze severu. Úkolem pro rotu „C“ bylo dobytí vyvýšenin Masum Ghar a tím izolovat město jako takové. Jednotky měly postupovat k jižnímu břehu řeky Arghandab a tam se zastavit. V 06.00hod jednotky dosáhly výšin Masum-Ghar a v 06.15 hlásil major Sprague že na druhé straně řeky u vesnice Pashmul, nejsou žádné náznaky civilního života, ale že se sporadicky objevují talibanci s kterými už začali přestřelky. Na severu rota „B“ také dosáhla svou pozici, zaujala obranu a zahájila patrolování směrem na jih k vesnici Pashmul a zpět, a čekala na další rozkazy.

Killing box „RUGBY“

Prostor Rugby byl stanovený prostor severně od řeky Arghandab, v jehož středu se nacházela bílá školní budova. Podle plánu měly jednotky po obsazení výšin kolem města zaujmout obranu a následující dva až tři dny pozorovat nepřítele. Obklíčený prostor „RUGBY“ byl přibližně 5km2 velký. V tomto prostoru mělo dojít k postupnému ničení nepřítele soustředěnými dělostřeleckými a leteckými údery na odhalované a již předem odhalené velitelské a spojovací uzly talibanců. Bohužel plán je jedna věc a realita je úplně něco jiného. Předpokládané údery byly zrušeny na brigádním velitelství. Jednotky i tak stanovily palebné sektory a celý den 2. září střílely po všem co se kde pohnulo. Jenže co je 25mm kanón proti 100kg bombám?

„Prostor okolo této budovy se stal středobodem zeměkoule pro kanadské vojáky, kteří již 3. srpna 2006 svedli těžkou bitvu o tento prostor. Při tomto střetnutí kanaďané ztratili 4 vojáky. Další z nich Seržant Tower byl oceněn první Kanadskou Hvězdou za Odvahu před nepřítelem“.

Podle plánu, prostor Rugby bylo přesně to místo, kde chtěl Taliban bojovat a které bylo nachystané přivítat NATO jednotky. Obranná postavení Talibanu se opýrala o místní terén a byla víceméně nasměrována na Jih!, a měla donutit kanadské jednotky překročit řeku a vstoupit do dvou „killing zones“ na východ a na sever od školní budovy. Jelikož tohle všechno kanaďané věděli, naplánovali jednotkám první dva až tři dny na přípravu a otestování nepřítele. Jak jsem psal výše, tento čas jednotkám nebyl dopřán, neboť generál FRASER po své odpolední návštěvě Masum Gharu se ho rozhodl operačně změnit. Při své návštěvě totiž neviděl žádnou činnost nepřítele a tak vydal podplukovníkovi Lavoie rozkaz:

„Provedete násilný přechod řeky Arghandab. K tomu Vám nařizuji se přesunout se 7. četou a jedním ženijním družstvem k vytipovanému přepravišti a provést průzkum jeho okolí. 7. četa pak zaujme obranu u tohoto místa a přečká tam celou noc.“

7. četa se důkladně připravila na provedení tohoto úkolu a po několika hodinách se začala přesunovat k řece. Krátce poté se skupina starších důstojníků dohodla, že není nutné a nemá to žádnou taktickou výhodu, ponechat jednu četu na hranici nepřátelského území a tak ji po setmění stáhly zpět. Těsně po půlnoci obdržel pplk.Lavoie další rozkaz k překročení řeky. Toto už i pro něho, jako zkušeného vojáka, bylo dost. Neviděl žádný rozumný důvod proč útočit na obranné pozice za řekou a po tmě. A tak se mu podařilo, po žhavé výměně názorů, a s použitím argumentů jako byla neznalost síly proudu v řece, její hloubka, nepřipravenost techniky na brodění a špatné zpravodajské informace o nepřátelských pozicích za řekou, přesvědčit generála o odložení tohoto rozkazu. Tuto změnu pak ocenil i sám generál Fraser, neboť si uvědomil odpovědnost za svoje vojáky a civilisty v oblasti.

“Pro nás oba to byla zatím nejtěžší zkouška, kterou jsme měli podstoupit. A tak tato upřímná a otevřená diskuse byla k užitku a jenom upevnila důvěru v další spolupráci. A jelikož jsme mluvili o násilném přechodu vodní překážky a likvidaci talibanců, tak jsem pod tíhou podplukovníkovo argumentů upustil od tohoto rozkazu.“

Proč byl hlavní směr útoku veden z jihu se dodnes neví. Vojenské kanály tvrdí, že původní záměr byl vést hlavní útok ze severu.

A tak se tento rozkaz přesunul o několik hodin později, s prvním světlem 3.září měl být útok zahájen, celých 48hodin před plánem a bez slibovaného bombardování prostoru Rugby. Je samozřejmé, že se stále nabízí otázka proč byl opuštěn dobře připravený plán a zahájil se útok? A to i přesto, že generál věděl o zámyslu nepřítele vlákat kanadské jednotky do předem připravených palebných sektorů a tam jim způsobit těžké ztráty?!

Je stále těžké najít důvody ke spěchu, jestliže talibanci byli obklíčeni v prostoru a jejich likvidace byla jenom otázkou času. Jak poznamenal jeden důstojník z 1. RCR: „Chvátali jsme, jako by jsme měli zastavit invazní vojska u Ottawy! Všichni jsme věděli kde taliban je a věděli jsme, že je to volná zóna“. Jediný důvod, který brigádní generál Fraser uvedl ke změně plánu bylo to, že na něj byl vyvíjen nátlak z vyšších míst. Na druhou stranu na veřejnost prohlašoval, že tato operace se bude vyvíjet podle plánu a že potřebuje čas! Jenže rozkaz k útoku již byl vydán.

Generál si ještě ověřoval připravenost dalších uskupení k útoku a po jejich potvrzení si byl jistý úspěchem operace. Ani zpravodajská služba mu nedala žádné podklady k tomu aby se držel plánu a nikam nechvátal. Zpravodajská služba se ve finále ukázala jako nejslabší článek celé operace, protože nebyla schopna podat důežité informace o nepříteli, jeho chování, rozmístění a nebyla vyslána žádná průzkumná jednotka, která by ověřila její zprávy. Další vývoj situace generálovi sice ukázal, že se mohlo počkat, ale podle jeho názoru je 48 hodin dělostřelecké přípravy a bombardování je k ničemu, protože nevíte kolik jste zabili nepřátel a tím to hasne.

Staré vojenské přísloví praví:„Čas strávený na průzkumu, je jen zřídka časem promrhaným.“

Názor jeho podřízených na změnu plánu byl samozřejmě opačný a realita ho bohužel potvrdila…….Bylo tolik možností jak využít následující dva dny, kromě bombardování, které ani u generála nezabraly, jako například:

1. zničení budov na jižních přístupech k městu, kde talibanci měli výhodné pozice,
2. mohlo se provádět klamání,
3. provádět manévry, aby dostali talibance ven ze svých pozic do volného prostoru a tam je ničit,
4. zkoušet reakce talibanců na různé akce kanaďanů,
5. připravit si taktický plán k provedení útoku, atd.

A tak generálova sebejistota s 26 odslouženými roky a 7 misemi v zahraničí, zůstala neotřesena a on věděl, že teď nadešel ten správný okamžik ke zničení nepřítele. Naneštěstí jediný kdo byl zničen, byla rota „C“.

Útok

3. září za úsvitu si nechal major Sprague nastoupit velitele čet a podpůrných jednotek a vyhlásil jim stručný rozkaz. Tito pak měli přibližně 15min na přípravu jejich vlastního rozkazu, který byl ve většině případů následující: Překonáme řeku. Následujte mě. Tento styl spíš připomíná útok za druhé světové války, kdy se útočilo do plných jenom s tím rozdílem, že tady byly podstatně menší jednotky. A tak rota „ Charlie“ vyrazila do prvního útoku kanadských mechanizovaných jednotek v rámci NATO od Korejské války.

Ženisté se svojí technikou připravili přechod přes řeku a upravili výstup na druhý břeh. Rota „Charlie“ je následovala a pomalu začala pronikat na nepřátelské území aniž by věděla co ji tam čeká….

Všechno bylo neskutečně klidné a když se první vozidla dostala na dohled od nechvalně známé bílé budovy obecní školy ve vesnici Pashmul spustil Taliban na překvapené kanadské jednotky těžkou PALBU.

Nepřátelská světlice se objevila nad průzkumnou skupinou roty „C“ a vzápětí následovala sprška olova a něpěkných slov. První vypálené RPG zasáhlo přední sklo lehce pancéřovaného G-wagonu (Mercedes G) kde na sedadle spolujezdce seděl zástupce velitele čety praporčík Rick NOLAN, který na místě zemřel. Na zadních sedadlech byl zdravoťák a afghánský tlumočník, oba dva těžce zraněni. Zmatený četař Sean TEAL, který byl lehce zraněn vyskočil z auta a ve smršti létající oceli utíkal zpátky pro pomoc. G-wagon byl na odpis.

Obrázek

Za tímto vedoucím prvkem sestavy se pohyboval obrněný ženijní transportér Bizon, ve kterém byl seržant Shane STACHNIK, který stál v otevřeném poklopu a pozoroval okolí, když náhle ze strany přiletěl 82mm granát vypálený z bezzákluzového kanónu. Obrněnec dostal zásah a seržant zemřel. Celé ženijní družstvo s volacím znakem Echo 3-2, které bylo uvnitř, bylo vyřazeno z boje.

Nepřítel, který byl schovaný ve svých okopech a zodolněných pozicích vedl PALBU na kanadské jednotky ze tří stran. Kanaďané byli obklíčeni, kulky létaly ze všech směrů a s divokým jekotem přilétaly RPG. Kanaďani pálili ze všech zbraní seč mohli.

Další transportér, který se dostavil na scénu byl nucen zařadit zpátečku a pozadu couval do úkrytu, ale jelikož řidič byl hrůzou bez sebe přehlédl stoku, do které vjel a zapadl. Vzápětí dostal několik zásahů RPG. Echo 3-1 se odmlčelo. Rádiová síť byla přesycena křikem žadajícím o zdravoťáka a o pomoc. Jelikož palba talibanců pokračovala v nezmenšené intenzitě, raněných přibývalo a každý kdo mohl se snažil pomoc svým zraněným spolubojovníkům nebo se prostě snažil utéct z tohohle pekla a bojoval si svou válku.

Čas přestal existovat a všechno se zdálo buď hrozně rychlé nebo se vteřiny vlekly jako hodiny. Zranění vojáci se plazili pryč hledajíc úkryt nebo kamaráda. V tomto infernu na sebe smrt nenechala dlouho čekat a vojín William CUSHLEY dostal zásah, když se vracel se zástupcem velitele 8.čety zpátky na pomoc raněným. Celý tenhle děs trval hodiny a bylo v něm vidět důstojníka jak běží pomoc raněnému skrz bitevní pole s pistolí v ruce. Vrchní praporčík roty byl další kdo zůstal ležet na bojišti. Kanadští vojáci šli z bláta do louže a ranění se hromadili, někteří byli zraněni i několikrát.

A nad tím vším se vznášel klidný hlas velitele roty „C“ majora Mathew SPRAGUEa, který si pod palbou zachoval chladnou hlavu a naváděl své vojáky do bezpečí, přivolával leteckou a dělostřeleckou podporu. Jenže nepřítel byl zakopaný dost hluboko a tak dobře, že veškerá palba se míjela účinkem. Stále vedl, i když nepřesnou, hustou palbu na kanadské vojáky. A aby toho nebylo málo, přiřítila se z nebes 1.000 librová (100kg) puma a proskočila skrz kanadské linie a vybouchla několik metrů před nimi, nezbylo už nic jiného než se stáhnout.

Zástupce velitele roty kapitán Wessan volal veliteli roty s volacím znakem 3-9 tuto zprávu:
„Musíme kurva vypadnout z týhle díry, a pak to srovnáme se zemí!“.

Po tomto krvavém začátku, kdy kanaďané ztratili 4 vojáky, 10 jich bylo raněno těžce, přes 20 lehce a 6 utrpělo těžký nervový otřes, z kterého se vzpamatovávají dodnes, se rota „C“ ve výchozím postavení připravovala na druhý den této operace. Všichni doufali, že se situace zlepší a operace nabere ten správný směr……
Naposledy upravil(a) Mantra dne 20/9/2013, 21:28, celkem upraveno 1 x.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Jestli se situace zlepší se dovíte, doufám do vánoc.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Doopravdy nechápu ten diletantismus.
Vím že je tam nepřítel a nemám prostředky - provedu alespoň pozemní průzkum.
Vím že je tam nepřítel a mám všechny prostředky - provedu sofistikovaný průzkum (optický, infra, rádiový), zvláště když mám totální leteckou převahu.

BTW, jestli takové generály má NATO ve velení, tak by tu válku s Varšavskou smlouvou museli totálně projet.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Hodně špatně se to čte. A pak když si představíš, že naženou nesesednutou ROTU proti praporu v obranném postavení, z toho mě hrůza jímá.
Jak píšeš konvenčně by jsme je udělali.

Jinak generál Fraser je v současné době velitel vojenské školy.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
reddog
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 469
Registrován: 21/11/2008, 11:40
Bydliště: Litoměřice

Příspěvek od reddog »

Rosomak - to že jeden general udělá špatné rozhodnutí neznamená že celé velení NATO je neschopné!
Pokud to bereš takhle tak plno důstojníků varšavské smlouvy bylo také neschopných buď chlastaly nebo neměly vzdělání. Hlavně že jim to politicky myslelo.
Tak to by to musela projet tvoje varšavská smlouva :D
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Je třeba říct, že tenhle generál byl již během 80.let v NATO a je sice možné, že se změnil s přírůstajícími léty ale jestli byl takovýhle už od počátku, tak potěš.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Pan generál by nejspíše při boji s jednotkami Varšavské smlouvy nic nezanedbal. Jen mu v pravý čas nedošlo, že zde nebojuje s pravidelnou armádou která se bude chovat podobně jako ta jeho.

Talibanci jsou momořádně zkušení a tvrdí vojáci a jejich schopnost vést gerilovou válku je příznačná.

To nebyla daň diletantismu. To byla daň podcenění nepřítele. Toho se v boji proti partyzánům dopouští kde kdo. Zas tak moc bych ho neodsuzoval.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 18/12/2008, 20:15, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Blbec se najde všude, ale největší sranda je, že Kanada dělá dost věcí víceméně stejně jako její velký bratr - USA. Viděl jsem několik prezentací o tom co bylo špatně za sovětů v Afghoši a čeho se vyvarovat a samozřejmě nesmím zapomenout na Čečnu. NATO nemá tyto zkušenosti a tak se je asi chce stále učit podle sebe.

Jo bych zapoměl, když jsem hledal podklady k tomuhle tématu, tak v jednom bylo napsáno, že sověti nikdy nedobili tuto část země?! Jak si omluvit vlastní chyby......

Jinak celkově mi ta činnost kanaďanů přijde taková, hurá jedeme na výlet.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Ejdou Rotacak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1218
Registrován: 23/7/2012, 14:54
Bydliště: Praha - Zbraslav

Re: Operace MEDUSA

Příspěvek od Ejdou Rotacak »

OPERACE RED WINGS

Všechna vhodná témata jsou pozamykaná, tak to dám sem.

Autentická videa od Talibanců z operace Red Wings - Afghanistan 2005
https://dodiri.cz/2022/05/10/operace-red-wings/

V červnu roku 2005 byl do hor provincie Kunar v Afghánistánu vyslán čtyřčlenný tým operátorů speciálních jednotek amerického námořnictva (US Navy SEALs) s úkolem pozorovat aktivitu povstalců v zájmové oblasti. Následný vývoj situace způsobil, že pouze jediný člen tohoto týmu (Marcus Luttrell) přežil a celá oblast se stala dějištěm bitvy mezi americkými jednotkami a povstalci. Operace Red Wings (neformálně označovaná jako bitva Abbás Ghar) trvala od konce června do poloviny července roku 2005. Jejím cílem bylo narušení místní milice napojené na Taliban, což by přispělo k regionální stabilitě a tím podpořilo afghánské parlamentní volby plánované na září roku 2005. V té době vyvíjela největší protikoaliční činnost v této oblasti skupina vedená Ahmadem Shahem. On a jeho malá skupina přívrženců (Horští tygři) patřili mezi primární cíle operace. V počáteční fázi se operace jednotky Speciálních operačních sil (SOF) včetně členů US Navy SEALs a Amerického komanda (převážně ze 160. speciálního leteckého pluku Airborne a SOAR).

Tým čtyř vojáků Navy Seals měl za úkol prozkoumat skupinu budov známých tím, že jsou používány Shahem a jeho muži. Ale jen několik hodin po vysazení za pomoci lana z vrtulníku MH 47 se dostali do bitvy s nepřáteli vyzbrojenými kteří byli vyzbrojeni kulomety RPK, AK-47, raketovými granáty RPG-7 a 82mm minometem. Jejich počty se různí – hovoří se o 70-100 džihádistech (z nichž 35 dokázali SEALs během dvouhodinového boje zabít) nebo také o pouhých 7-10.

Během přestřelky se poručíkovi Michaelovi P. Murphymu podařilo navázat částečný kontakt s velitelstvím úkolové jednotky SEAL. Před smrtí byl 14x postřelen, ale hovor stačil na to, aby potvrdil, že původní mise byla zmařena a tým je pod silnou palbou protivníka. Murphy, Danny Dietz (neschopen chůze po pádu z hory a pak střelen zezadu do hlavy) a Matthew Axelson (postřelen na několika místech včetně hrudníku a hlavy) jsou mrtví, Luttrella odhazuje výbuch RPG z útesu. Měl prostřelenou nohu, šrapnely v obou nohách a zlomené tři obratle.

Rozjela se záchranná akce, avšak během pokusu o výsadek byl vrtulník MH-47 spolu se záchranným týmem zasažen raketou z RPG-7. Ta zasáhla zadní rotor, sestřelila vrtulník a při nárazu na zem zahynulo všech osm operátorů SEALs a osm příslušníků 160. leteckého pluku speciálních operací.

Navazující operace známá jako „Redwings II“ trvala přibližně další tři týdny. Během nich byla objevena těla zesnulých SEALs a pilotů a byl zachráněn jediný přeživší z původního týmu Marcus Luttrell. Ten přežil jen díky úkrytu, který mu poskytl muž jménem Gulab. Taliban ho ve vesnici několikrát hledal, ale místní ho vždy ukryli a nevydali.

Zatímco cíle operace bylo částečně dosaženo, Shah se vrátil do Pákistánu s více muži a výzbrojí podporovaný proslulostí, kterou získal od Red Wings. O několik týdnů později byl Shah vážně zraněn během operace v srpnu 2005.

Videa natočili samotní bojovníci Talibanu (přestřelka + objevení Murphyho těla)
Odpovědět

Zpět na „Události a konflikty po roce 1945“