Takur Ghar 2002

Konflikty a války po roce 1945 - Izrael, Korea, Vietnam...
Odpovědět
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Takur Ghar 2002

Příspěvek od Mantra »

Bitva na Takur Ghar

Afghánistán, 3. a 4. března 2002

Tato bitva se odehrála v rámci rozsáhlé operace Anaconda, kterou provedla spojenecká vojska na jihu Afghánistánu s úkolem zničit Talibance a bojovníky al-Kajdy v prostoru jižně od města Khost, v údolí Shahi-Kot. Je to podobný příběh tomu, co se odehrál před deseti lety na černém kontinentu, v Mogadišu, Somálsko…….

Obrázek

V pozdních hodinách 3.března 2002 obdržel podplukovník Blaber zprávu od brigádního generála Trebona, velitele TF 11, že dvě skupiny SEAL ze 160. SOAR budou během několika hodin vysazeny v prostoru údolí Shahi-Kot, tzn. přímo v tzv. „killing boxu“. Týmy Mako 30 a Mako 21 měly vytvořit pozorovací stanoviště na vrcholku hory Takur Ghar, z kterého mohly bez jakýkoliv problémů pozorovat celé údolí Shahi-Kot a vesnici Gardez.
Po provedení analýzy bylo rozhodnuto, že výsadek bude proveden asi 1300m východně od vrcholu a nebo v případě nouze se tyto dva týmy nechají vysadit přímo na vrchol.

Obrázek

K přepravě těchto týmů byly určeny dva MH-47 s volacími znaky Razor 03 a Razor 04. Jelikož Razor 03 měl technickou závadu na motoru, bylo rozhodnuto, že jim budou přiděleny nové vrtulníky. Vzápětí se k tomu přidaly další nepředvídané problémy s útoky B-52 na podporu TF MOUNTAIN v blízkosti prostoru vysazení, které zapříčinily další zpoždění výsadku a proto přesun do místa plnění úkolu začal nad ránem 4.3.2002 namísto 20min po půlnoci až po druhé hodině ranní. Toto zpoždění znamenalo, že jednotky nemohly dosáhnout vrcholu hory před úsvitem a tak se rozhodly nechat vysadit přímo na vrchol.
V době těsně před vysazením jednotek SEAL jeden podpůrný AC-130 pozoroval vrchol hory a jeho okolí a nezjistil žádný pohyb nepřátelských jednotek ani zamaskovaný bunkr na vrcholu a tak byl tento gunship odvolán k plnění jiného úkolu a do prostoru vysazení se měl vrátit až při přiblížení Razor 3 a 4. Při přibližování k místu výsadku oba piloti a borďáci pozorovali čerstvé stopy ve sněhu, kozí kůže, a další známky nedávné činnosti člověka, což okamžitě piloti projednali s týmem a chtěli ukončit misi…jenže než se dohodli bylo příliš pozdě.

Na vrcholu hory byl umístěn velice dobře zamaskovaný úkryt s bojovníky Al-Kajdy a jakmile se vrtulník dostal do blízkosti vrcholu Takur Ghar spustili na něj palbu. Okolo 02.45hod byl Razor 3 s Mako 21 na palubě zasažen RPG do elektrického rozvodu na levé straně. Jeden člen posádky byl zraněn. Palba z DšK trhající trup přesekla hydraulické vedení a unikající hydraulický olej se roztříkl po rampě vrtulníku.

Ihned po zásahu RPG se pilot usilovně snažil dostat Chinook z přistávací zóny a z nepřátelské palby k čemuž provedl ostrý manévr, který se stal osudným příslušníkovi Navy SEAL ABH 1 Neil Robertsovi, který stál nejblíže k rampě a měl nakročeno k tomu, aby vyskočil ven. Jenže tento manévr nečekal, ztratil rovnováhu, šlápl do rozlitého oleje na rampě po kterém uklouzl a vypadl z vrtulníku. Další člen posádky upadl jako Roberts, ale byl přivázán lanem a tak ho další člen posádky vytáhl zpátky na palubu.

Po zjištění, že jeden příslušník výsadku vypadl, se vrtulník pokusil vrátit zpět a vyzvednout tohoto nešťastníka. Naneštěstí se poškození Chinooku ukázalo být vážnější než vypadalo a vrtulník byl nucen nouzově přistát asi 7km severně od místa nehody. Roberts, který spadl přibližně ze 2.5m do sněhu, byl sám a uprostřed tlupy nepřátel………
Obrázek

Velící důstojník pplk.Blaber zodpovědný za akce v prostoru vysazení jednotek SEAL se bohužel nedověděl o všech problémech, které postihly tyto dva týmy a ani se nedověděl o čase a místě jejich vysazení.

Razor 4 s týmem Mako 30 se vrátil na vrchol a pokusil se vyzvednout spadlého Robertse a přitom vyložil výsadek. Tým vysazený u vrcholu se okamžitě dostal pod palbu a dva příslušníci výsadku byly zraněni. Tým byl kvůli těmto zraněným vytlačen z vrcholku hory a ihned si vyžádal podporu jednotkami QRF z praporu Rangers umístěnými v Bagramu.

Po vyložení týmu, Razor 4 vyzvedl Mako 21 a přeživší členy posádky Chinooku a odvezl je do Gardezu. Po přistání na základně se příslušníci SEAL a posádka dohodli na záchranné akci pro poručíka Robertse a to i s vědomím, že vrchol hory je opevněn a že je tam velké množství příslušníků al-Kajdy. Seržant Chapman, letecký návodčí týmu, kontaktoval AC-130 „Magic Dragon“ a vyžádal jeho palebnou podporu. Tento po příletu do zóny hlásil, že našel signál poručíka Robertse, aspoň si mysleli že to je on, obklopeného dalšími individui. Všem bylo jasné, že čas není na jeho straně.

Po přiblížení k hoře, chtěli příslušníci SEAL být vysazeni na stejném místě, kde byl naposledy spatřen Roberts, jenže tam nikde žádné vhodné místo nebylo. Další možností bylo vysadit tým na úpatí hory, ale tím by ztratili 2 až 3 hodiny potřebné ke zdolání hory. A tak se rozhodli nechat se vysadit na vrchol, kde byl zasažen Razor 3!!

Přibližně okolo 05.00hod ráno, byl tým i přes palbu která šla skrz trup, v síle šesti mužů vysazen na vrcholku a Chinook se vrátil těžce poškozen na základnu. Jakmile byli na hoře, využili tmy jako krytí a blížili se k vrcholu hory. Těsně pod ním letecký návodčí Chapman zpozoroval pod stromem bunkr se dvěma ozbrojenci. Ihned na ně s dalšími SEAL spustil palbu a zneškodnili je. Jenže tím se prozradili a okamžitě se dostali pod palbu dalšího bunkru, který byl necelých 20m od nich. Air Force Tech. Sgt. Chapman byl zasažen první dávkou a byl považován za mrtvého. SEAL odpověděli palbou a snažili se granáty zasáhnout bunkr. Po krátkém čase byli dva další zraněni a SEAL si uvědomili že jsou v prekérní situaci s 50% ztrátami a tak se rozhodli odpoutat od nepřítele. Při ústupu vyžádali palebné krytí od AC-130, který jim přikryl záda.

Teď zpět k aktivaci jednotky QRF a co se dělo s nimi.
Jejich úkolem bylo do 15min opustit prostor základny v Bagramu a být vysazeni u města Gardez. Jednotka QRF, která byla tvořena 19 Rangers, leteckým návodčím, 3 příslušníky z US Air Force speciálního pluku, celkem 23 vojáků s dvěma Chinooky Razor 1 a 2.
Do Razor 1 nasedlo 10 rangers a tři výše zmínění specialisti a do Razor 2 nasedl zbytek Rangers. Při odletu ze základny jednotka víceméně nevěděla co se děje na Takur Ghar kvůli problémům s rádiovými prostředky. Tak jak se oba Chinooky přibližovaly k místu výsadku, obdrželo velitelství další žádost od SEAL o okamžitou pomoc. Tato žádost byla schválena a velitelství zadalo souřadnice pro jinou HLZ, aby nedošlo k dalším potížím jako s Razor 3 a 4.
Bohužel kvůli špatně fungující komunikaci mezi vrtulníkem a HQ, které bylo zahlceno sběrem nových informací o stavu jednotek SEAL, se QRF nikdy nedověděla nové souřadnice a aktuální stav situace na hoře. A tak byly i tyto týmy poslány do „horké“ přistávací zóny na vrcholku hory. Jelikož k přiblížení došlo v době kdy slunce začalo vylézat nad vrcholky hor, musel být kvůli pravidlům USAF (neumožňují nasazení gunshipů AC-130 ve dne) stažen AC-130 a posádka se ani nedozvěděla, že se Razor 1 blíží.
Obrázek

Razor 1 dosáhl přístávací zóny okolo 6hodiny ranní a dostal se pod palbu. Palubní střelec seržant Svitak ihned palbu opětoval,ale byl zasažen a zemřel. Vrtulník dostal vzápětí zásah RPG do pravého motoru a byl nucen nouzově přistát z výšky 3 metrů na zasněžený svah přistávací zóny, s kabinou směřující k vrcholku hory. Náraz byl tak silný, že se všichni ocitli na podlaze a kvůli náklonu vrtulníku a silné palbě měli problém vstát a opustit vrtulník. Zadní střelec a jeden příslušník Rangers spustili krycí palbu. Ještě než opustili vrtulník museli poskytnout pomoc raněným uvnitř vrtulníku, který byl pod neustálou palbou. Po zhodnocení situace a ošetření raněných se jim podařilo vrtulník opustit přes sklápěcí rampu. Jakmile je bojovníci al-Kajdá zpozorovali ještě více zesílili palbu a zabili 2 příslušníky Rangers a zadního střelce. Přeživší, ale těžce zraněná, posádka a zbytek QRF ihned zaujali palebné pozice a divoká přestřelka mohla začít.

Velitel QRF zosnoval plán jak zlikvidovat palebná postavení na vrcholku hory. Po prvních pár minutách však zjistil, že to nebude až tak jednoduché a tak letecký návodčí vyžádal leteckou podporu, která se na místě objevila během několika minut a zasypala kopec 200kg pumami. Toto bombardování bylo velmi účinné a kolem sedmé hodiny ráno už bylo jasné, že vysazené QRF nebude smeteno z hory dolů. Když boje trochu ustaly, QRF zaujala obranné pozice a soustředila všechny mrtvé a raněné u zadní části helikoptéry.

Jakmile došlo k sestřelení Razor 1 byl zbytek QRF v Razor 2 vysazen v Gardezu s velícím důstojníkem Hyderem. Tam čekali na další vývoj situace. Přibližně okolo půl osmé byli vysláni na podporu první poloviny QRF s dalším týmem SEAL a po 10min letu byli vysazeni nějakých 800m na východ od vrcholu a nějakých 600m pod vrcholkem hory. SEAL se spojili s první skupinou, která byla ještě několik stovek metrů pod nimi.

Výše zmíněných 600m zabralo Rangers dvě hodiny usilovného šplhání do strmého svahu pokrytého metrovou vrstvou sněhu, pod palbou a v řídkém horském vzduchu. Po těch dvou hodinách byli totálně vyčerpaní a stále měli před sebou úkol zlikvidovat všechy odpory na vrcholu. Ke splnění tohoto úkolu se spojili se zbytkem skupiny a po posledním leteckém útoku na pozice al-Kajdy vyrazilo sedm „statečných“ Rangers tak rychle jak jen mohli ve sněhu, pod krycí palbou, zlikvidovat poslední opevněná stanoviště. To se jim za pomoci granátů a palbou z ručních zbraní za několik minut podařilo.

Po vyčištění vrcholku hory začali Rangers budovat obrannou pozici na vrcholku hory kde ještě nedávno byla al-Kajdá. Největší problém bylo přemísti raněné a mrtvé do těchto pozic. Na jednoho raněného/mrtvého bylo 4-6 vojáků a zabralo to spoustu času. Ještě než toto dokončili byli kolem poledne přepadeni ze zálohy znovu shromážděnými a posílenými členy al-Kajdy, kteří útočili ze 400m vzdáleného hřebene za vrtulníkem. Této palbě byli nejvíc vystaveni ranění, doktor a pararescueman – PJ - zdravoťák. Rangers se snažili dostat raněné do skrytu za kamenem ale přišli o posledně jmenovaného PJ – senior airman Cunnighama, který byl těžce zraněn a na následky těchto zranění vykrvácel. Přivolané letecké krytí jim pomohlo dostat se z nejhoršího a odrazit útok. Po tomto posledním větším vystoupení bojovníků al-Kajdy byli Rangers vystaveni sporadické palbě minometů a odstřelovačů. Všichni Ranger s raněnými a padlými se pak shromáždili na vrcholu hory a čekali na příchod večera. Z obavy o sestřelení dalšího vrtulníku nebyl totiž pro zraněné vyslán MEDEVAC až do večerních hodin kdy se situace uklidnila. Ve 20.15 přiletěli na vrchol 4 Chinooky a vyzvedli všechny co tam zůstali.

Vraťme se namísto ještě předtím než byl sestřelen Razor 3.
Tou dobou se do tohoto prostoru dostávala australská jednotka z praporu hloubkového průzkumu SASR. Ve skrytu a bez odhalení zaujali svoje pozice a mohli pozorovat všechno, co se odehrálo, jako na dlani. Jelikož chtěli zůstat utajení, nezasáhli přímo do bojů, které se odehrávali před nimi. Naopak přivolávali letecké útoku na posilové jednotky Talibanců a zabránili dobytí místa nouzového přistání a následné likvidaci výsadku. Za tyto služby byli oceněni americkou Bronzovou Hvězdou.

Co se stalo s podporučíkem Robertsem a Chapmanem?

Po celou dobu nad bojištěm přelétal Predator a jeho kamery snímaly co se děje. Zachytily skupinu bojovníků, která se hnala za jednou postavou a později již zachytily tuto skupinu táhnoucí tělo podle všeho ještě živého Robertse. Na dalších záběrech je vidět výstřel z pušky a poté pád osoby před hlavní.

Byla o něm vydána kniha:
http://www.amazon.com/Roberts-Ridge-Sac ... 0553803638

Air Force Tech. Sgt. Chapman byl nalezen po bitvě v jednom z bunkrů, není jasné jestli tam byl odtažen nebo se tam odplazil.

Závěr

Ve válce, věci zřídka běží tak jak byly naplánovány – nepřítel má svůj hlas – nejinak tomu bylo i v operaci ANACONDA, která měla za úkol zlikvidovat a vytlačit nepřátelské síly z údolí Shahi-Kot. Místo toho, aby se vzdal a opustil tento prostor, bojoval disciplinovaně a dočkal se posil, které se protáhly po úzkých cestičkách vedoucích přes jižní vstupy do údolí kolem vesnice Marzak. Kvůli špatnému počasí v posledních dnech a silnému odporu nepřítele se jenom část TF Mountain dostala do prostoru určeného na den D a těm co se to podařilo se probíjely hustou palbou z minometů a ručních zbraní.
Obrázek

Jednotky speciálního určení, skvěle ukryté v terénu, vedly přímou palbu a naváděly letecké bombardování na nepřátelské pozice. Tato činnost aspoň trochu pomohla jednotkám přibitým na místě se pohnout vpřed, hlavně na jihu u vrtulníkové přistávací plochy Ginger východně od Marzaku. Tak jak se bitva pomalu vyvíjela, TF Mountain pomalu a jistě zjišťovalo, že bude nutné umístit US pozorovatele do jižní části údolí, odkud proudily posily povstalců a bylo třeba dostat pod letecké údery pozice Al-Kajdy v této oblasti. K tomu se jim přesně hodila 3.000 metrů vysoká hora, se sněhovou pokrývkou na vrcholu – Takur Ghar, která dominuje jižním přístupům do údolí a poskytuje skvělý přehled o dění ve dva kilometry vzdáleném Marzaku a navíc z něho byl ničím nerušený výhled na hřeben pojmenovaný „Velryba“ na druhé straně hory.

Takur Ghar byla ukázkovým pozorovacím stanovištěm, ale naneštěstí to nepřítel věděl taky………
Naposledy upravil(a) Mantra dne 5/9/2013, 20:49, celkem upraveno 3 x.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Slyšte, slyšte.

Nasazení a houževnatost Američanů všech složek a jejich zarputilá snaha pomoci kolegovi v nouzi zaslouží uznání. To tuto armádu dělá velmi silnou, ta příslovečná snaha se o svoje lidi v nouzi postarat.

Operace dopadla jak dopadla hlavně kvůli zcela jistě nedostatečnému průzkumu a pak také díky nedocenění houževnatosti a odolnosti protivníka.

Taliban a AK jsou tvrdí bojovníci a rozhodně to nejsou hloupí bojovníci. Poslední věta to vystihuje velmi přesně.

Velmi zajímavé počtení.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Ty ono pro ně je to dost ožehavé, někoho nechat na poli bez pomoci.
Mně se na tom líbí ta nesoučinnost normální armády a speciálních složek.

A co se týká Afghánistánu, oni mají dobře naštudované problémy kterým sověti čelili, a k tomu ješě mučení ze strany Talibanu a AK, naučené CIA a to bych se snažil i já dostat svýho parťáka tam odtud.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
azazelo
vojín
vojín
Příspěvky: 12
Registrován: 15/8/2009, 12:03

Příspěvek od azazelo »

O kolegy v nouzi se snaží postarat(v rámci finančních možností) každá dnešní armáda. Ani ne tak z humánních důvodů, jako spíš kvůli předejití demoralizaci vlastního mužstva, které by bylo svědkem, že kamarádům nebylo pomoženo a mohlo tak stratit odvahu
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Jo, jen musíš ještě přidat novinář takže i tzv " veřejné mínění " a znemožnit využití zajatců na různé nátlakové akce...
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Odpovědět

Zpět na „Události a konflikty po roce 1945“