ASYMETRICKÁ STRATEGIE VE VÁLCE. Díl 3.

Konflikty a války po roce 1945 - Izrael, Korea, Vietnam...
Odpovědět
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

ASYMETRICKÁ STRATEGIE VE VÁLCE. Díl 3.

Příspěvek od Pátrač »

ASYMETRICKÁ STRATEGIE VE VÁLCE. Díl 3.

Na asymetrickou strategii jsme se podívali zatím ze tří aspektů:
1. historicky,
2. z hlediska zbraní a zbraňových systémů a naposledy
3. z hlediska z pohledu armády jako systému. Dneska se na asymetrickou strategii podíváme z pohledu počasí, denní doby a terénu.

Tento pohled je pro možnou asymetrickou straegii a válčení vůbec mimořádně významný. To že známe slabiny zbraní protivníka, jeho citlivá místa v systému velení, bojové a mobilizační pohotovosti je důležité. Ale pečlivý pohled na mapu, rekognoskace v terénu a pohled na barometr a hodinky může odhalit doposud skryté a tedy netušené možnosti. Podíváme se na to postupně. Jako první si posvítíme na:

A. Denní dobu.

Snahou všech armád je vést boj za denního světla. Má to totiž velmi mnoho výhod.Ty hlavní jsou:

-dobrý výhled a výstřel u většiny ručních zbraní a zbraňových systémů, na druhou stranu pak je možno poměrně dobře zjistit odkud se střílí na vlastní jednotky
-dobrá situace řidičů vozidel všeho druhu - bezproblémové řízení
-dobrá rozeznatelnost bojových ohrožení
-dobré možnosti pro pozorování pozemní a vzdušné situace, dobré podmínky pro strážní službu.
-dobré podmínky pro přepravu a manipulaci logistické podpory a zdravotního zabezpečení
-výrazně klesá počet bojových omylů a ztrát které jsou jimi způsobeny

Další důležité výhody:
-odpadá potřeba světelného maskování
-není potřeba osvětlovat bojiště a tím klesá spotřeba materiálu a klesá zátěž logistické podpory.
-lidská psychika v nočním období má snahu vykazovat častěji sklony k panice a strachu
-noční spánek mimo boj je nejcennější a nejlépe pomáhá obnovit spotřebované fyzické a psychické síly vojáků

To platí pro obě strany jakéhokoliv tedy i asymetrického konfliktu. Asymetrický válečník ale není hloupý a ví, že čím větší síla proti němu stojí tím více bude preferovat boj v denní době. Manévrovat velkými uskupeními je totiž za běžné viditelnosti nesrovnatelně jednodušší.
Proto se bude snažit své menší a slaběji vybavené síly použít přesně naopak. Své hlavní úsilí přenese na noční hodiny a jiná období snížené viditelnosti-déšť, husté sněžení, mlha.

Co to může přinést?
-více vojáků napadených vojsk se musí věnovat místo odpočinku a boji strážní službě-oslabení bojových sestav
-pokud vyprovokujeme protivníka ke střelbě v noci a za snížené viditelnosti, zahájí tento palbu na místa soustředěné palby - opotřebení zbraní a vysoká spotřeba munice. Navíc zde platí, že pokud se vede palba do například zadýmeného prostoru klesá její účinnost až třikrát. Pokud ale z dýmu nebo mlhy střílí náš protivník, je jeho palba natolik náhodná, že účinnost je až dvanáctkrát menší.
-rušivá palba podle neopakovaných schémat způsobí trvalou únavu jednotek, podrážděnost a hlavně ztrátu koncentrace a tím výrazné snížení bojeschopnosti živé síly.
-mlha a tma kreslí v představivosti - počet protivníků roste a nebezpečí se zdá několikanásobně větší než ve skutečnosti je.

Tyto výhody pro asymetrického válečníka se pak násobí tím, že takto napadá druhosledové jednotky, které jsou zpravidla hůře vybavené a vycvičené, prostory soustředění logistické podpory –ještě horší úroveň výcviku a hlavně velmi málo zbraní. To nakonec nutí napadaného vyčlenit z hlavních sil nemalé síly prostředky pro eliminaci hrozby a pro morální vzpruhu napadaných součástí. Opět to znamená oslabení bojových sestav.

Příklad je jednoduchý. Organizovaná partyzánská válka Sovětského svazu proti německým armádám odváděla z jejich sestav celé divize zapojované do protipartizánských akcí. Partyzánská válka proti Francii a USA ve vietnamských válkách, boj afghánských mudžáhidů proti Sovětské armádě, je jich nekonečně noho. A hodně operací bylo vedeno právě v noci, za deště a za mlhy.

Jednotky napadající nepřítele za těchto podmínek se musí dobře připravit. Předpokládá se rozhodnost, cílevědomost a bohužel se musí předpokládat i odpovídající ztráty. Je ale zajímavé, že národy, které takto bojují, zpravidla cenu kterou za tento způsob boje platí dokáží akceptovat. Tímto tvrzením opustíme pohled na denní či noční dobu v asymetrickém válčení a podíváme se na další položku a to je

B. Terén.
Terén jako jedna z přírodních podmínek je pro vedení boje všemi způsoby nesmírně důležitý. Zkušenému vojákovi pohled do mapy, letecké nebo družicové fotografie řekne o možnostech vedení boje mnoho a je jedno zda musí řešit ofensivu nebo defensivu. Abych se v dalším textu vyhnul lovení ze vzduchu. Vrátíme se do minulosti do let 1938 až 1945 a podíváme se na to jak se využívá terén nebo spíše mohl terén využívat pokud by naše armáda měla bojovat proti silnějšímu nepříteli. Pomineme v této fázi všechny aspekty, necháme jen vztah: konfigurace území státu – terén - boj.

B1: Konfigurace a velikost území

Státní hranice první republiky měla stanovený průběh a svoji délku. Pod vlivem poradců ze spojeneckých armád bylo rozhodnuto o vybudování opevněných linií tvořených stálými opevněními s aktivními a pasivními prvky . Tato linie byla vyztužena v mezerách polními jednotkami a jejich polními opevněními a jako druhý sled byly rozmístěny pěší, jezdecké a rychlé divize podporované útočnou vozbou. Druhý sled měl zajisti doplňování a výměnu vyčerpaných prvosledových jednotek, a likvidovat případné průlomy přes hlavní linii. Takže pro naši potřebu tato linie opevnění doplněná polními vojsky byla považována za hlavní linii obrany. Prostor mezi státní hranicí a touto linií byl tedy zadržovacím pásmem.

Zde je potřeba aby jste se podívali do čehokoliv kde se dá najít mapka naší země v roce 1938 a pokud možno aby na ní byly zakresleny linie stálých opevnění.
Mě se podařilo jednu najít, kdysi ji ve své práci v tématu "Za tatíčka Masaryka" použil kolega na Sigilu Idaho. Její použití mám povoleno.

Obrázek

Instalaci provedl můj pobočník Pozorovatel signalista.

Je vidět že v prostorech opevněných pásem bylo toto zadržovací pásmo různě hluboké:

- přímo proti Německu od 10 až 30 kilometrů na severní hranici po 80 až 90 kilometrů na západě.
- proti Rakousku bylo mělké stejně jako proti Maďarsku.
- proti Polsku s výjimkou krátkého úseku Těšínska a proti Rumunsko nebyla položena opevněná linie vůbec a zadržovací pásmo se předpokládalo budovat na základě úsudku místního velitele.

Naše země zde chtěla těžit z příhodných terénních podmínek. Naše pohraniční pohoří sama o sobě byla skvělé zadržovací pásmo. Proto byly vytvořeny podrobné plány pro jednotlivé vojenské ale i civilní celky jakým způsobem má být toto pásmo ženijně upraveno aby splnilo tyto úkoly:

-vyčerpat jednotky protivníky fyzicky-neustálé rozvinování a svinování do a z bojových sestav pod neustálou hrozbou napadení z léček
-donutit protivníka k co největší spotřebě munici všeho druhu, ke zvýšené námaze motorové techniky i hipomobilní přepravy a zatížit tak jeho polní zásobovací systém
-způsobit mu co největší ztráty na živé síle i technice. Je jisté že takto přesně nebyl úkoly formulovány, ale tak by byly formulovány dnes.

Je jisté, že proti poměrně silně mechanizované síle Wehrmachtu by dobře připravené zadržovací pásmo splnilo svůj účel. Útok na Polsko či Západní Evropu ukázal, že tankové a motorizované jednotky dokázali urazit i 100 kilometrů denně a v pláních Sovětského svazu i více. Ani jedna z uvedených zemí neměla zadržovací pásmo připraveno a všechny utrpěli díky tomu kruté porážky.

Troufám si tvrdit, že blitzkierg byl forma asymetrické války těžící z nového typu jednotek, taktiky i operačního umění. Asymetrický prvek zadržovací pásmo nebyl vzat často z politických důvodů v potaz - dobrovolné vystavení vlastního území útoku a okupaci. Naše armáda s ním počítala. Jaký by byl výsledek nevíme.

Dnes víme více. Moderní armády jsou postaveny na motorech. Ujet 200 kilometrů je možno za dobrých podmínek za 4 hodiny. V zadržovacím pásmu je vše jinak. Mosty leží na dnech řek a roklin, tunely jsou zavalené. Silnice jsou zničeny, nebo přes ně leží stromové záseky. Je-li možno jsou zavaleny odstřelenými skalami. A mezi tím jsou minová pole, klamná postavení obránců a protivník který se tímto šílenstvím pokouší projet je napadám diverzními jednotkami.

Přesun či pochod se tak mění na boj a rychlost může být i 5 kilometrů za den. A zde je potřeba vidět, že zátěž vojsk - psychická a fyzická je enormní, spotřeba paliva a opotřebení techniky deptají logistiky. Nesmíme zapomenout na to, že soudobá divize je obrovský kolos. Mechanizovaná divize je v dnešní době na jedné pochodové ose dlouhá asi tak 70 kilometrů. Na dvou souběžných osách pak do 40 kilometrů. To znamená, že čelní jednotky jsou zaměstnány likvidací překážek v zadržovacím pásmu a ty co jsou od čela více než 10 kilometrů nechápou co se děje. Vzpomeňte si co jsem uváděl o bojové pohotovosti zbraní a zbraňových systémů při přesunech. Ochrana a obrana těchto částí vojsk je černou noční můrou všech velitelů.

Vytvořit zadržovací pásmo lze pouze za určitých okolností. Politická vůle je nutnou ale ne nezbytnou podmínkou. První pohled do mapy nám však řekne co možné je nebo není. Čím větší je území státu, který nad ním uvažuje, tím větší tyto mají výhodu.
Příkladů se najde do ošatky, uvedeme si dva.

-Jakákoliv agrese do Ruska nebo Sovětského svazu naráží na rozlohy se kterými se zatím žádná armáda nevyrovnala. Bylo jen na chytrosti politického a vojenského vedení jak s touto možností naloží. Ruští generálové v roce 1805 projevil dostatek moudrosti i vojenské trpělivosti, pragmatismu a uspěli. Francouzkou invazní armádu nakonec porazili. Nebáli se vydat nepříteli rozsáhlá území. Kutuzov se do boje se pustil až věděl že nepřítele porazí. Věřím tomu že jako statečného vojáka a vlastence ho to deptalo ale cíli zvítězit podřídil vše, i vlastní hrdost. Na druhé straně Stalinovo vedení, které rozmístilo jádro vojenské síly přímo na hranicích způsobilo Rudé armádě takové porážky, že jen obrovská rozloha SSSR a dostatek lidí i na neokupovaných územích zajistil schopnost bojovat dál. Když se člověk podívá do mapy dokáže si představit zadržovací pásmo hluboké i 300 kilometrů. A jaké věci by se tam daly podnikat. Ale to jsme u ahistorického kdyby.

- Také Francie si mohla dovolit vytvořit před Magitonovou linií solidní zabezpečovací pásmo. Že se s ním Němci nezatěžovali a Francouzkou obranu prostě obešli znamená že prostě byli v té době chytřejší.

Na druhou stranu jsou země tak malé, že jimi útočící vojska projdou aniž by si to uvědomila, tedy nadneseně řečeno - Lucembursko, Lichtenštejnsko a podobně. Ale i tento pohled do mapy může klamat. Podívejte se do mapy jiné části Evropy. Norsko. Je to přímořský stát a je poměrně veliké. Pokud by ho chtělo napadnout Finsko čeká ho, než se dostane do Osla několik set kilometrů boje. Možnosti vybudování obranných linií a k nim přilehlých zadržovacích pásem je zde několik. Na druhou pokud by agresorem bylo Švédsko, stačí jeden úder na vzdálenost 50 kilometrů a Norsko je rozděleno na dvě poloviny. Takže při tvorbě asymetrické strategie je členitost a konfigurace velmi důležitá.
Ale není možno zapomenout na další aspekt. Jde o to co, mimo území a obyvatelstvo vytvořením zadržovacího pásma ztratíme ohledně infrastruktury, mocenských cente, zdrojů surovin. Pokud by na sebe chtělo navzájem útočit Rakousko, Maďarsko a Slovensko - dnešní pohled do mapy – tak jejich hlavní města jsou v dosahu dalekonosného dělostřelectva všech těchto zemí. Jde o to co politické vedení rozhodne že je možno na přechodnou dobu ztratit. Někdy i obětovaná rozsáhlá aglomerace může způsobit protivníkovy vážné potíže. Zničené město je ideální pro obranu. Své o tom zjistily němečtí vojáci při dobývání měst v SSSR, zejména ve Stalingradu, a na druhou stranu sovětská pěchota zaplatila za dobývání německých měst tvrdou daň. I spojenci na západní frontě konstatovali, že poté, co vytloukli německé obránce z města Caen, bylo toto tak doničené, že bylo neprůjezdné i pro pásovou techniku. A obrana britských výsadkářů v troskách města Arnhem je legendární.

Ale vše co jsme si popsali nám nejlépe opět ukáže bývalá ČSR, podíváme se na ze všech stran.

1/ Při napadení z východu by její obrana byla s využitím terénu pro protivníka vyčerpávající záležitost. Své o tom zjistili Svobodovi vojáci a vojáci sovětské 38.armády, kteří z této strany vytláčeli německé obránce. O bojích na Dukle a na Slovensku víme všichni své.

2/ Při napadení od západu by to bylo horší. Po překonání zhruba poloviny zadržovacího pásma by se v přímém ohrožení ocitla i velká města. Ale pořád by zde prostor byl. Je ale potřeba vidět že obranu by v tomto konkrétním případě výrazně ztěžoval sudetoněmecký živel v pohraničí. Na druhé straně to mohl být i velmi zodpovědný kalkul - nepředpokládalo se masivní bombardování a ostřelování německé menšiny.

3/ Při napadení od severu by situace byla podstatně horší. Otevřený prostor kolem Ostravy, jeden z hlavních zdrojů oceli a polotovarů z ní –železárny ve Vítkovicích, hlavní černo uhelná základna země, no bylo by nad čím přemýšlet.

4/ Po obsazení Rakouska Německem se směr jih –sever stal strategicky katastrofálním. Prostě nebyl bránitelný. Při útoku z této strany by naše opevněné prostory potkal osud Magitonovi linie. Stejně osudově se zhoršila situace Polska po naší anexi Německem. Možná by byla potřeba nějaká mezilehlá linie s větším zabezpečovacím pásmem ale nejsem si jistý zda by to bylo řešením. I tato úvaha je tak v rovině ahistorického kdyby.

B2/ Boj v zadržovacím pásmu a terén.

Vzdálenosti v zadržovacím pásmu jsou důležité. Ale terén je důležitý stejně dokonce si troufám tvrdit, že více. Čím obtížnějším terénem bude muset protivník projít, tím v horším stavu jeho jednotky zadržovací pásmo opustí.

Průchodnost terénu je totiž kombinací únosnosti podkladu, tvarů terénu a překážek. Ten kdo se brání, může tyto jednotlivé složky výrazně ovlivnit.
- únosnost terénu je různá v různých ročních období, a je možno ji prudce snížit vytvářením zátopových pásem. Další možností je vytvořit takové podmínky na únosném terénu aby postupující jednotky musely nezbytně odejít do terénu únosného méně. To už je vrcholná úroveň asymetrického myšlení a jednání v této oblasti.
- tvar terénu je ovlivnitelný méně. Ale i zde se něco dá dělat. Lze strhnout svahy horských silnic, zasypat a zavalit průsmyky možností je více.
- překážky v terénu. To je parketa pro asymetrické válčení. Zde se může plně projevit invence, představivost ale i krutost a tvrdost obránců. Takže se na to podíváme podrobněji.

1. Ztížení průchodnosti terénem - je zde možnost provést zatarasovací práce v širokém rozsahu. Jde o likvidace mostů, tunelů, viaduktů, důležitých dopravních uzlů, zničení a zatarasení silnic všech druhů. Jsou provedeny úpravy pro snížení průchodnosti terénem – závaly, protitankové příkopy, překážky a pokud je potřeba i již zmiňované zaplavení důležitých pásem.

2. Další prvkem je pak položení minových polí, výbušných nástrah spících i dálkově ovládaných, které opět zpomalí pohyb terénem navíc už přímo zabíjí, zraňuji a ničí vojáky a techniku protivníka.

3. je zapotřebí co nejvíce snížit možnost protivníka využívat místní zdroje - likvidace skladů PHM, odvoz veškerých potravin, likvidace nebo otrávení vodních zdrojů, ničení objektů pro případné možné využití jako ubytovací kapacity. Vše je potřeba opět doplnit prostředky pro zabíjení a ničení - výbušnými nástrahami.

Velkou část těchto opatření je možno předpřipravit již v mírové době, zbytek se prostě musí zvládnout v době než vypukne otevřené nepřátelství. V míru se připravují sklípky v konstrukci mostů pro umístění náloží trhavin, vyměřují se úseky pro tvorbu záseků. V západní Evropě je možná doposud udržováno mě neznámé množství zvláštních štol pro umístění jaderných min které svým výbuchem měli zpomalit tankové armády Varšavské smlouvy tomu se na Palbě věnovalo nemálo zajímavých informací.

Průchodnost je termín, který rozhodne o tom, jaká bojová nebo zabezpečovací technika, s jakým nákladem a za jak dlouho dokáže daným úsekem terénu projet. Například cisternový automobil T-815 CAP 18 sám veze 18 m3 paliva. Může táhnou cisternový přívěs CP-14 s dalšími 14 m3 paliva. A to rychlostí až 60 kilometrů v hodině. Bohužel pouze na kvalitní ní komunikaci. Pokud sjede do pevného rovinatého terénu klesá rychlost na 10 kilometrů v hodině. V málo únosném terénu už vlek táhnout nemůže a sama se přesunuje rychlostí kolem 10 až 15 kilometrů za hodinu.Jenže bojová technika, kterou má zabezpečit - tanky, OT a BVP ten samý terén zvládne rychlostí dvakrát vyšší.

Takže cílem je dostat kolony protivníka ze silnic a jiných komunikací do terénu. Ženisté dokáží hodně a velké množství umělých překážek dokáží odstranit. Ale jejich možnosti jsou omezené. Odklidit ze silnice dvacet nebo třicet stromů je otázka dvaceti minut, dvou motorových pil a dvaceti vojáků. Pokud jich v záseku bude několik set nebo tisíc, je to něco jiného. Velkou překážkou jsou i jiné terénní předměty - vodní toky a to i malé, prudká stoupání a klesání, skály, velké balvany.
Pokud dostaneme techniku protivníka ze silnic do terénu, tento se dostane do problémů – musí hledat objížďky, pevná místa terénu. V terénu navíc platí, že čím více techniky jedním místem projede, klesá průchodnost tohoto místa až se stane nakonec neprůchodné pro jakoukoliv techniku a začínáme znovu.

V předchozí časti jsem řešil vliv různé schopnosti techniky v jednom uskupení. Tedy nesourodost možností. Nakonec se stane že některá technika-hlavně pásová projede a technika jiná kolová a technika s logistickou podporou ne. Tato technika pak musí svou bojovou techniku opustit a hledat jinou cestu. Část bojové techniky ji musí doprovázet a máme založeno na dokonalý nepořádek v pochodových a předbojových sestavách. Hroutí se logistická podpora, klesá bojeschopnost celého uskupení, roste spotřeba materiálu a hlavně velmi obtížně se udržuje pevné velení.

Pokud máme možno na zadržovací pásmo využít členitý a hustě pokrytý terén, naše možnosti se prudce zvyšují. Protivník má ztížený průzkum, obtížně lokalizuje a tím pádem ničí naše bojové a diverzní jednotky a jiné cíle. Je to logické - v ruských pláních se protivníci viděli na vzdálenost několika kilometrů, v hustém lese a horách se mohou jednotky protivníků míjet o několik desítek metrů a nedovědí se o sobě nic.
A poslední položka je to, že terén a zvláště členitý terén vylepšuje obráncům maskovaní, úkryty a tím výrazně ulehčí činnost diverzních jednotek a malých jednotek operujících před hlavním obranným pásmem. To opět odčerpá značné síly z bojových jednotek na bojové zabezpečení a průzkum. Střežení logistických jednotek a odpočinkových táborů je pak noční můrou velitelů.

B3/ Volba terénu.

Vybudovat zadržovací pásmo není jednoduché. Zadržovací pásmo se má pokud je možno budovat ve vhodném terénu. Uvedeme si příklad. Vybudovat zadržovací pásmo v Rusku na jeho odkrytých pláních si na každém jediném kilometru vyžádá obrovské množství min, ostnatého drátu, lidské a strojní práce. A výsledek je nejistý. Soustředěný úder s potřebnou ženijní podporou ho na úzkém úseku nakonec prorazí a pak se síly útočníka vlijí do obrany a boj může být ztracen.

Pokud ho buduje obránce v lesnatém terénu, je situace jiná. Když se v roce 1939 bránilo Finsko sovětskému náporu, díky dobře vybudované obraně, skvělé práci se záseky a soustavným zavalováním nečetných možných os přesunu ze strany finských obránců, sovětská vojska nakonec vítězství doslova utrpěla. Pokud by se to mohl dovědět známý Pyrhos, řekl by si, že stejně hloupě jako on, dokáže vyhrát i někdo jiný.

Afgánci proti SSSR, španělští republikáni proti frankistům, Alžířané proti cizinecké legii a francouzské armádě, Vietnamci proti Francouzům a Američanům dokázali dokonale využívat terén a hlavně Afgánci a Alžířané horský terén. Zastavit kolonu jedoucí po klikaté horké silnici dokáže pár náloží o váze pět kilogramů trhaviny. Pokud není k dispozici, dobře umístěné kulomety zastaví pěchotu a levné a jednoduché RPG pak nepancéřovaná a lehce pancéřovaná vozidla. Stačí zničit první a poslední vozidlo kolony a katastrofa útočníka je na světě. Nedávno jsme v jiném vláknu diskutovali film Devátá rota. Tam bylo ukázáno jak malé síly dokáží poničit v horském terénu i silnou vojenskou kolonu.

C. Jak na to?

Tak to je další část této kapitoly a já ji pro lepší přehlednost rozdělím do dvou podkapitol.

C.1. Hledání terénu.
Pohled na mapu dobrému taktikovi a stratégovi řekne mnoho, to jsem zde už jednou napsal. Pohled na mapu v dobách první republiky ukázal kde je potřeba zadržovací pásmo vytvořit. A bylo alespoň na západním směru vybráno dobře. Bylo ho možno zneprůchodnit, bránit a asi by splnilo očekávání. To se už nikdy nedovíme. Stejně důležitá je i rekognoskace a průzkum hlavní čáry obrany. Nemělo by dojít k tomu aby se pro zadržovací pásmo použil i terén nejlépe v hodný pro obranu v hlavním obranném pásmu. Tím po jeho dobití protivníkem - neumím si představit, že by odhodlaný protivník nakonec zadržovacím pásmem neprošel – tento vyjde do odkrytého terénu, který bude bránitelný jen za cenu velkého nasazení a obětí. Navíc si musíme uvědomit, že pokud i protivníka porazíme, při jeho vytlačování z vlastního území ho budeme muset vytlačit i z těchto ztracených prostorů pro obranu velmi vhodných. Pak nám vše vrátí i s úroky. Je potřeba si ujasnit tyto věci:

- hledáme v hodná místa pro vybudování obranných linií postupně od hranic do vnitrozemí
- studujeme výhody a nevýhody každé jedné linie, možnosti pro vybudování zadržovacího pásma před každou z nich
- pečlivě pozorujeme terén za každou linií z hlediska stavu komunikací, možností manévru zálohami a pohybu hlavních sil, zjišťujeme možnosti rozmístění prvků logistické podpory, maskování vojsk, ochrany křídel a rozvinovaní záloh do protiútoků.
- nesmíme zapomenout ani na možnost že bude potřeba ustoupit a proto musí být dostatek vhodných podmínek i pro tuto činnost

Jistě si dokáže každý představit, že svět není jednoduchý. Nelze docílit ničeho jiného než kompromisu. Je na světě jen málo zemí, kde by bylo k dispozici u státních hranic několik desítek kilometrů vhodného území bez cenných aglomerací, zásob, průmyslu a podobně. Výhodu mají vždy větší státy:
- s dostatkem lesů – Finsko při bojích proti SSSR,
- horských pohraničních pásem - Francie proti Itálii,
- bažinatých území o velké rozloze - například Pripjatské bažiny na území SSSR.
A koneckonců ani potřeba překonávat stovky kilometrů v poušti není nic, z čeho by velitel a jeho vojáci byli bůhvíjak odvázaní.

Zde je potřeba říci tvrdou pravdu. Pokud se nepodaří vhodný terén pro zadržovací pásmo nalézt, nezbývá než s plnou vážností uvažovat nad jinou strategií.

C2. Vliv počasí na boj v zadržovacím pásmu a jeho využití v asymetrické strategii.
Počasí jako takové má nezměrný význam na spoustu lidských činností. Jeho vliv na průběh vojenského střetnutí ne nesmírný. Jen namátkou:
- klesá dohled a tím i dostřel zbraní a zbraňových systémů - mlha, hustý déšť nebo mrholení
- klesá výkonnost strojových spodků veškeré techniky - silné mrazy spojené s obtížným rozběhem motorů, zamrzáním palivových soustav nebo naopak horké počasí a toho plynoucí prašnost a nízká účinnost chladicích soustav což je problém při operacích v pouštních podmínkách nebo v horských pásmech jako jsou v Afganistanu.
- vliv na živou sílu je někdy přímo zničující – úžeh a úpal spojený s dehydratací za silných veder což je problém subtropů a tropů,ztráta bojeschopnosti vlivem silných mrazů, omrzliny což si vyzkoušely obě strany v Rusko - Finské válce a wehrmacht ve dvou zimách při válce proti SSSR.
- pokles průchodnosti terénem-silná bouřka udělá z do té doby pevného terénu bažinu, vysoká vrstva sněhu a námraza zastaví pohyb kolové techniky, dlouhotrvající deště změní i velké oblasti v nekonečné moře bahna.
Stačí si tedy připomenout obtíže wehrmachtu v SSSR, Američanů v džunglích Indočíny a podobně. Průjezd bojových formací terénem počasím tak jak je známe ze Střední Evropy vypadá úplně jinak než ta samá aktivita například v zimním Finsku.
Zdá se tedy více než oprávněné říct, že počasí a terén spolu vytváří neoddělitelný neboli integrovaný systém. Na bojiště a na průchodnost zadržovacího pásma má velký vliv. Účinky počasí v místě boje na zdrženou ale vlastně kdekoliv kde bojují musí vnímat dvě roviny poznání a využití počasí ve svůj prospěch.

Rovina číslo jedna: reálné a podrobné znalosti o klimatu v místě předpokládaného zadržovacího pásma. Je dobré vědět například to, že jarní a podzimní deště totálně zneprůchodní určité prostory, není potřeba jejich náročná a pracná úprava na jejich úlohu. Pokud víme že zima je tvrdá, je potřeba vybudovat vytápěné úkryty, zajistit potřebnou výstroj a výzbroj která i v této situaci bude ku prospěchu bojujících sil. Jde o to aby vojáci byli vybaveni tak, aby se mohli soustředit na boj s nepřítelem než na vlastní přežití.

Rovina číslo dvě: informace o aktuálním počasí a jeho změnách v reálném čase.To už je vyšší úroveň použití znalostí počasí v boji. Třeba si lze představit situaci kdy v horském terénu víme, že v určitém useku při srážkách jisté úrovně dohází k přívalovým vlnám. Vylákat do tohoto terénu síly protivníka neznalé místních podmínek a nechat je spláchnout přívalovou vlnou by byla asymetricko válečnická lahůdka.

Celkově lze říci, že počasí je mimo lidské síly jediný prvek, který dokáže na hlavu postavit to, co vyčteme z map. Dva dny prší a brody, které podle mapy očekáváme nelze nalézt a musíme řešit náhradní způsob přepravy vojsk přes vodní toky.

Co závěrem k této části?
Čím déle některá armáda byla tak řečeno mimo válku, tím větší má sklon při plánování boje projevovat optimismus. Z kanceláří a ze štábních automobilů při válečných hrách a velitelsko štábních cvičeních je vše jednoduché. Vezme se pravítko, vynásobí se pár čísel a naše jednotky obsazují hlavní město protivníka za 5 dní. Rádo se zapomíná na koeficienty terénu, počasí a činnost nepřítele je opomenuta. Jen pro formu se řekne že nepřítel je schopný. Ale nikdy jsem při těchto cvičeních neviděl reálné posuzování možností, které jsem se pokusil nastínit v této části. ČSLA prostě neměla ráda potíže. Tak proč si je vyrábět. Armády s čerstvými válečnými zkušenostmi se chovají jinak. A armáda která v posledních letech bojovala v jakékoliv asymetrické strategii, se na výše popsané dívá jako na pole možností jak si ulehčit naopak protivníka zdeptat.

Zadržovací pásmo v jakémkoliv rozsahu, dobře vybudované, ženijně zabezpečené a bráněné tvrdě bojující vysoce motivovanou vojenskou silou může být pro protivníka polem zkázy a zmaru.Umění velitelů a analýza přírodních podmínek tak umožní vytvořit v různých podmínkách tedy nejenom v zadržovacím pásmu strategii, která bude pro protivníka naprosto překvapivá a v konečných důsledcích zničující. Pro to co jsem popsal v tomto díle asymetrické strategie se dá shrnout do této věty.

Kde neprojede jeden tank, zůstane stát celá tanková divize. Kde uvízne pěší či mechanizovaná rota zůstane stát celá armáda. Bez zajištění zásobování je odsouzena k záhubě jakkoliv velká vojenská síla.

Příště se na asymetrickou strategii podíváme z jiného pohledu. Jde o to, že co se děje na bojišti nebo spíše může dít při asymetrické strategii už víme. Dovedeme si už představit jak by mohlo asymetrické válčení v poli vypadat, víme že protivník, který je jeho obětí utrpí nemalé ztráty na technice i živé síle a jeho morálka může být podrobena tvrdé zkoušce. Jenže pokud budeme takto bojovat se silným protivníkem, nemusí to v konečném důsledku nic moc znamenat. Pokud se rozhodně vyhrát za každou cenu, nakonec přisune nové vojáky, nové zbraně a zásoby. Navíc už bude bohatší o nabyté zkušenosti a asymetrická strategie už nemusí být účinná. Není potřeba připomínat děsivé ztráty, které utrpěl Sovětský svaz v prvních čtyřech měsících války proti Německu ale přesto bojoval dál. Vše je možné pokud je vůle bojovat.

Edit: doplnil jem mapku. Bude to lépe srozumitelné.
Uživatelský avatar
Mahr
vojín
vojín
Příspěvky: 13
Registrován: 25/11/2008, 09:16
Bydliště: Brno

Příspěvek od Mahr »

Uvedené mohu potvrdit. Sloužil jsem jako voják ZVS na velitelské rotě 2.msd v Sušici v letech 1989-91, konkrétně na OSK. Vzpomínám si, že jsme se jednou bavili s nějakým majorem od ženistů, který nám říkal, že na to dokonce existují tabulky (a výpočetní software na tehdejším "výkonném" počítači POTAS). Z jeho slov vyplynulo, že dobře zásobovaná a vycvičená "partizánská" jednotka o síle 100 mužů (cca rota), v horském terénu, s podporou civilního obyvatelstva je schopna na sebe vázat motostřeleckou divizi, eventuleně zbrzdit či zcela zastavit její postup výše uvedeným terénem.
Dubito, ergo cogito ergo sum
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Mahr - děkuji, první odpověď či reakce na tento díl. Zároveň to potvrzuje, že v každé armádě se se strategií tohoto typu počítá. Jen není jisté jestli se i opravdu cvičí.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Mahr
vojín
vojín
Příspěvky: 13
Registrován: 25/11/2008, 09:16
Bydliště: Brno

Příspěvek od Mahr »

Když tak pátrám v paměti (pravda je to už téměř dvacet let co jsem "sundal" ze sebe uniformu a moje paměť není dokonalá - ačkoliv si mnohdy myslím opak :-)) vybavuje se mi ještě jedna vzpomínka která se týkala konstrukce proti pěchotních nášlapných min. Údajně je jejich síla a akční rádius vypočítán tak, aby nezabíjel, ale způsoboval pokud možno rozsáhlá zranění. Pragmatickým důvodem je hlavně to, že mrtvý voják už prakticky nic nepotřebuje. Postará se o něj buldozer, který ho zahrne do předem připraveného hrobu.
Kdežto těžce zraněný voják "odčerpá" část logistických rezerv. Někdo ho z toho minového pole musí dostat, někdo ho musí primárně ošetřit, někdo ho musí přepravit do polní nemocnice, tam jej někdo musí operovat, následuje sekudární péče, někdo ho musí živit atd. Vše na sebe váže lidské, materiálové a logistické prostředky. Mrtvý je "levnější" a systém zatíží minimálně.
Dubito, ergo cogito ergo sum
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Nezbývá než provést poklonu a širákem smést prach. Naprosto přesná myšlenka.

Uzdravit raněného vojáka je velký nápor:
- zachytit jej na bojišti, ošetřit a evakuovat do první zdravotní etapy
- stabilizovat a odsunout do polní nemocnice
- poskytnout lékařskou pomoc, základní operaci a
- odsun do zápolí na doléčení a rehabilitaci.

Kolik lidí, vozidel a materiálu je v pohybu, spotřebovává kilometry, palivo, drahý lékařský čas.

Ano souhlasím, to je u výbušných nástrah všeho typu důležité: dost mrtvých ale hodně vážně zraněných. Navíc na civilní obyvatestvo to má krajně neblahý vliv, vidět tolik raněných a trvale zmrzačených lidí. No čti dál a uvidíme k čemu se ještě dobereme.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Události a konflikty po roce 1945“