ASYMETRICKÁ STRATEGIE VE VÁLCE. Díl 2.

Konflikty a války po roce 1945 - Izrael, Korea, Vietnam...
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

ASYMETRICKÁ STRATEGIE VE VÁLCE. Díl 2.

Na úvod druhého dílu práce o asymetrických strategiích bych než se budu věnovat jejímu obsahu bych dal pár odstavců o válce v Afganistanu která bývá dost často citována a to i v této práci ohledně užití asymetrických strategií. Nechci tím nijak konkurovat pracím které jsou zde na Palbě. Je to jen moje vlastní shrnutí a vycházel jsem při něm z knihy Afghánský syndrom - sovětský Vietnam. Takže ve stručnosti:

Vzhledem k nestále se komplikující vnitropolitické situaci, spojené zejména s převzetím moci Hafizulláhem Amínem , bylo v Moskvě na podzim 1979 přijato rozhodnutí o jeho odstranění a uskutečnění vojenské invaze do Afghánistánu.

V říjnu 1979 byl do Baghrámu letouny An-22 a An-12 přepraven „musulmanský“ 154. zvláštní oddíl speciálního určení, vytvořený v květnu 1979 a náležející do složení 15. brigády speciálního určení Turkestánského vojenského okruhu. Do Kábulu se oddíl přesunul 13.12.1979 a „posílil ochranu“ paláce Hafizulláha Amína. Počátkem prosince se do Baghrámu přemístily zbývající jednotky 345. gardového výsadkového pluku.

Pod záminkou „požadované vojenské pomoci“ byla 24.12.1979 zahájena letecká přeprava 7 700 výsadkářů, 894 vozidel a 1 062 tun materiálu 103. gardové vzdušné výsadkové divize z Vitebsku, na níž se podílelo cca 350 dopravních letounů přistávajících na letištích v Kábulu, Baghrámu a Kandaháru se vzdušnou podporou cca 400 stíhacích a stíhacích bombardovacích letounů.

Pozemní síly překročily hranici 25.12.1979 a v prvním sledu invazních vojsk byly zařazeny 5., 68., 201., 357. a 360. motostřelecká divize, doplněné povoláním záloh na plné počty. Oficiálně intervence začala 27.12.1979, po dokončení přepravy výsadkářů a příjezdu prvních dvou motostřeleckých divizí do Afghánistánu. Příslušníci 154. zvláštního oddílu speciálního určení, vyzbrojení těžkou bojovou technikou (BMP-1, BTR-60PB, ZSU-23-4, AGS-17), společně s výsadkáři 345. gardového výsadkového pluku, tento den obsadili palác Hafizulláha Amína, který byl během bojů zastřelen.

Existuje i jiná verze počátku těchto událostí.

V srpnu 1979 zahájila americká vláda financování protivládních mudžáhidů s cílem donutit sovětskou vládu k intervenci. 24. prosince 1979 SSSR intervenoval. Za dva dny později byl sovětskými zvláštními jednotkami zavražděn komunistický prezident Hafizulláh Amín s celou rodinou a místo něj dosazen Babrak Karmal, bývalý velvyslanec v Československu. Tedy za vše by v přeneseném slova smyslu odpovídaly USA. Přiznávám klidně, že tato verzemi připadá pitomá.

Počet sovětských vojsk se pohyboval mezi 80 až 105 tisíci vojáky (v letech 1979 až 1981 až 150 tisíc) a zahrnoval tři motostřelecké divize (v letech 1979 až 1981 pět až sedm), jednu vzdušnou výsadkovou divizi, řadu samostatných brigád, pluků a praporů, včetně silného vojskového letectva.

Působení sovětských vojsk v Afghánistánu je možno rozdělit na čtyři etapy:

1. etapa (prosince 1979 až únor 1980) - sovětská vojska se rozmístila do 32 posádek se 179 vojenskými městečky. Byla zahájena ochrana strategických silnic, letišť, národohospodářských objektů a doprovod autokolon s vojenským i civilním materiálem.

2. etapa (březen 1980 až duben 1985) - sovětská vojska byla postupně vtažena do bojových operací, počínaje likvidací karavan a ničením skladů a základen konče. Společných ofenzív se zúčastňovalo až 8 000 sovětských vojáků. Značené úsilí bylo vynaloženo na reorganizaci, vyzbrojení a výcvik afghánských vojsk.

3. etapa (duben 1985 až leden 1987) - byla charakterizována přechodem od vlastního aktivního působení k podpoře vládních vojsk silami leteckých a dělostřeleckých útvarů. Motostřelecké a výsadkové útvary zůstávaly v záloze. V roce 1986 sovětská vojska obnovila používání chemických zbraní. V říjnu 1986 bylo z Afghánistánu staženo šest pluků (jeden tankový, dva motostřelecké a tři protiletadlové), tj. cca 7 000 vojáků.

4. etapa (leden 1987 až únor 1989) - pokračovala podpora vládních vojsk. Později došlo k předávání pozic afghánským vládním silám a postupnému odchodu. První etapa odchodu sovětských vojsk byla realizována od 15.5.1988 (staženo okolo 50 tisíc sovětských vojáků a kromě jiného byly opuštěny některé posádky. Druhá etapa probíhala od 15.8.1988 do 15.2.1989.

Jak za to SSR zaplatil?
Nejpravděpodobnější údaje, které jsem dokázal sehnat praví , že v Afghánistánu zahynulo 13 833 sovětských vojáků, z toho 4 generálové. Kromě příslušníků armády v Afghánistánu zahynulo také 572 pracovníků KGB pravděpodobně lidí provádějících výslechy zajatců,agenti a příslušníci skupin OMON a VYMPEL.
Počet zraněných je odhadován na 53 753 osob. Počet nezvěstných a zajatých činil 417 osob, z toho bylo 119 osvobozeno a 97 vráceno zpět.

Celkové ztráty výzbroje činily:
- 150 tanků- dobrá práce pancéřovníků vybavených RPG všech typů, minami a klasikou chudých-zápalnými lahvemi
- 1 300 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, stejně jako u tanků
- 440 děl a minometů,
- 340 vrtulníků, od roku 1986 začaly být proti sovětským letounům a vrtulníkům používány přenosné protiletadlové raketové komplety FIM-92A Stinger, kterých USA dodaly více než 900 ks. Znamenalo to prudké oslabení vzdušné převahy sovětů nad mudžáhídy
- 120 letounů,
- 1 900 různých vozidel.

Takže takto stručně se dá popsat tato válka, kterou SSSR nechtěl stejně jako USA kdysi dávno nechtěli válku ve Vietnamu. Když se do ní nechal vtáhnout, chtěl uspět. Proto nasadil vše co mohl, aby vítězství dosáhl. Tedy i speciální síly.
SSSR nasadil: v policejní oblasti jednotky OMON a VYMPEL. Řešily policejní operace proti teroristickým útokům ve městech a uzavřených prostorech. Dále prováděli infiltraci sil povstalců a dodávaly informace které měli umožnit jejich likvidaci. Pokud na ně mudžáhidé přišli, připravili jim strašnou smrt.
Dále pak byly nasazeny jednotky SPECNAZ. To je možno považovat za totální vrchol imbecility a důkaz naprostého zoufalství sovětů. Tyto jednotky v tomto prostoru nemohly zvrátit situaci a nemohli nic jiného než statečně umírat. Šlo o to, že tyto jednotky nebyly pro toto bojiště koncipovány.

Výcvik jednotek Specnaz patřil mezi jeden z nejtvrdších a odpovídal podmínkám skutečné války. Bývalo zvykem, že členy se stávali převážně dobře trénování atleti, kteří se stali páteří šesti nebo sedmi divizních rot každého pluku. Pro vojáky základní vojenské služby začínal výběrový proces již před nástupem vojenské služby. Adepti museli projít krátkým, ale intenzivním výcvikem a úspěšní adepti byli dále posláni na delší a mnohem tvrdší kurz. Po úspěšném ukončení výcviku obdržel voják hodnost seržanta.

Během výcviku byl častokrát imitován skutečný válečný stav za použití chemických látek, ostré munice a výbušnin, takže se vojáci neustále pohybovali na hranici rizika úmrtí. Výcvik s využitím protivníkovy techniky nebyl neobvyklý, cvičilo se její použití, pronikání do technických sítí, průzkum, vyhledávání cílů, výuka jazyků, ale i třeba seznámení se s domorodými zvyky (například Velká Británie a Francie), používání sabotážních technik, horolezectví či lyžování. K tomu patřil i náročný výsadkářský výcvik sestávající se ze seskoků z abnormálně malých výšek, s pozdním otevřením padáku a seskoků z velkých výšek, což umožňovalo přistávat až 50 kilometrů za bojovou linií. Nikdy jich nebylo víc než 30 tisíc.

Až při jejich nasazení v Afgánistánu začaly být používány jako speciálně vycvičená pěchota a utrpěli těžké ztráty.Potom konečně dostali obrněná vozidla, ale tím přestaly být speciálními jednotkami a stali elitní pěchotou, která musela platit za obecné zákonitosti pěšího boje.
Sovětská armáda, jíž se nikdy nepodařilo dobýt celý Afghánistán, postupovala v zemi s neuvěřitelnou brutalitou: mnoho vesnic bylo vyvražděno pro pouhé podezření ze spolupráce mudžáhidy; celkem bylo zabito asi 1,4 miliónů lidí, převážně civilistů, a cca 4 milióny uprchly, převážně do Pákistánu. Nejkrvavější období války bylo prvních 18 měsíců po nástupu Gorbačova, který tuto válku nechtěl a nařídil proto generalitě, že válku musí do roka vyhrát. Je nade vší pochybnost prokázáno že právě jednotky SPECNAZ se při bojích chovali mimořádně krutě a Afgánci je upřímně nenáviděli. Po nálezu pár neuvěřitelně krutě umučených spolubojovníků, chodili příslušníci SPECNAZ do bojů vybaveni jedy a od roku 1983 nepadl do zajetí ani jeden z nich. Takže se vytvořil okruh vzájemné nenávisti který prostě nebylo možno rozetnout.

Základním vojenským důvodem porážky Sovětů v této zemi byla ztráta vzdušné převahy, kterou způsobily USA tím, že dodaly povstalcům protiletadlové střely - tím sověti ztratili aeromobilitu a po zemi to v členitém terénu prostě nešlo.

V této válce speciální síly nedosáhli ničeho víc než pár lokálních úspěchů a neumožnily tak hlavním silám zvítězit. Navíc občané sovětského Svazu prošli stejnou psychickou frustrací jako Američané. Tolik tedy něco navíc a nyní se dáme do hlavního chodu tohoto dílu.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

V minulém díle jsem se věnoval asymetrické válce historicky a potom z hlediska nasazení a slabých míst zbraní a zbraňových systémů. Částečně jsem pak do toho zakomponoval podmínky na bojišti, což by si asi vyžádalo více prostoru a já ho najdu. V tomto díle se budeme zabývat možnou asymetrickou strategií v návaznosti na armádu a potom právě vlivem terénu, počasí a vzdáleností.

Jistě se shodneme, že znalost slabých mís zbraní a zbraňových systémů je pro vedení boje se silnějším protivníkem k nezaplacení. Využití podmínek na bojišti pak skrývá velkou část úspěchu. Vyšší úroveň tohoto pak představuje poznání způsobu boje a systému fungování protivníkovi armády. Pokud zde nalezneme skrytá místa, je možnost na ně zaměřit asymetrickou strategii a taktiku.

Hodně z nás zde na Palbě jsme bývalí vojáci. Díky tomu velmi dobře víme, že armáda je tvořena velmi složitým komplexem materiálních a lidských komponentů, které přímo bojují, boj zajišťují a boj podporují. Dá se říci, že zbraně, podpůrné systémy a vojáci jsou seskupeni do vzestupně uspořádaných funkčních celků – pokud bych se podíval na ČSLA, byly by to:
jednotky - do stupně prapor,
útvary - pluk, brigáda,
svazky - divize a
svazy - armádní spor nebo armáda.
Vše je provázáno a uváděno do chodu systémem velení.

Bojové řády - tedy vlastně návody jak bojovat v různých podmínkách, metodiky výcviku, a služební předpisy pro druhy vojsk a služeb nakonec armádu dovedou do určitých neustále se opakujících setrvačností a stereotypů. Vznikají tedy opakující se operační postupy, způsoby boje a vzorce jednání.

Stejné stereotypy jsou pak vidět i při uvádění vojsk do bojové pohotovosti, v mobilizačních plánech, obměnách vojsk a nakonec i v logistické podpoře.
Zbraně samy o sobě nebojují, jsou ovládány lidmi. Tak se do systému promítají schopnosti, morální stav a mentalita vojáků. Je jasné, že mezi vybavením armády a živou sílou asi není možná stoprocentní souhra. Vždy zde bude disproporce, někdy až propastná.

Tím že zbraně a zbraňové systémy tvoří celky zajistíme, že jejich slabá místa se vzájemnou podporou zakryjí. Na druhé straně pak vzniká celá řada jiných slabin, jejich využití asymetrickému válečníkovi přinese někdy až nečekaný prospěch.

První oblast: Systémy velení.
Systém velení je tvořen třemi prvky. Jsou to zdroje informací, systémy přenosu dat a samotnými orgány velení.
Pokud se na něj podíváme jako na proces, vypadá to takto:
-tok informací směrem k orgánům velení - zpravodajské informace, údaje od všech druhů průzkumu, data ze satelitů a podobně,
- vyhodnocování, rozhodovací procesy, plánování a tvorba bojových dokumentů, v souladu e zámyslem politického vedení a celkového pohledu velení na cíle a průběh války
- distribuce bojových rozkazů a směrem k jednotkám, které mají úkol plnit.

Tento proces je neuvěřitelně křehký. Stačí narušit jeho kteroukoliv fázi a systém se stává nefunkčním, nebo spíše ztrácí na účinnosti. Pokud se navíc podaří do některé fáze v nést dezinformace, výsledkem bývá vytváření nesprávných závěrů. A tím pádem i neadekvátních příkazů. To vede ke ztrátě koordinace a v horším případě k totálnímu chaosu.
Bojová hodnota takto řízeného uskupení klesá, je možno je ničit po částech, spotřebovává se logistická podpora, plýtvá se proběhem techniky a municí.

Jak narušit systém velení?. Jak je dnes oblíbený pohled na věc, stačí poslat pár speciálních jednotek, pár přesných zásahů raket a leteckých pum a tím fyzicky zlikvidujeme místa velení. Za naprosto ideálních podmínek asi ano. V reálném světě zvláště po tom co se stalo v pouštních válkách už to tak jednoduché není.
Prvky systémů velení jsou dnes mimořádně tajeny, speciálně chráněny. Jsou tvořeny záložní struktury, které zajistí v případě zničení jednoho prvku rychlé rozvinutí druhého a rychlé získání kontroly.
Pokud protivník dnes není úplný blbec, je zničení většího množství míst velení nereálné.

Naproti tomu reálné možnosti dává důkladné rozkrytí toho jak způsob velení protivníka funguje.Je potřeba se ptát:
- jaké jsou zdroje informací a jak se přenáší dále, jaké jsou záložní způsoby přenosu informací,
- jak si stojí obsluhy z hlediska technické vyspělosti, motivace amorální odolnosti,
- jaké technické prostředky jsou používány a jaký je jejich technický stav,
- důkladná znalost osobností velitelů protivníka a spousta dalších. Například stačilo aby se u 2. armádního sboru armády NSR změnil velitel praporu a my jsme to do pár týdnů věděli včetně tohoto dělá jeho paní a kde studují děti.
Cílem je najít klíčové prvky,postupy a souvislosti a najít cesty jak do systému vložit klamné informace nebo jeho prvky vyřadit z činnosti. Odtud pak jde už snadno určit :

Slabá místa systémů velení
Spojovací uzly. V mírové době se většina komunikačních přenosů provádí přes stabilní, přesně nakonfigurovanou spojovací síť. Jejich ochrana je přitom podstatně slabší než ochrana samotných štábů a míst velení. Záložní komunikační systémy jsou podstatně slabší a jejich udržování v provozuschopném stavu e problematické-není to hlavní priorita. Stejné prostředky se přitom používají při mobilizacích a přechodu na polní činnost vojsk a pokud se chystáme k obraně tak se používají i v bojové činnosti.
Navíc používání záložních pojítek je nedostatečně zvládnuto obsluhami a naprosto nedostatečně zálohami. Kdo může využívá naprosto skvělou základní síť.

Co na to asymetrický válečník? Proč hledat dobře chráněné a bráněné štáby když stačí vyřadit několik spojovacích uzlů s malými náklady a nízkým nebezpečím? Bez oboustranného toku informací je rozhodování špatné a rozkazy zmatečné.

Dříve se války vedli pomocí telefonů, spojek a vysílaček. V daleké minulosti i pomocí optických signálů, poštovních holubů a podobně.. Ale pokud je některý stát desítky let zvyklý na stále rostoucí komfort, začne se zapomínat na „primitivnější“ metody přenosu informací. V ČSLA byl institut spojka a motospojka. Ještě v šedesátých letech to bylo normální. V sedmdesátých se tento úkol pro vojáka ztratil a zmizelo i vybavení - motocykly, brašny, kombinézy.
Jenže cesta zpět je problém a asymetrický válečník to ví. Vždyť západní moderní armády jsou zvyklé na obrovské objemy dat, na efektivnost a rychlost. Výkon, to je dogma. Pak stačí málo a je velký problém.

Dodávky elektrické energie. Čím více máme elektronických zařízení, tím více napájecích míst potřebujeme. V míru to řeší stálé rozvodné sítě, naprosto nestřežené a nechráněné, a při jejich výpadku záložní motorelektrické agregáty.
Asymetrický válečník zjišťuje spoustu věcí. V jakém jsou záložní zdroje stavu, co obsluhy, jak je to s uložením PHM a hlavně jaká je jejich ochrana před sabotáží. Velmi často by se zjistilo že mimořádně cenné prvky systému velení jsou závislé na zdrojích pochybné kvality, s minimální nebo žádnou ochranou. O pokud chráněné jsou, tak civilisty kteří jsou bez motivace a hlavně v případě války nechápou, proč by měli utrpět újmu za dobře placené profesionální vojáky. Pár dobře provedených sabotáží pak na kratší či delší dobu udělá i z dokonalých komunikačních uzlů skanzen nepoužitelného matriálu. Pokud je spojíme s útokem na civilní rozvodnou síť, je opět na obzoru velký problém.Každý kdo toto čte ví jaké škody způsobovalo okupačním armádám ve všech válkách ničení sloupů elektrické sítě a útoky na transformační stanice. A každý si dovede představit důsledek teroristického útoku na přehradní nádrž hydroelektrárny nebo nedej svět na jadernou elektrárnu.

Zde je ale potřeba uvést, že tyto škody s různě velkým dopadem jsou přechodného charakteru. Vše co jsem zde uvedl je opravitelné. Ale jde o čas. Správné načasování je tedy stejně důležité jako provedení.
Tolik bych uvedl o možnostech asymetrické války s využitím možností působení na systémy velení. Nyní se podíváme na další slabé místo armád. Je to:

Druhá oblast: Stereotypní chování vojsk.
Výcvik občana kterým se tento mění v ozbrojeného občana-vojáka, je mimořádně důležitá součást přípravy vojsk. Stejně jako výcvik jednotlivých organických jednotek. Výcvik vytváří a ukládá v paměti potřebné návyky a způsoby jednání které vojákovi umožní vést boj a přežít v boji co nejdéle.
Neustálé opakování stejných kroků až do „úplného zblbnutí“ sice vede k pevnému návyku ale na druhou stranu vede k možnosti lehké předvídatelnosti v chování. Dám příklad. Voják je cvičen pod palbou zalehnout. To provede naučeným způsobem. Ale naučenost pokračuje tím že voják po zalehnutí rychlým pohybem stranou opustí prostor kde zalehl. Protivník pak pokud na místo zalehnutí vystřelí, pálí mimo cíl. Jenže pokud všechny vojáky naučíme boční únik tři metry vpravo a protivník to zjistí, výstřel povede správně do nového prostoru a vojáka vyřadí. A to je drobnost oproti stereotypům, kterých se dopouští malé jednotky a i vyšší celky i celé armády.
Tím vzniká předvídatelné jednání i na nejvyšších úrovních.
Uvedeme si příklady.
A - mobilizace útvarů probíhá stále ve stejných prostorech, budovách a na stejných komunikacích - provedená diverze na mostě na této komunikaci rozhodí celý léta secvičený scénář, zapálení budovy taktéž. Náklad malý, zisk mimořádný.
B - za I.SV se ofenzívy prováděli tak, že předcházela dlouhotrvající - až týdny - dělostřelecká příprava. Výsledky známe. Ale pokud se velitel oprostil od této „povinnosti“, výsledky byly úplně jiné. Například Brusilovova ofenzíva byla či spíše mohla být převrat v této válce.
C - některé armády či spíše všechny se dopouštěly za II.SV jiných ale stejně závažných chyb. Pravidelné průzkumné lety po stejných trasách, stejné časy a příletové směry při útocích bombardérů, pravidelná rušivá palby dělostřelectva, na kterou si protivník zvykl natolik že nakonec nikoho nerušila, a podobně.
D - britská armáda měla zvláštní zvyk. Boj končil s příchodem noci a vojáci zahájili odpočinek. Tím umožnily protivníkovy nerušenou konsolidaci sil a prostředků. Tento zvyk neochvějně opakovali jako by jim nedocházelo, že tak předvídatelně a naprosto pravidelně dochází ke snížení bojové pohotovosti. Jejich spojencům to vadilo a říkali, že Britové válčí podle příručky a právě mají zastávku na čaj.
E - zažil jsem na letecké střelnici Malacky několikery střelby. Stále se přilétalo a útočilo ze stejného směru, stejných výšek a na stejné terče. Stále byly skvělé výsledky střeleb. Nakonec byl konstatován fakt, že je něco špatně. Po změně dispozic byly výsledky katastrofální.
F- v roce 1999 byl nad Srbskem sestřelen letoun F-117. Je to zdůvodňováno různě. Ale pravda bude v dobré práci srbské PVO, která vyhodnotila, že letoun létá stále po stejné trase a ve stejný čas. Pak se projevila střelecká potence a pověstné vojenské štěstí.
G - armády mají zásobovací trasy. V ČSLA byly nazývány POC - přísunové a odsunové cesty. Ty byly v poli pevně stanoveny a nebyla vůle je měnit. Vytipování těchto tras a chronická pravidelnost pohybu na nich by zajistili možnou likvidaci většiny přísunů materiálu.
H - pokud je armáda v mírové, policejní nebo bojové misi vybuduje odloučené vojenské tábory a k nim síť kontrolních stanovišť. Tato pak musí zásobovat. Proto vytvoří systém cest, konvojů a něco jako jízdní řád přísunů a odsunů logistické a zdravotnické podpory. Asymetrický válečník to vyhodnotí a najde skrytá místa pro provedení útoků na komunikace a techniku. Pokud bude dostatečně vytrvalý a bude ochoten zaplatit potřebnou daň ztrát, nakonec tento nekonečný teror donutí armádu stanoviště a tábory stáhnout. Své by o tom mohli vyprávět sovětští a američtí vojáci v Afganistanu a Vietnamu.
CH - jako další příklad bych uvedl nebezpečné stereotypy ve střežení objektů. Klidná mírová služba vytvoří stereotyp pocitu bezpečí. V řádu posádkové a strážní služby Zákl-Ř-2, bylo uvedeno, že střežení se provádí pokud možno po měněných trasách a pokud to povaha střeženého objektu neumožní, tak alespoň v nepravidelných cyklech. Asymetrický válečník si lehce odpozoruje rytmy střídání strážných nebo celých stráží. Pokud je střežení stereotypní, nemá problém strážné překvapit a zneškodnit.
I - u středně a dálněvýchodních armád muslimských států dochází k pravidelnému prudkému poklesu bojové pohotovosti z náboženských důvodů a to v naprosto neměnných cyklech.
J - jako poslední příklad uvedu stereotyp vytvořený paranoidním chováním. Prezident Násir, hlava státu Egypt se natolik bál vlastní PVO při svých cestách vládním letounem po Egyptě, že pokud startoval k návštěvám vzdálenějších částí země, byla PVO rozkazem a později automaticky deaktivována. Jaký důsledek to přineslo v Šestidenní válce v roce 1967 není potřeba připomínat.
Jak je vidět, to co se zdá u armád kladem - přesnost, řád a stejné myšlení je zároveň jejich skrytou slabinou. Armády netrpí jen stereotypním chováním. Dalším velmi slabým místem je

Třetí oblast: Nesourodost vojsk.

Tím je myšlena nesourodost v mnoha oblastech.

A/ Výzbroj – prvosledové útvary a jednotky speciálních sil jsou vyzbrojeny pro danou armádu nejkvalitnější dostupnou technikou. Druhé sledy a další jsou vybaveny technikou z uložených zásob, která zpravidla je o jednu generaci „pozadu“. Bývalá ČSLA na tom byla stejně. Prvosledové divize byly vybaveny tehdy moderními tanky T-72, druhosledové pak tanky T-54 a T-55 a ve skladech NZ stály řady tanků T-34. Stejná situace byla u obrněných vozidel. Od BVP 1 a 2 přes OT 64 k OT-62 a OT-810. Ještě tristněji vypadá situace u PVO a PVOS. Pokud do sítě přehledových radiolokátorů sloučíme různě výkonné aparáty, ten nejméně výkonný je nejslabším místem celé sítě. Jeho vyřazení může vést ke kolapsu celé sítě. Je časté i u moderních armád, že se na letištích potkává technika několika generací. Letecká i zabezpečovací. Síla leteckého skupení je tím nižší, čím více zastaralé techniky obsahuje.To je nesourodost z pohledu generačního pohledu techniky.

Pár příkladů: Armáda má moderní protiletadlové raketové systémy. Ale nemá dostatek střel. Armáda zakoupí dostatek průzkumných vrtulníků. Jsou i v solidní kvalitě. Ale protože se šetří, nekoupí se s novými stroji výrobcem doporučené sestavy náhradních dílů a nářadí. V případě boje se pak rychle vyčerpají možnosti logistické podpory PVO a servisu letecké techniky. To jsem uvedl zase příklad z bývalé ČSLA. Na koupených 12 kusů vrtulníků Mi-2 v roce 1988 mělo být souběžně koupeno 6 speciálních momentových klíčů na šrouby rotorových hlav. Koupil se jeden. Pokud pak byl potřeba, přepravoval se letecky mezi letišti dislokace této techniky. Ztráta vrtulníku s tímto jediným klíčem například sestřelem nebo prostým zničením by znemožnila opravy veškeré techniky tohoto typu. Zde je možno vidět pro asymetrické válečníky přímo návody k použití.

B/ Logistická podpora – podobná situace. Moderní rychlé bojové jednotky na technice T-72 a BVP 1 a 2 byly zabezpečovány materiálem přepravovaných na vozidlech P- V3S a T-138 a 148. Vozidel T-815 v potřebných modifikacích byl naprostý nedostatek. Celé dílenské zabezpečení stálo na technice P-V3S s přívěsy. Jejich rychlost oproti bojové technice byla třetinová.

C/ Výcvik pozemních vojsk. U států s armádou profesionálního typu je zajištěna velmi dobrá bojeschopnost stojících vojsk. Ale i zde mobilizované síly jsou na tom podstatně hůře. Nejen úrovní výcviku. Hlavní propad je v morálce. Tátové od rodin jsou ve věku kdy je armáda nezajímá a největší starost je pro ně úkol výchovy dětí a péče o hmotný blahobyt jejich rodin, najednou mají jít umírat za vlast. Tak v sestavách a za sestavami elitních sil jsou síly, jejichž úroveň výrazně snižuje bojeschopnost celé sestavy. A přitom sedí ve stejných tancích, obrněných transportérech a bojují podle stejných bojových pravidel. A rozdíl je jen a jen v morálním faktoru.

D/ Mobilita jednotlivých sil. Zde se stačí přenést do doby II.SV. Když wehrmacht útočil na Západní Evropu, v čele se pohybovali plně motorizované pěší divize, podporované plně motorizovaným dělostřelectvem a samozřejmě i komplexně motorizované tankové divize. O rok později při útoku na SSSR v rámci navýšení počtu všech typů divizí byly většině pěších divizí a dělostřelectvu vozidla odebrána ve prospěch tankových a mechanizovaných svazků. Tím vznikla velká disproporce mezi prvosledovými svazky a druhými sledy. Z počátku tažení rozdíl nebyl vidět ale jak se válka vyvíjela, tento rozpor se projevil jako osudový. V obrovských pláních Ruska se to nakonec muselo projevit.

E/ Typová roztříštěnost. Opět při citovaném útoku na SSSR, si nikdo neuvědomil, že wehrmacht je vyzbrojen a vystrojen neuvěřitelnou směsí zbraní a materiálu, který ukořistil nebo ukradl v celé Evrop. Zajistit pak náhradní díly a ostatní logistickou podporu bylo téměř nemožné.

F/ Nesourodost vybavení a výcviku spojeneckých formací. Národní formace spojenců situaci wehrmachtu v boji proti SSSR ještě zhoršily - Rumuni, Finové, Maďaři, Italové, Slováci - všichni měli své vlastní zbraně a techniku. Ale měly i odlišnou taktiku, výcvik a vojenské myšlení i motivaci. Jak se to odrazilo v bojových operacích je známo. Sovětští generálové nakonec tuto asymetrii vystihli a počáteční údery na protivníky plánovali tak, aby dopadly pokud možno na sestavy neněmeckých vojsk. Výsledky se vždy dostavily. Dokonalý příklad je Stalingrad.

G/ Jako poslední je pak možno jmenovat asymetrii mezi materiálním a technickým vybavením armády a schopností obsluh využít možnosti přiděleného materiálu. Příklad je jednoduchý - máme letadla, letiště, piloty. Ale šetří se kde se dá a tak je nálet cvičných hodin a provedených cvičných střeleb malý. Papírově jsem silní, fakticky piloti jsou rádi že dokáží přistát. O schopnosti vést boj se dá pouze teoreticky uvažovat. Arabské státy nakoupily v socialistických zemích kvanta moderní techniky. Nikdy přes velké úsilí poradců ji nedokázaly zvládnou v boji. Nakonec tvrdily, že je ta technika špatná. Pokud ale byla ukořistěna Izraelci a použita jejich obsluhami, dokázala na bojišti převýšit stejnou techniku obsluhovanou původními vlastníky. A to naprosto přesvědčivě.

Čtvrtá oblast: Lidský faktor.
V konečném důsledku je potřeba vidět, že to jak armáda jako celek bojuje je dáno tím jak bojují její vojáci. A je jedno je-li to odstřelovač u speciální jednotky nebo řidič cisternového automobilu s pitnou vodou. Člověk a jeho postoj k vedené válce, tedy lidský faktor je zdrojem nevětších silných ale bohužel i slabých stránek.
Asymetrický válečník se před zahájením boje zajímá o to,jak jsou vojáci protivníka vycvičeni, jakou mají motivaci, jaká je jejich fyzická a psychická odolnost, morálka a kázeň. Dále zjišťuje také to jaké jsou mezi vojáky vztahy - hlavně u více národnostních a více nábožensky složených armádách.

U armád které nejsou plně profesionální ale i u doplňků těchto armád se často projevuje jev který je možno nazvat „ústředovost osobností“. To znamená, že v jednotkách se vždy vytvoří takzvané silné jádro vojáků, kteří jsou pro bojové použití nosní. Pokud jsou vyřazeni z boje, schopnost celé jednotky pokračovat v boji prudce klesá. To oni jsou morálně na výši a dokáží strhnout jednotku k tvrdé akci. To oni jsou nejlépe vycvičeni a tím že je ostatní napodobují bojují dobře. To oni jednotku morálně stmelují.
V roce 1945 se tři americké divize námořní pěchoty probíjely ostrovem Iwodžima. Ke konci bojů byla většina takovýchto vůdčích osobností zabita, raněna nebo nebojeschopná z jiných důvodů. Přestože vojáků bylo dostatek a jejich výcvik byl stále vynikající, chyběl duch, který rozhoduje bitvy. Američané nakonec zvítězili. Ale daň, kterou vojákům generála Kuribajašiho zaplatili, byla na poměry tohoto válčiště mimořádně krutá.
V malých armádách třeba i velmi kvalitních je prostě běžné že má na nejvíce specializovanou práci trvalý nedostatek lidí. A pokud se podaří vhodnou dezinformací - například obviněním ze zrady - je dostat do vyšetřovacích cel, po dobu než se prokáže jejich nevina prudce klesne bojeschopnost armády v daném úseku.

Tolik bych tedy uvedl na téma armáda a její slabá místa z hlediska pohledu asymetrické strategie. Vše co jsem zde uvedl značí že pokud se někdo rozhodne pro asymetrickou strategii v této oblasti, musí být zpravodajsky na výši. Navíc musí vykazovat rozhodnost nekonvenční myšlení. Není lehlé prosazovat proti armádní byrokracii která ráda staví na osvědčených postupech takto radikální změny. Samozřejmě je potřeba vidět, že pokud je možno na základě výše uvedených možností asymetricky bojovat s vojskem, vyšší úroveň je pak asymetrická válka se státem protivníka jako celkem. Na to se ale podíváme až poté, co v dalším díle probereme terén a počasí.
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Abych přišel s nepatrnou troškou do mlýna......
Lze slovo "ASYMETRICKÁ" zaměnit za slovo" NEKONVENČNÍ "? Pokud bylo možno jako o "SYMETRICKÉM" konfliktu, uvažovat v mantinelech WW I. či WW II. , tak oba splňovaly prvky nesymetričnosti a to WW I. v menší a WW II. ve větší míře.
Abych to vysvětlil (a Vy to vlastně i místy zmiňujete). Klasická konvenční/symetrická válka ( I.SV) např. v osobě plk. von L.-Vorbecka a jeho vojáků (tedy spíše toho JAK válku vedli) v sobě spojovala všechny nekonvenční/asymetrické rysy.......a byli úspěšní. Pokud vemu WW II. ,zainteresované vlády se poučili a vycvičili jednotky, které vedly nekonvenční/asymetrické operace, v rámci konvenční/symetrické války......velmi úspěšně( SAS,LRDG,Köpfjeger,Merril Marauders etc).
Další války,by tedy podle logiky, měli pokračovat jak? Dle mého názoru tak, že symetrický/konvenční konflikt, bude ustupovat z pole úspěchu asymetrickému/nekonvenčnímu......a jakže to tedy vypadá dále...mrkneme k Pátračovi do postu a máme tu Váku v Indočíně,Palestině,Alžíru,Indonesii,Malajsii,Vietnamu,Afganistánu........a s jakým výsledkem? Strana, která vsadila na nekonveční/asymetrický spůsob vedení konfliktu, nad tou která preferovala symetrický/konvenční zvítězila.
Možná by jsme i tímto logickým vývodem, mohli stanovit postulát, že " nekonvenčnost či asymetrie, je jakákoli bojová zkušenost, která je pro protivníka nová a jejíž taktické a operační možnosti mu nejsou známy".
Armáda, která bude tímto způsobem bojovat, musí zákonitě převzít iniciativu, protože protivníku diktuje to, co je pro něj nové a nečekané a nutí ho to neustále pouze reagovat a zbavuje ho to možnosti použít ofenzívní taktiky.
Svět vstupuje do nové dimenze válčení, kdy symetrie je zapomenuta (mě to slovo evokuje řadové pluky v r. 1805, jak stojí proti sobě a na 50m do sebe pero jednu salvu za druhou) a to na úkor NEKONVENČNOSTI, protože nekonvenčnost je to, že nebude zabito mnoho mých vojáků, ale zemře mnoho těch druhých.

:oops:
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Thór píše: Další války,by tedy podle logiky, měli pokračovat jak? Dle mého názoru tak, že symetrický/konvenční konflikt, bude ustupovat z pole úspěchu asymetrickému/nekonvenčnímu......a jakže to tedy vypadá dále...mrkneme k Pátračovi do postu a máme tu Váku v Indočíně,Palestině,Alžíru,Indonesii,Malajsii,Vietnamu,Afganistánu........a s jakým výsledkem? Strana, která vsadila na nekonveční/asymetrický spůsob vedení konfliktu, nad tou která preferovala symetrický/konvenční zvítězila.Možná by jsme i tímto logickým vývodem, mohli stanovit postulát, že " nekonvenčnost či asymetrie, je jakákoli bojová zkušenost, která je pro protivníka nová a jejíž taktické a operační možnosti mu nejsou známy".
Armáda, která bude tímto způsobem bojovat, musí zákonitě převzít iniciativu, protože protivníku diktuje to, co je pro něj nové a nečekané a nutí ho to neustále pouze reagovat a zbavuje ho to možnosti použít ofenzívní taktiky.
:oops:
Ano tak by to klidně mohlo být. Tu větu co jsem zvýraznil bych chtěl více rozebrat.

Ve všech těch konfliktech je ale zásadní jedna věc. Ty strany které nakonec vedli válku asymetricky nebo třeba nekonvenčně tak neučili na základě vlastního rozhodnutí ale pod tlakem okolností.
Pokaždé měli mnohonásobně větší ztráty než nakonec poražený nebo k odchodu donucený protivník. A to mnohonásobně.

Pokud by to mělo fungovat správně mělo by to být právě naopak. Já se rozhodnu pro nekonvenční válku a díky tomu porážím protivníka s malými ztrátami a s minimálním válečným úsilím. K tomu možná směřují aktivity AWG.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Jenže ten nepřítel je 10x silnější než jsem já, má 100x větší palebnou sílu, taže jím způsobené ztráty musí být logicky vyšší. A to bohužel i na straně civilního obyvatelstva.

"že nekonvenčnost či asymetrie, je jakákoli bojová zkušenost, která je pro protivníka nová a jejíž taktické a operační možnosti mu nejsou známy".

Jinými slovy to samé co tady omýláme.

A dokud náš nepřítel nebude "totálně" odříznutý od vnější pomoci, tak ho neporazíme.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Mantra-rozbil jsi mi hračky. Já už myslel že jsem přišel na něco objevného :lol: :lol:
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Rosomak - Děkuji za info, přečetl jsem si to a těší mě že jsem se shodl s názorem v tom přefoceném článku.
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Příspěvek od rabo »

Je to síce mimo tému "asymetrická stratégia 2", ale súvisí to s úvodom v tejto téme - ZSSR v Afganistane.


Dále pak byly nasazeny jednotky SPECNAZ. To je možno považovat za totální vrchol imbecility a důkaz naprostého zoufalství sovětů. Tyto jednotky v tomto prostoru nemohly zvrátit situaci a nemohli nic jiného než statečně umírat. Šlo o to, že tyto jednotky nebyly pro toto bojiště koncipovány.
Predpokladám, že túto časť si čerpal od neruských autorov. Názov Specnaz sa používa, hlavne západní autori" na označenie všetkých sovietských zvláštnych jednotiek a je jedno či patria pod armádu, námorníctvo, KGB, MVD, alebo dokonca GRU. Čo je samozrejme nepresné, lebo napr. jednotky od GRU, boli v Afganistane nepostrádateľné. GRU - Hlavná spravodajská správa Generálneho štábu. To boli tí čo chodili ako mudžahedíni, robili prieskum, akcie na ich veliteľov, získavali informátorov, spolu s pohraničníkmi odhaľovanie skrýš zbraní atď.

Dokonca často boli/sú za specnaz označovaní aj výsadkári. A tí na bojisko Afgánu jednoducho patria respekt. patrili . Fungovali tam aj ako pechota. Veď prečo aj nie. Výstroj, výzbroj, výcvik aj techniku na to mali.

Za specnaz boli pokladaní aj príslušníci tzv. "Horských bataliónov". Tí boli špeciálne pripravovaný aj vybavovaní na boj v horských podmienkach Afganistanu. Posielali ich tam od roku 1980.

No a samozrejme boli za specnaz pokladaní aj pohraničníci, ktorí tak isto mali čo v Afganistane robiť.

No a ak Afganistan je pokladaný za ukážku asymetrického konfliktu, tak na jeho riešenie potrebuješ iné jednotky, ako len klasické pozemného vojiska. To, že sa stávali chyby v podobe absencie ich krytia od BVP, BMD, je pravda, ale na chybe nebolo ich použitie, ale hlavne nedostatočný prieskum atď. Inokedy sa však stával presný opak. Na pár nepriateľov bola použitá 1 a viac batérií 2S9


Základním vojenským důvodem porážky Sovětů v této zemi byla ztráta vzdušné převahy, kterou způsobily USA tím, že dodaly povstalcům protiletadlové střely - tím sověti ztratili aeromobilitu a po zemi to v členitém terénu prostě nešlo.
To to musí byť len z nejakého amerického zdroja. Podľa veľmi presnej tabuľky, ktorú v inej téme uviedol Alchymista, to zase s tými PL raketami nebolo také hrozné. Nechcem to zase zľahčovať, sami Sovieti dávali za nájdenie nepoužitého Stingera medailu, ale 32 zostrelov sa mi nezdá zase tak strašné. mrkni na tie štatistiky http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=266 ... c&start=20

Zostrely mali klesajúcu tendenciu a určite to nebolo spôsobené znížením množstva letov, tie naopak stúpali, lebo napr. vrtuľníky tam boli veľkým prínosom a pomocou nich sa robievali mnohopočetné výsadky / celosvetový rekord je z roku 85 a 86, keď v akcii "Púšť" bolo vysadených cca 7.000 a 12.000 vojakov /. Veľkú zásluhu na znížení strát mali aj jednotky zvláštneho určenia, ktoré sa naučili lepšie odhaľovať sklady zbraní a kontrolovali hranice .


to je všetko k Afgánu.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

"Takže takto stručně se dá popsat tato válka, kterou SSSR nechtěl stejně jako USA kdysi dávno nechtěli válku ve Vietnamu. Když se do ní nechal vtáhnout, chtěl uspět. Proto nasadil vše co mohl, aby vítězství dosáhl. Tedy i speciální síly.
SSSR nasadil: v policejní oblasti jednotky OMON a VYMPEL. Řešily policejní operace proti teroristickým útokům ve městech a uzavřených prostorech. Dále prováděli infiltraci sil povstalců a dodávaly informace které měli umožnit jejich likvidaci. Pokud na ně mudžáhidé přišli, připravili jim strašnou smrt.
"

Byl OMON a VYMPEL na 100% nasazený v Afghánistánu? Odkud je to zdroj.

"Dále pak byly nasazeny jednotky SPECNAZ. To je možno považovat za totální vrchol imbecility a důkaz naprostého zoufalství sovětů. Tyto jednotky v tomto prostoru nemohly zvrátit situaci a nemohli nic jiného než statečně umírat. Šlo o to, že tyto jednotky nebyly pro toto bojiště koncipovány."

Možná nebyly přímo koncipované pro toto prostředí, ale jejich výcvik a používané bojové metody, z nich udělaly velmi účinnou jednotku proti mudžáhidům. Oni totiž používali nekonvenční taktiky, prostředky, které platili na duchy. Pěchota v BVP byla snadný cíl a nechtěla bojovat v otevřeném terénu.


"Až při jejich nasazení v Afgánistánu začaly být používány jako speciálně vycvičená pěchota a utrpěli těžké ztráty. Potom konečně dostali obrněná vozidla, ale tím přestaly být speciálními jednotkami a stali elitní pěchotou, která musela platit za obecné zákonitosti pěšího boje".

To že dostali BVP a BTR, mělo jiný důvod a to jejich slabá palebná síla, dále je používali jako svoje palebné krytí a hlavně jako taxi. A taky když museli tahat AGS, ze začátku, neboť pak jim je vzali, tak určitě se jim hodilo něco, co jim to odveze. Jediné tyhle jednotky vysedali ze svých vozidel a vedli stejný druh boje jako duchové – pěšky.

To co na ně platí i dnes, proto se nasazuje naše 601.skss a podobné typy - nekonvenčních jednotek. Žádný masívní útok ale pěkná “chirurgická” operace.

Ty ztráty by byly zajímavé. To bych mohl rabo dodat.
to rabo:
Takže 15. brigáda SPECNAZ a její podřízené prapory a 334. prapor SPECNAZ nebyli speciální vojenské jednotky? To patřily k ministerstvu vnitra?
Obrázek

Základním vojenským důvodem porážky Sovětů v této zemi byla ztráta vzdušné převahy, kterou způsobily USA tím, že dodaly povstalcům protiletadlové střely - tím sověti ztratili aeromobilitu a po zemi to v členitém terénu prostě nešlo.

Ale šlo a jde to.
A to si nemyslím že to byl hlavní důvod porážky. Tam se těch faktorů, které je vedli k odchodu nahromadilo trochu víc, ale kvůli vrtulníkům?
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Mantra - podívám se a dodám, tedy ten zdroj o Omon a Vympel. Jinak bych se já osobně až tak moc do Afghanistanu nepouštěl. Byl to zajímavý konflikt ale mám zde zkreslený pohled. Vyprávnění toho podplukovníka mě dost ovlivnilo jsem prostě zaujatý.

rabo - vše co jsi napsal, respektuji, asi to tak bylo. Co se týký Specnaz co jsem věděl jsem napsal, možná s chybou.

Byla to zajímavá válka ale následky byly zlé.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Ale je o čem diskutovat, o té asymetrické válce se těžko diskutuje, když v ní nejsou příklady toho co se děje.

To co píšeš je čistá teorie toho co by se "mělo" dělat, ale realita je a bývá úplně jiná.
Co jsem jenom tak nakouk do té 3.části, tak mě zaujala denní doba. Ale i sověti za druhé války dokázali provést vojenské operace pod příkrovem noci a v Afghánistánu, bylo a je nejlepší zahájit útok před úsvitem a překvapit nepřítele. Sověti razili názor že jednotky mají být schopné stejně ve dne jako v noci.

Jenom pár příkladů:
Noční útoky v číslech Rusko-Japonská válka (1904-5) víc jak 106 nočních útoků v síle rota a víc, ve WW I rusové podnikali noční útoky s osmnácti vlnami pěchoty.

V průběhu druhé války sověti zdokonalili provdění nočních operací a to jak pro ústup tak pro pronásledování němců a také k infiltraci do prostoru soustředění za německými liniemi, kdy dokázali přesunout celý prapor do týlu německých jednotek. Jenom připomenu 120km přesun Kuzněcovovi 21.armády, která se přesunovala po 3 noci a pak zaujala obrany z chodu na Dněpru atd.

Jak jsem psal na mě moc teorie a žádná ACTION!
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Mantra - a to jsi ještě nečetl tu čtvrtou. A pak, já doufal, že tak jak si to budete číst tak přímo budete uvádět co vás napadne podle toho na co jste narazili při svých studiích konfliktů a válek. Jinak by to bylo nekonečné dílo.

Příkladů jsem se snažil dát co nejvíce ale ne vždy to stačilo.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Víš ty co, myslím že většina z nás jsme bývalí pěšáci a pár z nás bude na potřebné úrovni k tomu aby z teorie uvařili příběh. My potřebujeme nastřelení a pak se rozvinou reakce a něco co bylo mozek začne produkovat nápady a myšlenky.......jen pokračuj, je to dobrý.

Já sám bych tohle dohromady nedal.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Tak dobře v té čtyřce těch nástřelů vypátráma doplním několik. Koneckonců jsem Pátrač - to byla věc kterou sem cvičil velmi rád. Vyhovovala mi samostnost a jistá úroveň možností kreativity.

Jsem rád že se Ti text líbí.
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Příspěvek od rabo »

"Až při jejich nasazení v Afgánistánu začaly být používány jako speciálně vycvičená pěchota a utrpěli těžké ztráty. Potom konečně dostali obrněná vozidla, ale tím přestaly být speciálními jednotkami a stali elitní pěchotou, která musela platit za obecné zákonitosti pěšího boje".

To že dostali BVP a BTR, mělo jiný důvod a to jejich slabá palebná síla, dále je používali jako svoje palebné krytí a hlavně jako taxi. A taky když museli tahat AGS, ze začátku, neboť pak jim je vzali, tak určitě se jim hodilo něco, co jim to odveze. Jediné tyhle jednotky vysedali ze svých vozidel a vedli stejný druh boje jako duchové – pěšky.
Pokým sa bavíme o oddieloch specnaz, tak tam bolo použitie BMD/BTR/BVP nie až také časté, nakoľko ich operácie to vždy nevyžadovali, lepšie povedané ani neumožňovali. Ak však berieme ako specnaz aj VDV, tak v ich prípade bolo používanie obrn. vozidiel, pokým to terén dovoľoval, časté a pravidelné a to od začiatku konfliktu. Každá jedna, cca 6500 členná divízia, ma veľký počet rôznych verzií vozidiel BMD, skoro 700 kusov a iných druhov vozidiel cca 900 ks.

Okrem toho často išli so specnaz aj motostrelecké jednotky.


Ty ztráty by byly zajímavé. To bych mohl rabo dodat.
Straty koho ? Jednotiek špeciálneho určenia ? Tak k tým nemám žiadne podklady.


Takže 15. brigáda SPECNAZ a její podřízené prapory a 334. prapor SPECNAZ nebyli speciální vojenské jednotky? To patřily k ministerstvu vnitra?
Prečo práve táto brigáda a pod ňu spadajúci 334. "samostatný oddiel špeciálneho určenia" ? V Afgáne mala 40. armáda od roku 1985, 8 takýchto odd., ktoré boli spojené do 15. a 22. brigády špec. určenia + 469. Kábulská rota špec. určenia
Ich celková sila čítala cca 4000 vojakov.

V hlavnom štábe 40. armády tieto jednotky koordinovala operatívna skupina "Ekran".

Okrem týchto jednotiek, však boli použité v Afgáne aj iné jednotky špec. určenia, patriace pod vojenskú spravodajskú službu GRU, KGB... , ale o ich použití sa toho vie málinko.

Zaujímavosťou je, že Sovieti používali na špeciálne akcie aj domáce obyvateľstvo, dokonca bola vytvorená tzv. "Kandahársky specnaz" .


To co na ně platí i dnes, proto se nasazuje naše 601.skss a podobné typy - nekonvenčních jednotek. Žádný masívní útok ale pěkná “chirurgická” operace.
Presne tak. Klasické motostrelecké jednotky boli na stret veľkých armád, ale pre nové bojiská to budú len a len špec. jednotky.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

rabo - jednotky OMON a VYMPEL prioritně patří pod koho? Pod vnitro? J8 nemůžu najít ten zdroj ve kterém bylo jejich použití v Afganu citováno. Máš o tom nějaké informace Ty?
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Mně ti přijde že jsi něco popletl, já bych je viděl v Čečně ale v Afghánistánu my to nešmakuje.

A když píšeš "Řešily policejní operace proti teroristickým útokům ve městech a uzavřených prostorech. Dále prováděli infiltraci sil povstalců a dodávaly informace které měli umožnit jejich likvidaci. Pokud na ně mudžáhidé přišli, připravili jim strašnou smrt. "

Tak to spíš vypadá na úkoly z Čečny než z Afghoše.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Mýliti se je lidské a věřiti dvakrát neprokříženým zdrojům ošemetné a možná i hloupé. Třeba to rabo rozštípne.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Pátrač
Ty strany které nakonec vedli válku asymetricky nebo třeba nekonvenčně tak neučili na základě vlastního rozhodnutí ale pod tlakem okolností.
Souhlasím.Co vyplyne z tlaku okolností? Inovace! Nový způsob, či inovovaný způsob. Prostě nová, či starší , ale vybroušenější taktika.
Vlastně se ani nemůžeme rozcházet v názorech, protože zde formulujeme doktrínu. Formulacevychází z historických výsledků a nemá cenu jí dávat bryndáček "nuceného", ale ne úplně pravdivého terminu. Dle mě "asymetrická" válka neexistuje. Proč si to myslím, jsem napsal výše...
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Příspěvek od rabo »

Třeba to rabo rozštípne.
Skúsim

OMON- štátna milícia pre zvláštne operácie, vznikla v roku 1973. Často bola označovaná ako specnaz, ale pod armádu nepatrila. Jej skupiny patrili pod MVD / ministrestvo vnútra /. Úloha - boj proti rozmáhajúcej sa násilnej zločinnosti v ZSSR. V súčasnosti sú v každom väčšom meste RF. V Afganistane určite neboli, nakoľko sú len na interné použitie.

Tu je zaujímavé, že za elitnú jednotku MVD sa pokladá a ňou aj bola Deržinského 19. motostrelecká divízia.

Alfa,Beta a Vympel - boli jednotky KGB. Ich úloha bola potláčať teroristické akcie po celom svete. Známe sú akcie v Libanone a na Kavkaze. Vympel je momentálne pod Ministrstvom vnútra.
Či sa používali v Afgane? Vympel najskôr nie, lebo vznikol až koncom 80. rokov. Ostatné teoreticky aj áno, ale ich akcie sú neznáme.
Najznámejšia akcia skupín KGB - Zenit a Grom, je útok na palác Tádž-Bek a následné zabitie Amína. Akcie sa okrem skupín KGB, zúčastňovali aj výsadkové jednotky a ich specnaz.

Doplnenie: pozrel som sa aj na iné zdroje a tam je naozaj uvedené použitie jednotky Vympel v Afganistane ,ale to je najskôr chyba, nakoľko sa pozabúda na jednotku Beta, ktorá vznikla tesne po Alfe a Vympel až naozaj koncom 80. a začiatkom 90. bola presunutá pod MV, zatiaľ čo jednotky Alfa a Beta boli presunuté pod pohrobkov KGB.

K jednotke ALFA patrili aj skupiny "Grom" a "Zenit", ktoré..., ale to som už písal hore.
Naposledy upravil(a) rabo dne 23/10/2008, 23:12, celkem upraveno 1 x.
Odpovědět

Zpět na „Události a konflikty po roce 1945“