Kam se poděly avarské hrinky?

Středověk - bitvy, generálové, zbraně

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
kapitan
desátník
desátník
Příspěvky: 57
Registrován: 18/10/2013, 14:20

Kam se poděly avarské hrinky?

Příspěvek od kapitan »

hrink - (hist.) dočasný avarský opevněný tábor (podle středověkých písemných pramenů)
ABZ.cz: slovník cizích slov
hrink, -u muž. r. hist. avarský tábor
slovnik.azet.sk


Ačkoliv si to už mnozí z nás nepamatují, ve škole jsme se kdysi učili o avarských táborech zvaných hrinky. Měla to být kruhová opevnění z hlíny a proutí (pokud si dobře pamatuji), ve kterých sídlili Avaři. To bylo asi tak vše, co jsme se mohli o "hrincích" dozvědět.
Název hrink, latinsky hring, je podle všeho zkomolenina německého slova ring (der Ring – prsten, prstenec, kroužek). Takto nazval avarské opevnění benediktinský mnich Notker ze Saint Gall (840– 912) ve svém díle Gesta Karoli Magni, které napsal v létech 883-884, téměř devadesát let po pádě avarské říše. Od něho máme i opis hrinku (nebo lépe řečeno hrinků):
Výše zmíněný Adalbert mi řekl, jak tahle skrytá místa vypadala. "Země Hunů", řekl "byla obklopena osmi prstenci." A protože jsem si neuměl vzpomenout na žádné prstence kromě pletených plotů, zeptal jsem se "Čemu na zemi se to podobá, můj pane?" Odpověděl "Byla opevněna devíti živými ploty." A protože jsem si nedovedl představit žádný jiný druh prstenců kromě těch, které rostou kolem našich obilních polí, soustředil jsem se na tuto záležitost a on řekl, „Jeden prstenec je tak široký, že vevnitř je tolik země jako mezi Tource (Curych) a Constancí (Kostnice) a je zbudovaný z břeven dubů, buků a jedlí. Je dvacet stop široký a stejně tak vysoký a vnitřní prostor je vyplněný těžkými kamey a mimořádně tvrdým blátem; prostor mezi okraji stěn je krytý drny. Nahoře mezi okraji stěn jsou vysazeny malé stromy, které jsou, jak jsme často viděli, zastřiženy a tvarovány tak, že větve a listí ční dopředu. Mezi těmihle stavbami jsou usedlosti a vily umístěny tak, aby lidský hlas bylo slyšet z jedné do druhé. Oproti usedlostem, mezi neproniknutelnými hradbami, jsou úzké brány, přes které lidi zevnitř a zvenčí vyrážejí na výpady. Podobně z druhého prstence, který byl vybudovaný jako prvý, byla ke třetímu vzdálenost dvacet teutonských mil*, co je čtyřicet italských mil, a stejně tak až po devátý, ačkoliv každý kruh byl o něco menší než předešlý. Od jednoho k druhému jsou usedlosti umístěny tak, aby mohl zvuk rohu signalizovat jakoukoliv důležitou událost.“
--------------
* teutonská (německá) míle 5 522,56 m

Tolik Notker. Je nepravděpodobné, že měl informace od přímého účastníka výpravy proti Avarům – Adalberta, kdyby se Adalbert byl zúčastnil války jako mladík, v době kdy Notker psal své dílo, by mu bylo nejmíň sto let (v době kdy byl Notker desetiletý, by mu bylo téměř šedesát). Notker zřejmě čerpal opis hrinků z jiného zdroje, pravděpodobně od Einharda. K tomu se přidružila (jak usuzují někteří historikové) ještě nedokonalá znalost latiny. Vzdálenost Kostnice od Curychu je asi 55 kilometrů, kdyby to byl průměr hrinku, měl by kruhový hrink rozlohu téměř 2 400 km² a obvod přes 170 km. Jenom kvůli lepší představě, dnešní Praha má rozlohu necelých 500 km², desetimilionový Londýn i se všemi předměstími má 1 572 km², New York jenom 1 213 km². Podle některých historiků chtěl Notker zřejmě napsat, že rozloha hrinku byla stejná jako rozloha tehdejšího Curychu. Na slabou znalost latiny poukazuje i věta, že přes brány vyráželi na lup lidi zevnitř i zvenčí. Možná tím chtěl říct, že s obyvateli hrinku vyráželi na lup i vojáci žijící mimo hrinku. Právě kvůli těmto nesrovnalostem část historiků dokonce odmítá uznat, že hrinky byly skutečné pevnosti. Jenomže, o těchto avarských opevněních se zmiňují i jiné zdroje - Annales regni Francorum, Annales qui dicitur Einhardi, Annales Laureshamenses (loršské), takže tvrdit že žádné hrinky neexistovaly, prostě nejde. Podle análů se říše Avarů zřítila po tom, co byl dobyt a vypleněn jejich ústřední hrink a v něm zajatý jejich vládce - kagan. Proč se ale žádný hrink dosud nenašel?

A co když jenom nevidíme, protože vidět nechceme. Hledáme ústřední hrink Avarů mezi Dunajem a Tisou, protože tam bylo podle historiků centrum jejich říše, ačkoliv anály nic takového netvrdí. Rozsah říše Avarů víme vcelku spolehlivě určit podle nálezů avarských hrobů, jenomže kde bylo její centrum, to nevíme. Snad bychom měli číst anály pozorněji a dívat se na tvrzení v nich uvedená trochu kritičtěji.
Frankové se začali zajímat o Avary až koncem osmého století, když se Avaři stali sousedy jejich rozrůstající se říše. Do té doby máme zprávy o Avarech především od byzantských autorů. Avaři se pokoušeli byzantské císařství dobýt, už začátkem sedmého století obléhali se svými spojenci dobýt Konstantinopol, a ačkoliv se jim nepodařilo město dobýt, císařství jim muselo dlouhou dobu platit tribut. Už v letopisech o obléhání Konstantinopole v roku 626 je zmínka o Slovanech, kteří se na svých monoxylech pokusili zničit byzanantskou flotilu. Neúspěšně, a rozzuřený kagan prý nechal poražené Slovany postřílet. To by dávalo za pravdu Nestorovi, který (o mnoho let později) psal o zlém zacházení Avarů se Slovany a o ponižujícím postavení podmaněných Slovanů v avarské říši. Možná někteří měli výsadní postavení, Annales regni Francorum píší, jak se přišel v roku 811 poklonit Karlu Velikému avarský hodnostář tudun s primores ac duces Sclavorum circa Danubiam habitantium – šlechtici a vůdci Slovanů, žijících kolem Dunaje. Nic to ale nemění na skutečnosti, že Slované byli v avarské říši v podřadném postavení a Sámova vzpoura dokazuje, že se s tím nechtěli smířit. Naděje jim svitla, když se Karel Veliký rozhodl rozšířit svou říši směrem na východ. Záminkou na válku se stal vpád Avarú do pohraničí Franské říše v roce 788, kterým Avaři reagovali na uvěznění svého spojence, bavorského vévodu Tassila. Následoval odvetný vpád Franků, pak na oplátku ještě jeden avarský, a Karel měl svůj kýžený casus belli. Avaři se pokusili o diplomatické urovnání, ale Karel se už nemínil útoku na jejich říši vzdát. V září roku 791 shromáždil v Lorchu vojsko, pozůstávající z Franků, Sasů, Frísů, Thuringů (Durínků), Bavorů a Slovanů. Pátého září začali 5 bohoslužby, které trvaly tři dny. Armáda se ale podle všeho dala na pochod až o týden nebo dva později, protože Karel čekal zprávu o tažení mladého Pipina, svého syna, který zaútočil na Avary z jihu, Po zprávě že Pipin dobyl avarské „uualum“ (že by valy?) a zajal 150 Avarů, se dala na pochod i mohutná Karlova armáda. Sám Karel vedl hlavní voj, který pochodoval po pravém (jižním) břehu Dunaje, po levém břehu táhly oddíly Frísů pod vedením hraběte Theoderika a komořího Meginfrida a po Dunaji se plavila flotila s Bavory, která měla za úkol zabezpečovat zásobování a komunikaci mi severní a jižní armádou. První avarskou pevnost na řece Kampa Frankové lehce obsadili, protože Avaři prý při pohledu na Franskou armádu v hrůze utekli. Za Vídeňským lesem překročila franská armáda hranici někdejší římské Panonie a pronikla k prvním avarským usedlostem. Avaři ustupovali a tak vojsko Karla Velikého prý bez potíží postupovalo a plenilo avarské území, získávajíc - predas sine mensura vel numero, et captivos, viros et mulieres et parvulos, innumerabilem multidudinem - kořist bez míry a počtu, a zajatce, muže, ženy a děti v nespočetném množství - jak opěvují tažení analisté. Karlova armáda dosáhla až fluvium, cuius vocabulum est Raba, řeku zvanou Rába a utábořila se poblíž jejího ústí do Dunaje. Vzhledem k pokročilé roční době, ale taky kvůli epidemii, která zahubila až 90 % franských koní, se pak Karel rozhodl vrátit s hlavní armádou domů přes Savarii (nebo Sabarii), dnešní maďarské Szombathely, zatímco severní armádě přikázal vrátit se přes Čechy. Franské anály hrdě hlásají, že na nepřátelském území setrvala Karlova armáda až 52 dní, jakoby šlo o nesmírný úspěch. Jenomže, řeka Rába je pouze 170 kilometrů od Tulnu (jedouce po břehu Dunaje), co znamená, že Karel pronikl jenom do avarského pohraničí. Tam celé velkoryse připraveno protiavarské tažení skončilo. A k novému se už Karel následující čtyři roky neodhodlal, co vzbuzuje podezření, že nám franské anály něco zamlčují. Devadesátiprocentní ztráty koní jsou tak vysoké, že vzbuzují oprávněnou skepsi, tím víc, že je autor takzvaných Revidovaných análů, napsaných po smrti Karla Velikého (814), nejpozději ale v roce 833, uvádí tuto informaci frází - „říká se“. Jediná koňská epidemie, která způsobuje tak velký úhyn koní, je africký mor koní, ten se ale v našich zeměpisných šířkách nevyskytuje. Jde o onemocnění přenášené bodavým hmyzem, které se vyskytuje v rovníkové Africe. Právě kvůli němu se nemohou v téhle oblasti chovat koně. Ne severu (ale i jihu) Afriky se už ale koně chovají. V Evropě se toto onemocnění vyskytlo jenom jednou, ve Španělsku. To že by se z ničeho nic objevilo na středním Dunaji, právě když tudy táhla franská armáda, je víc jak pochybné. Onemocnění by nutně kosilo i koně Avarů, protože proti němu neexistuje imunita, deset procent koní, které přežijí, má pak doživotně oslabený fyzický stav. No a takzvaná východní koňská encefalomyelitída dosahuje mortalitu jen 20-30 %. Podivné je, že podle autora Revidovaných análů postihla epidemie jenom hlavní Karlovu armádu, ale vůbec ne severní, ani jižní - Pipinovu. To zpochybňuje jakoukoliv koňskou epidemii, protože morbidita (procento postižených zvířat) dosahuje u východní encefalomyelitídy koní 75-95%, a u afrického moru je stoprocentní. Je vyloučeno, aby komáři napadali koně jenom na pravém břehu Dunaje. Otázkou taky je, proč se Karel vracel přes Sabarii – Szommathely, vzdalujíc se tak od své dunajské flotily se zásobami. Navyše, když se podíváme na mapu, uvidíme, že kolem řeky Ráby, mezi Dunajem a Szommathely, je neuvěřitelně hustou síť vodních toků a ramen. Proč se opěšalá Karlova armáda vracela touhle bažinatou oblastí, kudy vojáci museli v těžkém terénu nést ne jenom zásoby, ale podle spekulací historiků zřejmě i koňské postroje a sedla? Každopádně, jakou logiku měl pochod na jihozápad, když se pak armáda musela stejně vrátit k Vídni, překonávajíc tak ale dvounásobnou vzdálenost, a nesouc ještě k tomu na svých hřbetech spíži?

Obrázek

Tažení bylo očividně neúspěšné, i když se tento fakt analisté snaží zamlčet. Když už musel Karel kvůli pokročilé roční době a koňské epidemii tažení předčasně ukončit, proč se nevrátil stejnou cestou, jako přišel? I kdyby mu epidemie zdecimovala kavalerii po cestě k Sabarii –Szombathely, bylo by mnohem jednodušší vrátit se k Dunaji a nepochodovat pěšky na jihozápad, částečně se tak vracejíc k hranicím své říše. Bez kavalerie bylo jeho vojsko méně bojeschopné, bylo logické se vrátit k Dunaji a s flotilou nesoucí zásoby se navrátit domů. Franští analisté něco tají. Něco se tam na břehu Rábi stalo. Něco, co ukončilo velkoryse připravené tažení a způsobilo, že se Karel k novému už neodhodlal. Analisté zdůvodňuji následní Karlovu nečinnost ohledně Avarů následním povstáním Sasů, pak hladomorem v zemi, vyhýbajíc se připustit, že Karlovo protiavarské tažení skončilo neúspěchem, ne-li ještě něčím mnohem horším. Protože kvůli pokročilé roční době, ani kvůli koňské epidemii to určitě nebylo.

Když se podíváme na satelitní mapu oblasti kolem řeky Rábi , ustrneme, protože si najednou uvědomíme, že hledíme na avarský hrink. Leží ne severozápadním okraji města Györ, chráněný ze tří čtvrtin vodními toky, tekoucími mezi dvěma řady valů. Vnější val je vysoký 4-5 metrů, vnitřní je víc jak o polovinu nižší. Kdo, kdy a proč navršil dva řady valů kolem (dnes) neobydleného oválu? Nejde o protipovodňové náspy, protože valy nechrání město, ale lesopark uvnitř oválu. A vně valů jsou na severozápadě pole, na jihovýchodě město Györ. To ale valy nechrání.

Obrázek
Obrázek

Někde tady, nedaleko ústí řeky Rábi do Dunaje, se utábořila franská armáda. A pak se vrátila proti proudu řeky Rába oklikou přes bažiny domů. Aby se už nikdy nevrátila. Pád avarského kaganátu způsobilo nečekané dobytí hlavního avarského hrinku malým oddílem vedeným Wonomyri Sclavi - Slovanem Vonomírem v roku 795, čtyři roky po neúspěšné expedici Karla Velikého. Neúspěšné, i když se nám franští analisté snaží namluvit, že to úspěch byl. Vychloubají se, že Karel táhl přes nepřátelské území až 52 dní, ale z Tulnu (kde byla hranice) je to k Rábě, jak už bylo řečeno, jenom sto sedmdesát kilometrů a odtud k Szombathely přibližně sto. Za 52 dní přešla franská armáda pouhých 270 kilometrů, co je průměrně 5 kilometrů denně. Proč? Anály se nezmiňují o žádných bojových střetech s Avary, tažení prý musel Karel ukončit vzhledem k pokročilé roční době a koňské epidemii. Z toho že tato epidemie postihla jenom jeho kavalerii, usuzují někteří historikové, že k epidemii došlo (pokud k ní vůbec došlo) až cestou od ústí Ráby k Szommathely. To ale vyvolává další otázku. Když měla Karlova armáda před příchodem k Rábě ještě koně, proč se loudala rychlostí 5 kilometrů za den a nehnala se do srdce avarské říše, aby Avary porazila? Nevěděl snad Karel, že se blíží zima? Byl konec října. Překvapil ho snad v říjnu příhod podzimu? Nebyla skutečnou příčinou Karlovo návratu spíše porážka u avarského hrinku u dnešního Györu, kterou se nám snaží franští analisté zamlčet? To by vysvětlilo nejen jeho návrat jihozápadní cestou ale i jeho podivnou nečinnost, pokud jde o zničení avarské říše v následujících létech.
Mimochodem, kruh, prstenec, se německy řekne der Ring a maďarsky - gyűrű. Nezískala středověká Arrabo-Raba (nebo taky Arrabona) své dnešní jméno podle maďarského výrazu pro kruh?
Historikové připisují hlavní zásluhu na zničení avarské říše Karlu Velikému, ačkoliv jeho válečné tažení skončilo neúspěchem. Možná i výpraskem. A dalšího tažení se nezúčastnil. Posmělení snahou Franků o podrobení Avarů zničili zřejmě Avarský kaganát Slované. Walter Pohl se domnívá, že Wonomyr mohl být zajatec nebo kariérista, který nabídl své služby friulskému hraběti. To je skutečně ohromující závěr. Franští šlechtici by totiž asi těžko poslouchali nějakého slovanského zajatce, nebo kariéristu. Pan Pohl se vůbec nezamýšlí nad tím, jak je možné, že se Vonomírův oddíl dostal bez potíží až k hlavnímu avarskému hrinku, dobyl ho, vyplenil a zajal kagana. Žádným rychlým, překvapujícím útokem se to odbýt nedá. Ani kavalerie neurazila víc jak 40 kilometrů za den. Koně museli jíst a odpočívat. Zpráva o blížícím se nepříteli by byla nevyhnutně rychlejší než jeho postup. A představa, že se Vonomírův oddíl dostal k ústřednímu hrinku bez toho, aby vzbudil pozornost Avarů, připomíná jeden vtip z období studené války. (Američané se rozhodli, že pošlou do Sovětského svazu špiona. Po dlouhé přípravě vybrali, jak to bylo u nich zvykem, na základě testů vyhodnocených počítačem školence, který byl nejlepší v ruštině i znalostech ruských zvyků. V noci seskočil nad Sovětským svazem, zakopal padák, navlékl si rubášku a pískaje si častušku vykročil k nejbližší vesnici. Stařík, kterého potkal, udiveně zastal, dlouze se na něho zadíval a řekl – „A ty ne naš čelavek.“ Překvapilo ho to, ale pokračoval v cestě. Když vstoupil do vesnice, první žena, která ho potkala, zůstala ohromeně stát a civíc na něho řekla: „Vot eto ne naš čelavek.“ Už značně znejištěn vešel do hospody a bohatýrským hlasem si objednal „dvěstě grámů vodky“. Přítomní na něj pohlédli a pokyvujíce hlavami si říkali: „Eto ne naš čelavek!“ Špion vzdal hru a zeptal se jak to, že ho tak rychle odhalili. Nato mu jeden z mužů odvětil: „Nu patomu što ty něger.“ Vtip byl odezvou na propagandistické obviňování Západu z rasizmu. Výborně ale ilustruje, jak může i malá odlišnost signalizovat, že jde o cizince. Vojáci ve zvláštních oděvech, s odlišnými zbraněmi, vedeni člověkem, který se sice srozumitelně, ale divným dialektem ptá na cestu, prostě nemohli uniknout pozornosti. Byli asi tak nápadní jako černoch v rubašce v sovětské vesnici. Avaři byli ve válečném stavu s Franskou říší. Každý pohyb nepřítele už poblíž hranice zvědové hlásili. Žádný franský oddíl se nemohl nepozorovaně dostat k jejich ústřednímu opevnění. Jedinou možností jak lze vysvětlit Vonomírův útok je, že šlo o domácí Slovany – befulky. Nikomu nepřipadalo podezřelé, že ozbrojenci vedeni jedním z primores Sclavorum - předákem Slovanů, šli k hlavnímu hrinku. Zřejmě byli pozváni kaganem. No a taky dobytí hrinku se jeví jako jednoduchá záležitost, pokud šlo o místní Slovany. Wonomyr (nebo spíš Vojnomír?) řekl prostě strážním při bráně, že si ho zavolal kagan. Uvnitř vytáhli jeho vojáci meče a …
O nenávisti Slovanů vůči Avarům vypovídá i skutečnost, že za třicet let po pádě kaganátu Slované Avary úplně vyhladili. A to i navzdory ochraně Karla Velikého, který ve snaze chránit zbytek Avarů podnikl dokonce proti Slovanům trestní výpravu. Zásluhu na pádě avarské říše sice Karel měl, ale ne takou jakou mu připisují franští analisté. Jeho útok na Avary povzbudil podmaněné Slovany, aby s podporou Franků zlomili moc Avarů a zbavili se jejich nadvlády. Území, na kterém žili, ale Karel nikdy nezískal. Až o hodně později se dostala západní Panonie na krátkou dobu do područí Franků.
Hledáme avarské hrinky v jižním Maďarsku, mezi Dunajem a Tisou, říkajíc že žádný nezůstal. Co ale byly valy u Györu? Kdo je nasypal? A proč? A kdo navršil kolem obce Bíňa na jihozápadě Slovenska tři prstence hliněných válů? Vnitřní prstenec už zanikl, ale prostřední a vnější se zachovaly.

Obrázek
Obrázek
Obrázek


Podle našich archeologů se zřejmě nejedná o velkomoravské opevnění, datováni je nejisté. Místní nazývají tyto valy „avarské šiance“.
Skutečně nezůstal žádný avarský hrink? Jsme si tím tak jisti? Proč je tak zatvrzele hledáme na jihu Maďarska, mezi Tisou a Dunajem? Proč lépe nepřezkoumáme valy v Bíni, nebo v Györu? Mimochodem, přes brod u Komárna je Bíňa od Györu vzdálená 109 kilometrů. To je právě těch dvacet tutonských mil.


Valamir Magyár


O tom, že název Györ je možná odvozen od maďarského výrazu pro kruh a tudíž by mohl mít něco s hrinkem, se už dávněji zmínil slovenský historik doc. Ratkoš. Jeho zmínka ale zůstala bez odezvy.
Autor knížky „Naše dejiny úplne inak“, pan Alan Dolog, si tam zašel a valy u Györu nafotil.


Obrázek Obrázek
Obrázek Obrázek
Valy v Györi
Naposledy upravil(a) kapitan dne 30/1/2019, 19:48, celkem upraveno 2 x.
ringlett
praporčík
praporčík
Příspěvky: 308
Registrován: 6/3/2012, 19:41
Kontaktovat uživatele:

Re: Kam se poděly avarské hrinky?

Příspěvek od ringlett »

pěkný článek, zajmavý a logický
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Kam se poděly avarské hrinky?

Příspěvek od Zemakt »

Ano, děkuji. Mimochodem, hrink/ring, ve mne evokuje jinou podobnou zajímavost, ringvaly. Byť s tématem moc nesouvisí.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
IgorT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1467
Registrován: 25/6/2014, 12:48
Bydliště: BA

Re: Kam se poděly avarské hrinky?

Příspěvek od IgorT »

Mne tie valy pri Györi pripomínajú skôr protipovodňové hrádze! Takéto sú v Bratislave:

Obrázek
Obrázek
Obrázek
O. Filip
desátník
desátník
Příspěvky: 41
Registrován: 1/8/2010, 21:59
Kontaktovat uživatele:

Re: Kam se poděly avarské hrinky?

Příspěvek od O. Filip »

Téma je zajímavé, ale ta dedukce ohledně opevnění u Rábu je něčím podložená? Jedná se o přírodní zákrut řeky, jeden z mnoha podobných v okolí a podél něj jsou protipovodňové hráze, které pokračují i dál podél toku (jak lze vidět na Streetview). Jenom je to na první pohled méně zřejmé, protože v tomto úseku byla řeka napřímena do nového koryta, která má své vlastní hráze.
kapitan
desátník
desátník
Příspěvky: 57
Registrován: 18/10/2013, 14:20

Re: Kam se poděly avarské hrinky?

Příspěvek od kapitan »

IgorT píše:Mne tie valy pri Györi pripomínajú skôr protipovodňové hrádze! Takéto sú v Bratislave:

Obrázek
Obrázek
Bol som sa tam pozrieť. Podivné je, že tie hrádze vlastne vôbec nechránia mesto.
Samozrejme, nedokazuje to že šlo o hrink, zauímavý je ale ten nevysvetliteľný návrat od Ráby k Szombathely. Po takej dôkladnej príprave ťaženia.
kapitan
desátník
desátník
Příspěvky: 57
Registrován: 18/10/2013, 14:20

Re: Kam se poděly avarské hrinky?

Příspěvek od kapitan »

O. Filip píše:Téma je zajímavé, ale ta dedukce ohledně opevnění u Rábu je něčím podložená? Jedná se o přírodní zákrut řeky, jeden z mnoha podobných v okolí a podél něj jsou protipovodňové hráze, které pokračují i dál podél toku (jak lze vidět na Streetview).
Samozejme že to že šlo o hrink neni nijako podložené. Je to viacmenej otázka.
Ale ako som už odpovedal Igorovi T, zaujímavý je ten náhly návrat z velkoryse pripraveného ťaženia.
Veľká Karlova armáda vnikla cca 120 km do Avárie a vrátila sa bez úspechu.
O valoch v Gyori sa nedá nič zistiť (pokúšal som sa) zaujímavá je ale aj Bíňa. Archeológovia tápajú.
Inconnu
desátník
desátník
Příspěvky: 48
Registrován: 23/3/2010, 14:43

Re: Kam se poděly avarské hrinky?

Příspěvek od Inconnu »

Tak na ukončení tažení mívalo vliv kdeco - změna počasí (pár dnů lijáků nebo prudké ochlazení udělá své - říjen), stav zásob, epidemie, změna situace po trase (rozpad spojenectví), nemoc velitele, zprávy z domova (ne vždy přesné) nebo o pohybech nepřítele, setkání s (kaganovými) vyslanci, ...
Peace through superior firepower
Odpovědět

Zpět na „Středověk“