Jazdecké kone

[palo satko]

Napr. aj ja som mal predstavu, že použivanie koni na dlhodobu jazdu bolo spojene hlavne s vynalezom sedla, presnejšie prispôsobenym sedla dvojhrbej ťavy pre kone. Studia v Science z 28.8.2025 pod nazvom: Selection at the GSDMC locus in horses and its implications for human mobility, ktorej autormi sú Xuexue Liu kol. ale naznačuje, že tou hlavnou podmienkou bola zvlštnagenetika niektorych koni a nasledny selektívny chov, ktory viedol k tomu, že temer všetkykone v euroázii sa zmenili na jazdecke. Jenoducho ludia v Juhoruskych stepiach samozrejme netušili, ktore kone maju prislušnu "geneticku vybavu" ale rozoznali u koni vlastnosti ako poslušnost, zmenu chrbtice a spevnenie prednych nôh, ktore umožnili dlhodobo jazdiť na konoch. Študiu v prislušnom čisle Science uvadza kratky suhrn. Nechce sa mi z neho robit výcuc a tk ho tu prikladam cely:

Hoci kone zohrali transformatívnu úlohu v nedávnom vývoji ľudstva, keď zmenili komunikáciu, dopravu, poľnohospodárstvo a vojnové umenie, ich domestikácia nastala neočakávane neskoro, iba pred približne 4500 rokmi – viac ako 5000 rokov po domestikácii ošípaných, kôz, dobytka a oviec. Na strane 925 tohto vydania Liu et al. uvádzajú, že pomocou kombinácie analýzy starovekej DNA a experimentálnej práce s myšacími modelmi poskytli nové dôkazy o biologických zmenách, ktoré premenili divoké kone na jazdecké zvieratá, čím sa otvorili obrovské
možnosti pre spoločenské a
kultúrne zmeny.
To, že kone boli domestikované tak neskoro, neznamená,
že ľudia nepoznali potenciál, ktorý ponúkali
konské druhy (kopytníky)
už oveľa skôr. Domáce osly už boli neoddeliteľnou
súčasťou spoločností v Afrike (vrátane Egypta) a na Blízkom východe, kde slúžili ako ťažné zvieratá
viac ako 2000
rokov pred rozšíreným
domestikovaním koní
(2). V Mezopotámii viedol nedostatok
koní elitu k chovu
kungov – krížencov domáceho osla a divokého sýrskeho
osla (Equus hemionus hemippus alebo hemippe) (3) – približne pred 4500
rokmi. Hoci tieto zvieratá potenciálne ponúkali výhody
oproti oslom vo vojne, boli pravdepodobne menej ovládateľné a
ich chov vyžadoval neustále lovenie divých hemippov, čo
obmedzovalo ich využitie na elitu.

Liu a kol. uvádzajú, že divoký predok moderných koní, ktorý žil v eurázijskej stepi (región rozprestierajúci sa od východnej Europy po Mongolsko), mal kľúčovú výhodu pre domestikáciu, ktorú nemali iné divoké koňovité zvieratá: Niekoľko jedincov malo kľúčové mutácie, ktoré ich robili poslušnejšími a – čo je snáď ešte pozoruhodnejšie – zmenili ich morfológiu a vytrvalosť, čím sa stali ľahšie jazdenými. Štúdia ukazuje, že myši geneticky modifikované tak, aby niesli variantu génu GSDMC (ktorý kóduje proteín gasdermin C) nachádzajúcu sa u týchto stepných koní, vykazovali zmenenú anatómiu chrbtice, lepšiu motorickú koordináciu a zvýšenú silu predných končatín – vlastnosti, ktoré pravdepodobne robia kone vhodnejšími na jazdu. Gasdermin C je proteín tvoriaci póry, ktorý zohráva úlohu vo vývoji mnohobunkových organizmov a imunitných reakciách.
Hoci mutácie identifikované Liuom a kol. boli už prítomné u divokých predkov moderných koní stovky rokov predtým, ako sa jazdecké kone rozšírili po celom svete, ich potenciál zostal nevyužitý po celé generácie. Dôvodom bolo pravdepodobne to, že najstarší chovatelia koní zo strednej Ázie (dnešný Kazachstan) pred približne 5500 rokmi používali kone primárne na mäso a mlieko, na rozdiel od spoločností v Mezopotámii v dobe bronzovej, ktoré hľadali zvieratá na dopravu a vojnu.
Vznik jazdeckého koňa vyžadoval dva prvky:prítomnosť vzácnych mutácií,ktoré mu dodávali vhodnosť na jazdenie, vrátane kľúčovej varianty v géne GSDMC, ktorá spôsobovala štrukturálne zmeny chrbta a zvýšenú vytrvalosť, a vznik ľudskej komunity, ktorá túžila po koňoch na vojnové účely a dopravu. Správne podmienky pre vznik jazdeckého koňa sa zhmotnili pred približne 3500 rokmi v eurázijskej stepi, severne od Kaspického mora v dolnej časti Volgy a Donu (súčasné Rusko).

Liu a kol. dokazujú, že akonáhle sa ľudia aktívne venovali jazdeniu, tento proces sa výrazne zrýchlil. Špecifická varianta GSDMC spojená s jazdeckými schopnosťami vzrástla z 1 % frekvencie na takmer 100 % v populácii koní za niekoľko storočí v dôsledku selektívneho chovu (známeho aj ako umelá selekcia). Sledovaním nárastu frekvencie variantu GSDMC v priebehu času pomocou starovekých genómov raných domestikovaných koní Liu et al. odhadli jeho selekčný koeficient na približne 20 %. To naznačuje, že kone s touto mutáciou mali v porovnaní s inými koňmi, ktoré túto mutáciu nemali, výrazný 20 % nárast reprodukčného úspechu. Tento selekčný tlak je v evolúcii takmer bezprecedentný, pretože reprodukčný úspech je zriedka tak výrazne ovplyvnený jedinou vlastnosťou. Napríklad jedna z najsilnejšie selektovaných genetických variácií v evolúcii človeka, mutácia umožňujúca perzistenciu laktázy, vďaka ktorej dospelí ľudia dokážu tráviť mlieko, má selekčný koeficient len 2 až 6 % (6). A to napriek veľkej výhody pre prežitie, ktorú poskytovala ľuďom po tom, ako sa po domestikácii dobytka, oviec a kôz rozšírila konzumácia mlieka.
Kone s mutáciou GSDMC sa rýchlo rozšírili do bronzových komunít v celej Eurázii z centra domestikácie severne od Kaspického mora a pred približne 3000 rokmi dosiahli najvzdialenejší kút Eurázie. Skoré ikonografické dôkazy naznačujú, že jazda na koni, a nie použitie v kočiaroch, bola hlavným dôvodom, prečo ľudia najprv prijali kone v celej Eurázii. Výhoda, ktorú poskytovala táto mutácia, bola taká veľká, že okrem oslov tieto nové
kone nahradili takmer všetky ostatné formy chovaných kopytníkov v týchto regiónoch.

Hoci presné okolnosti a kultúrna identita ľudí zodpovedných za toto rané, intenzívne chovateľstvo zostávajú záhadou, museli mať potrebnú vynaliezavosť, technológiu a predvídavosť. Budúce archeologické práce v regióne severne od Kaspického mora pomôžu identifikovať, ktorá kultúra bola pravdepodobne zodpovedná za tento úspech, a poskytnú lepšie pochopenie okolností domestikácie koní. Isté je, že títo prví jazdci odštartovali revolúciu, ktorá zmenila svet, a ukázali, ako obrovské prúdy histórie môžu závisieť od najmenších biologických zmien.

[pjaro77]

K tomu pridám výsledky nedávneho genetického výskumu
https://www.casopisczechindustry.cz/pro ... ho-predka/
Původ linie koní, která vedla k dnešním koním domácím (genetická linie označovaná jako DOM2), zjistili vědci pomocí analýz. Určili, že domestikace koní vzešla z ponto-kaspické oblasti, konkrétně z oblasti dolní Volhy a Donu, která je mimo jiné spojována s archeologickou kulturou jámovou. „I když se domestikace koní někde ve východních stepích nabízí, naše práce lokalizuje oblast konkrétně a vyvrací některé dřívější kandidáty na domestikační centrum v Ibérii a Anatolii,“ říká René Kyselý z Archeologického ústavu AV ČR, Praha, který se výzkumu účastnil. „Identifikovány byly celkem čtyři hlavní holocenní linie koní, dnešní domácí koně jsou ale beze zbytku představiteli pouze linie DOM2.“ Ostatní linie zanikly s výjimkou linie asociované s kulturou Botai, jejímiž jedinými žijícími představiteli jsou koně Převalského.
Moderní kůň byl domestikován kolem roku 2200 př. n. l. na sever od Kavkazu. V následujících staletích se rozšířil v Asii a Evropě. Toto zjištění je výsledkem práce mezinárodního týmu 162 vědců, kteří shromáždili, sekvenovali a porovnali 273 genomů prehistorických koní z území celé Eurasie, což zahrnuje desítky miliard dat. To představuje dosud zdaleka největší objem archeogenetických údajů ke koním. Experti tak získali zcela nové možnosti pro posouzení historie domestikovaných koní. Oproti některým dřívějším archeogenetickým studiím, které analyzovaly jen vybraný úsek DNA a jen omezený počet jedinců, nynější publikace v časopise Nature zahrnuje analýzy celých genomů, ty pocházejí z kosterních nálezů koní z 25 zemí Evropy a Asie za období pleistocénu i holocénu (až do doby
železné).
Do střední Evropy se koně nedostali v rámci migrace Indoevropanů, ale později. Dřívější studie lidské archaické DNA prokázaly masivní imigraci lidí ze stepní kultury jámové – ztotožňovanými s Proto-Indoevropany – do Evropy, doloženou od počátku 3. tisíciletí př. n. l. Přestože by mohlo dávat smysl, že se domácí koně do střední Evropy dostali v rámci této migrační vlny z oblasti jejich původu, ukázalo se, že přišli později. „Ve střední Evropě se nová linie domácích koní (DOM2) objevuje až ve starší době bronzové, zhruba od 2000 př. n. l. Invaze stepních nájezdníků z východu s pomocí velkého počtu koní, známé z pozdějších dob, lze proto ve 3. tisíciletí př. n. l. stěží předpokládat, lidé se museli pohybovat jinak,“ popisuje René Kyselý. Naproti tomu šíření genetické linie DOM2 po Asii se šířením indoíránských jazyků dobře časově koreluje, stejně jako se šířením lehkých vozů s loukoťovými koly z kultury Sintašta na hranici východní Evropy a Asie, která je nejpravděpodobnější kulturou jejich vynálezu.

„Genetická data poukazují rovněž na tehdejší explozi v demografii koní, která nemá v posledních 100 000 letech obdoby,“ dodává Ludovic Orlando. „Tehdy jsme my, lidé, převzali kontrolu nad reprodukcí těchto zvířat a začali je chovat v astronomických počtech.“ Jak si ale tehdejší nesmírnou popularitu vysvětlit? Vědci objevili dvě zajímavé odlišnosti mezi genomem tohoto koně a genomy populací, které nahradil; jedna je spojena s větší poslušností, druhá se silnější páteří. Podle výzkumníků mohly právě tyto charakteristiky zajistit úspěch zvířat v době, kdy docházelo ke „globalizaci“ využití koní v přepravě.

[palo satko]

Obe spravy v podstate vravia, že už medzi prvymi domestikovanymi konmi sa vyskytovali jedince, ktore jazdu umožnovali. Obe spravy tiež tvrdia, že to ludia odpozorovali a nasledne selekciou eliminovali kone, ktore neboli až tak vhodne na jazdu. Prvi Indoeuropania - Yamnaya to iste dokazali rozlišiť. Povedzme vybrat jedneho dvoch zo stočlenneho stada. Lebo okrem koni môžeme ako dôkaz jazdy použit aj ludi. Presnejšie zmeny na ich kostrach spôsobene jazdou.

tejto práci uvádzame päť jedincov kmene Yamnaya, ktorí sú dobre datovaní do rokov 3021 až 2501 pred n. l. z kurganov v Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku a vykazujú zmeny v morfológii kostí a odlišné patológie spojené s jazdou na koni. Ide o doteraz najstarších ľudí identifikovaných ako jazdci.

Zdroj:
https://www.science.org/doi/10.1126/sciadv.ade2451

[pjaro77]

https://www.zvireplus.cz/blog/jak-clovek-zkrotil-kone
Důkaz zkrocení koně?
Stopy po udidle na zubech a kumys z oblasti dnešního Kazachstánu a Ukrajiny se z doby 3500 let př.n.l. dochovaly kosterní ostatky koní, které měly výrazné změny v genetice. Tyto změny dokazovaly zásah člověka do života koně:

• Na předstoličkách byla viditelná poškození, která pravděpodobně způsobilo udidlo.

• Kosti končetin byly štíhlejší.

• Z té doby jsou také dochované důkazy o zpracování kobylího mléka, ze kterého se dodnes vyrábí fermentovaný alkoholický nápoj kumys. Podojit kobylu by opravdu nešlo, pokud by člověku nedůvěřovala.

[palo satko]

Stopy na zuboch maju aj ine vysvetlenie. Napr. že kone boli zapriahane do postroja na tahanie smykov, alebo že boli tk uchytene pri ustajneni.

[pjaro77]

Predsa nenecháš koňa v stajni s udidlom. Kôň potrebuje pri ustajnení žrať.

[Alfik]

Stopy na zuboch maju aj ine vysvetlenie. Napr. že kone boli zapriahane do postroja na tahanie smykov, alebo že boli tk uchytene pri ustajneni.

Stopy na premolárech (česky třenových zubech, nikoli "předstoličkách") se udělají jedině od udidla. Tedy od řízení, ať už od potahu nebo jízdy.
Od ustájení se to nestane, protože na to se používá jen ohlávka, udidlo ne.

[palo satko]

Pjaro, iste kone môjho deda, ktore cely den tahali voz v noci nemali udidlo. Lenže kone, ktore chovaš na mäso sa cely den pasu a tych ich musiš nejako obmedzit na pohybe najmä v noci. Môžeš im zviazat predne nohy, nahnať do ohrady, ak ju maš z čoho vyrobiť.

[Heiss]

Stopy na premolárech (česky třenových zubech, nikoli "předstoličkách") se udělají jedině od udidla. Tedy od řízení, ať už od potahu nebo jízdy.
Od ustájení se to nestane, protože na to se používá jen ohlávka, udidlo ne.

Svého času na poškození koňských zubů v Botai vyšla studie, která ukazuje, že podobné poškození se nachází i na pozůstatcích severoamerických kopytníků, u kterých je domestikace vyloučena. Autoři na základě toho navrhli posunout první domestikaci blíže k dnešku, což potom myslím doložila další archeogenetická studie (můžu ji dohledat, pokud budete mít zájem).

[pjaro77]

Botaiské kone museli byť len krátko sedlané, keďže rýchlo objavili, že pontské kone sú vhodnejšie na jazdu.

[Heiss]

...za předpokladu, že na nich jezdili. Ta studie se ale snaží dokázat opak a myslím, že v tom má pravdu – z části i proto, že ji podporují výsledky archeogenetického výzkumu, podle kterého nejsou koně z Botai příbuzní s dnešními domestikovanými koňmi.

[Alfik]

Ale udidlo se nepoužívá jen pro jízdu, pro potah taky.

[Heiss]

To je pravda, jenže obdobné poškození, které se v Botai tradičně vykládalo jako doklad používání udidel, se nachází i na zubech severoamerických koní, u kterých je domestikace vyloučená.

[pjaro77]

Ale udidlo se nepoužívá jen pro jízdu, pro potah taky.

Že by ich len zapriahali ? Možné to je.

[Alfik]

Ale udidlo se nepoužívá jen pro jízdu, pro potah taky.

Že by ich len zapriahali ? Možné to je.

Nene, myslel jsem to naopak. Tedy i kdyby na nich nejezdili, jen tahali, tak by určitě používali udidla. Už proto, že neznali chomout, to je poměrně pozdní vynález, a kůň nemůže tahat pom. jha (jařma, jarma), a s použitím prsního popruhu, jako u oslů, což tehdy používali, by byl bez udidla naprosto neovladatelný.