| Nová témata |
 série Obrněná technika
by brano on 3/9/2010, 08:13
Hotové modely obrněných vozidel a další vojenské techniky
by velitel on 2/9/2010, 22:51
Obrněné vozidlo budoucnosti, část I., těžký podvozek
by Pátrač on 2/9/2010, 22:13
Obrněné vozidlo budoucnosti, část 5, senzorové vybavení
by Pátrač on 2/9/2010, 22:04
Družicové navigační systémy.
by redboy on 2/9/2010, 21:28
Pobřežní bitevní lodě třídy Spetsai
by Tkuh on 2/9/2010, 17:54
Ruská barbetová bitevní loď Gangut
by jarl on 2/9/2010, 15:57
Odkazy: ruské námořnictvo
by cernakus on 2/9/2010, 14:04
Raritní a zajímavé fotky
by Julesak on 2/9/2010, 13:23
Katalog Tatra
by skelet on 2/9/2010, 10:28
|
| Nové soubory |
No files at the moment
|
| Statistika |
Je zde 1829 registrovaných uživatelů
Nejnovějším registrovaným uživatelem je Syčák
Uživatelé zaslali celkem 71560 příspěvků |
|
 |
|
|
 Zaslal on 3/3/2009, 23:11 by Thór |
 |
Legio III Gallica
jedna z římských legií. Její jméno znamená „Galská legie“.
Gaius Iulius Caesar
Tato legie byla založena v r.49 nebo 48 př. nl. „otcem zakladatelem“ Juliem Caesarem jako posila do války proti Pompeyovi Magnovi. Příjmení Gallica nás může vést k domněnce, že většinovou částí byla rekrutována ze severní Itálie nebo Provence, tedy dvou Caesarových provincií Gallie Cisalpiny a Gallie Transalpiny. Legie začala svoji pouť v Dyrhachiu na jaře r. 48 př.n.l. Poté co byl Caesar zavražděn, legie se stala součástí armády Marka Antonia. V r. 42 bojovala legie za členy druhého triumvirátu v bitvě u Filipi a první generace veteránů se později usadili v Perugii. Z jejího poněkud nadstandardního postavení lze usuzovat na to, že hrála vedoucí úlohu v boji, který vypukl mezi přívrženci Marka Antonia a jeho bratra Lucia a Octaviana,který byl adoptovaným Caesarovým synem a dědicem. Octavian oblehl Perugii a donutil Antoniovi přívržence r. 41 př.n.l. ke kapitulaci. V mezidobí byla legie odvelena na východ, který byl ještě stále pod kontrolou Marka Antonia. Byla pravděpodobně součástí armády, kterou Řím poskytl jako pomoc svému vazalskému králi Herodovi z Judei, aby opětovně dobyl své království. Legie se zcela jistě zúčastnila Antoniova osudového tažení proti Parthské říši v roce 36 př.n.l. Cassius Dio pochvalně zmiňuje III. Legio Gallica, za její hrdinný boj při ústupu z Parthského území, který pravděpodobně zachránil zbytek armády před úplným vyhlazením.
Po námořní bitvě u Actia r.31, ve které porazil Octavian Marka Antonia, byla Třetí začleněn do Octaviánovi armády (pozdější císař Augustus). Poslal legie zpět do Sýrie (spolu s VI.Legio Ferrata, X. Legio Fretensis a XII.Legio Fulminata). V r.20 př.n.l. Parthové vrátili orlice, které získaly spolu s životy 20 000 legionářů v bitvě u Carrhae od Římského generála Crassa v r.53 př.n.l. Důvod proč tak Parthové učinili, je sice trochu spekulativní, ovšem doboví historici důvod přikládají právě hrdinskému chování III. Gallské legie za ústupu z jejich území za Antoniova tažení. Během příštího desetiletí je Třetí legie sotva zmíněna. Místodržitel Sýrie Publius Quinctilius Varus, vyslal tři syrské legie k potlačení povstání židovských mesiášů Jidáše, Šimona a Athrongese po smrti krále Heroda v r.4 př. nl. Je pravděpodobné, že III: Legio Gallica mezi nimi byla také, ale nelze to prohlásit s jistotou-historické prameny toto zmiňují velmi mlhavě.
Za vlády císaře Nera, byla Ttřetí vyslána pod velením Gnaea Domitia Corbula do války proti Parthské říši. Důvodem se stalo to, že Parthský král Vologaisés ignoroval stávající smlouvu a dosadil na Arménský trůn jako krále svého bratra Tiridata. Vzhledem k tomu, že právo dosadit na trůn Arménského krále, patřilo tradicí i smlouvou Římu, ten nyní zahájil válku. Legie III. Gallica, VI. Ferrata, a X. Fretensis jsou spolu s Corbulonem zachyceny na arménské hlavice v Artaxatě (moderní Jerevan) a Tigranocertě. Výsledkem tažení byl nový prořímský král Tigranes, vnuk židovského Krále Heroda Velkého. Nicméně, Parthové nadále podporovali Tiridata a v souladu mocenskou politikou ho znovu dosadili na trůn .I přes následnou represivní kampaň vedenou Luciem Caesenniem Paetem a Legií XII. Fulminata a IIII. Scythica, nakonec koruna královská Tiridatovi zůstala. Ovšem politická cena, kterou za to Parthové zaplatili nebyla malá.
Po celou dobu co zůstal Corbulo ve velení legie zůstali v Arménii, kde je její přítomnost v castru pojmenovaném Ziata ověřena do r. 64 n.l. O dva roky později se bojový odřad legie zúčastnil kampaně proti Židům kteří revoltovali, vedené Gaiem Cestiem Gallem . Protože toto tažení zcela selhalo a situaci v Jeruzalémě ještě podstatně zhoršilo, Nero přesunul III.Legio Gallica pryč z východu a poslal ji do Oesca v Dolní Moesii na Dunaji, kde nahrazuje V. Legio Macedonica. Lze předpokládat, že tlak vytvářený na Dunajské hranici, měl vyšší prioritu v přiřazování jednotek, než židovské války. Je pravděpodobné, že Třetí se po převelení do nového působiště velmi dobře uvedla porážkou Sarmatů a Roxolanů, které dosáhla za pomoci odřadu z VIII. Legio Augusta v roce 68-69 n.l.
Třetí legie byla stále posádkou v Moesii, když Nero spáchal vynucenou sebevraždu a vypukla občanská válka mez jeho potencionálními nástupci Galbou, Othem a Vitelliem r.69 n.l. Stejně jako zbytek Dunajské armády Třetí nejprve stranila Othovi, ale do Itálie se přesunula příliš pozdě, aby dokázala zabránit porážce kterou Othovi uštědřil Vitellius. Legie se vrátila do Moesie, ale okamžitě se přidává na stranu Vespasiana, nového adepta na císařský trůn. Byl velitelem armády bojující proti Židům a III. Legio Gallica si stále zachovávala určitou loajalitu k východní armádě a proto podporovala tohoto uchazeče o trůn . Historicky je to pozoruhodné, protože její velitel byl Gaius Dillius Aponianus, což byl bratranec Gaia Dillia Vocula, který velel XXII. Legio Primigenia, jedné z Vitelliových nejloajálnějších legií. Vzhledem k tomu že se Vitelliova a Vespasianova vojska setkala v bitvě u Cremony, kde vojáci Třetí rozhodli boj je jejich rozhodnutí historicky o to zajímavější, protože bez jejich výrazného přispění by zřejmě Vespasianus nezvítězil. Jak až hluboké bylo politikaření mezi příbuznými, bohužel nelze z odstupem věků zcela hodnověrně zjistit.
Vespasian
Po Vitelliově smrti Vespasianův generál Antonius Primus poslal III. Legio Gallica do Capuy, která zůstala loajální Vitelliovi. Za „odměnu“ měla sloužit jako ubytovací posádka legie v průběhu zimy. Legionáři si zde však dlouho neodpočali, byli vysláni zpět do Sýrie, kde legie prodělala reorganizaci. Důvod byl nasnadě, mnoho legionářů bojovalo v odřadech legie v Judsku. Toto převelení do původní provincie, kde většina vojáků legie měla rodiny, bylo všeobecně považováno za odměnu za dobrou službu Vespasianovi. Legie měla velmi pravděpodobně základnu v Raphanaeie, na půl cestě z Antiochie do Damašku. S jistotou lze doložit Raphaneu jako posádku III. Legie ve druhém století n.l. ovšem i to, že na jeho sklonku byla vystřídána XII. Legio Fulminata. V letech následujících mizí legie z historických zdrojů, z prozatím neznámých důvodů. Odřady legie v různé síle, se mohli zúčastnit bojů Domitiana a Trajana proti Dacii. Další možnost je, že se III. Legio Gallica zúčastnila Trajanovi expedice proti Parthské říši, ovšem tím se pohybujeme spíše v rovině spekulací, než doložených faktů.
V r. 130 n.l. třetí galská legie bojovala proti povstání Židů, vedených Šimonem ben Kosibem. Některé zachovalé nápisy z této pohnuté doby zmiňují vojáky Třetí legie, odměněné za hrdinské chování v této židovské válce, která trvala až do roku 136 n.l. a vyžádala si nemalé prostředky i osobní zainteresování císaře Hadriána. Legie měl také svůj podíl „štěstí“ na kampaních Lucia Vera proti Parthské říši (r.161-166 n.l.). Historicky to vypadá na to, že vojáci III. Legio Gallica pobíhali z místa na místo po celé Sýrii. Nápisy dokládají jejich přítomnost na severu v Cyrrhu, v západním Eufratu, v bývalém království Julia Marka Agrippy na jižním pobřeží a dále i městech jako Sidonu a Aradus na západě. Dne 31. prosince r.192 n.l., byl císař Commodus zavražděn a na Nový rok, na jeho místo nastoupil starý římský generál Publius Helvius Pertinax, bývalý guvernér Sýrie. Přestože byl okamžitě uznán, když ztratil kontrolu nad situací v říši, byl okamžitě zavražděn. Císařské stráže vybral Didius Julianus, další schopné generál který „navštívil“ císařský stolec a vypukla občanská válka. Syrské legie podporovali protikandidáta Pescennia Nigera, legie na západě Clodia Albina a ty na Dunaji Lucia Septimia Severa. Lucius Severus, byl první kdo dosáhl Říma a tento čas zužitkoval neprodlenou popravou Didia Juliana. Po podpisu příměří, se Clodius Albinus přesumul na východ, kde napadl a porazil Pescennia Nigera (r.194).
Coin Třetí legie
Septimius Severus ve vlastní režii pak zahájil útok na Parthskou říši. Pro tehdejší všeobecné povědomí, to byl důležitý politický tah, který měl světu ukázat, že římané mají občanské války jako „tréninkovou zábavu“ v mezičasech, kdy neválčí s jinými národy. Mimochodem to byl také vynikající způsob, jak začlenit legie poraženého Pescenia Nigera zpět do římské armády. V r. 197/198 napadl Severus jižní Mezopotámii, kde jeho vojáci zabodovali u Seleukie a Ktésifónu. Vítězství v Ktésifónském pytli je vyobrazeno na Severově Vítězném oblouku v Římě.
Septimius Severus připojil Mezopotámii k říši a k okupační službě ustanovil dvě nové legie (I. Legio Parthica a III. Legio Parthica).
Spolupráce mezi III.Legio Gallica a legiemi na Eufratu byla čím dál vzácnější. Cesty legie již nesměrovaly na východ, ale na západ, ke Středozemnímu moři. V r. 217, byl císař Caracalla zavražděn v Harranu a následovníkem se stal Macrinus, jehož nárok na císařský trůn nebyl z nejpřímějších. Přímější nárok na trůn měl Caracallův příbuzný, chlapec jménem Bassianus. Chlapec se svou matkou utekl pod ochranu III. Legio Gallica, která nejenom že ho podpořila, ale podpořila i jeho nárok na trůn spolu se svým velitelem Publiem Valeriem Comazonem Eutychianem. Macrinus poslal armádu, aby protivníka zlikvidoval, ale před bitvou II.Legio Parthica přešla na stranu Bassiana. To byl konec vlády Macrinus a počátek vlády Bassiana, který je pro historii znám jako chlapec-císař Heliogabalus. Eutychianus byl odměněn vysokým císařským úřadem. Bohužel si Bassianus-(Heliogabalus) nedokázal zachovat sympatie Galské legie a ta proti němu v roce 219 n.l., včele se svým novým velitelem Verem povstala.Následky byly pro legii zničující. Verus byl velmi rychle odstraněn, legie byla beze cti rozpuštěna a částečně začleněna do III. Legio Augusta v severní Africe. Ač je to k nevíře, III. Galská měla štěstí a byla obnovena Heliogabalovým následovníkem Severusem Alexanderem (r.222-235). Třetí se zřejmě zúčastnila války kterou vedl Severus Alexander proti nové Sasanianské perské říši. V r.244 Římané vtrhli do země mezi Eufratem a Tigridem, ale díky smrti císaře Gordiana III. bez výraznějších výsledků. Po Gordianovi následoval Philippus Arabus, kteří Sasanianskému králi Šápúr I.dlužil příliš mnoho na to, aby proti němu vedl jiný boj než slovní.
Ve třetím století stál v čele III. Legio Gallica Valerianus, kteří později usedl na císařský stolec. Nepříliš spolehlivý zdroj Historia Augusta naznačuje, že on a Třetí legie se zúčastnili války císaře Decia (r.249-251), což není úplně nemožné, protože zhruba v této době se se jménem Třetí legie užívá čestný přídomek „ Felix“, a ten legie určitě nedostala za účast na přednáškovém turné. Ale štěstí , které měla zmíněné v přídomku vyčpělo rychle. Legie se zúčastnila tažení svého bývalého velitel Valeriana proti Sasanianům, který se stal císařem v r.253. Peršany byla dobyta Satala, pevnosti XV. Legio Apollinaris, v horní Eufratu. V r.260, byla Třetí nejenom poražena, ale také zajata. Zajatí legionáři byli efektivně využiti při vybudování mostu v Šúštaru. Valerianovu porážku připomíná několik Sasanianských památek.
Nicméně za Odaenatha z Palmyry (r.261-267), Římané ( byť spíše politicky než vojensky) obnovili své državy. Odaenathus zůstal loajální k říši, ale po jeho smrti jeho žena Zenobia z Palmyry vyhlásila nezávislost na říši. Během vlády Aureliana (r.270-275), se Třetí Galská podílela na obležení Palmyry. Nalezené mince však naznačují, že alespoň část III.Legio Gallica byla v Galii za vlády císaře Postuma (r.260-269). Za vlády Diokleciána (r.284-305), Římané dále zlepšovali svoji pozici a v r.298 byla uzavřena mírová smlouva v níž se Peršané museli vzdát území na severu Mezopotámie. Třetí legie zde zřejmě sehrála důležitou roli, ale informace z tohoto období jsou téměř nulové. Po panování Aureliana, je legie obvykle uváděna spolu s nově vytvořenými jednotkami, ( např. s I. Legio Illyricorum). Odřad složený z těchto dvou legií působil v Egyptě, v r.315-316 a je známo, že zůstal v Syene na jižní hranici do r.323n.l. Z této doby pochází také poslední zmínka o III. Legio Gallica. Její další osudy, či to zda-li legie či nějaké její části přetrvaly do čtvrtého nebo pátého století, nejsou doposud známy.
Znakem této legie byl býk.
Údaje čerpány a přeloženy z:
article by Jona Lendering ©
Oxford Library
Ancient Warfare Magazine
Wikipedia
Cassius Dio
|
|
|
|
|
|
| Kdo je přítomen |
|
Celkem je zde přítomno 46 uživatelů : 3 registrovaných, 0 skrytých a 43 Anonymních
brano, RunnerStar, Sancho
[ Ukázat celý list ]
Nejvíce zde bylo současně přítomno 181 uživatelů dne 1/2/2010, 20:37 |
|
