vojenské střety - chronologicky
I. část
Asie kolem roku 1200 (před nástupem Mongolů)
VZNIK MONGOLSKÉ ŘÍŠE
Mongolské kmeny v 10. století vyhnáním tureckých kmenů ovládly oblast kolem dnešního Mongolska. Na konci 12. století však byla celá oblast stále nejednotná, neustále probíhaly boje mezi kmeny, ale i uvnitř kmenů a i rodů. Kmenové svazy se pořád navzájem přepadávaly pro zisk z pastvin a válečné kořisti, navíc poražený kmen se i stával vazalským vůči svým přemožitelům. Během těchto bojů vznikaly velké kmenové svazy (ulusy), v jejich čele stáli chánové. Tyto ulusy svou velikostí již byly nebezpečné svým rivalům a to nejen v Mongolsku, ale i jeho okolí.
MONGOLSKÁ ŘÍŠE
Mongolská říše, středověký státní útvar ve Střední Asii, založený zač. 13. stol. Čingischánem (Temüdžinem). Jádro obyvatel tvořily kmeny mongolského, částečně i turkického a tunguzského původu. Po upevnění centralizované moci a vnějších výbojích ovládala mongolská říše území od Bajkalu po Dlouhou zeď, od Amuru až do Ruska. Postupně byla obsazena i Čína a Střední Asie, kde byli jmenováni místodržící. Mongolské kmeny se tradičně zabývaly pastevectvím, částečně lovem a rybolovem. Součástí hospodářství byl obchod s Čínou, odkud Mongolové získávali zejména výrobky a suroviny určené pro zemědělství a řemeslo směnou za suroviny živočišné produkce. V mongolské říši platily přísné zákony a vojenský režim spolu s centralizovanou správou, při níž byly využívány i zkušenosti zahraničních poradců. Feudální poměry v říši se v průběhu 13. – 14. stol. upevnily, byla vybudována rozsáhlá poštovní síť a postavena řada významných měst (Karakorum, Chánbalyk). Rozvinuly se všestranné styky s Čínou, Indií, Střední Asií i s Evropou. Již za svého života rozdělil Čingischán dobyté země na ulusy mezi své čtyři syny: západní oblasti kolem Irtyše, Střední Asii až k Amudarji a Syrdarji dostal Džoči († 1227), Kašgar a Sedmiříčí obdržel Čagataj, západní Mongolsko Ögedej a původní Čingischánovo území připadlo nejmladšímu Tolujovi († 1240). Náznaky decentralizačních snah se projevily už za vlády Čingischánových nástupců Ögedeje, Güjüga (vládl 1246 – 48) a Möngkea (vládl 1251 – 58) a rostly s rozšiřováním říše po výbojích na západ (Batu-chánovy výboje v Rusku, ve střední a v jižní Evropě, Hulaguovy operace v Malé Asii a Íránu), na jihu a na východě (Chubilajova tažení do Číny a do Japonska). Džočiův a Batův ulus se staly základem Zlaté hordy ve 40. letech 13. stol., Hulagu založil říši Ílchánů a na území Čagatajova ulusu pak vznikly menší státní útvary. Tolujův syn Chubilaj přenesením hlavního města do Chánbalyku (dnešní Peking) v 2. pol. 13. stol. položil základ mongolské dynastii v Číně nazvané Jüan (1280 – 1368). Mongolská říše se definitivně rozpadla v 2. pol. 14. století.
Seznam vládců Mongolské říše
- 1206-1227 Čingis-chán
- 1229-1241 Ögedei-chán
- 1246-1248 Güyük-chán
- 1251-1259 Möngke-chán
- 1260-1294 Kublaj-chán
Stručná biografie
ČINGISCHÁN
Čingischán, Čingis, vl. jm. Temüdžin, * asi 1162, † asi 18. 8. 1227, mongolský panovník a vojevůdce. Sjednotitel mongolských kmenů a zakladatel Velké mongolské říše. Ovládl území obývaná mongolskými, turkickými a tunguzskými kmeny. V roce 1206 zvolen velkým chánem. 1211 – 15 podnikl tažení do severní Číny proti džürčenské říši Ťin, v letech 1218 – 21 pronikal do Turkestánu, Afghánistánu a až k Indu. Jeho vojska bojovala i s Rusy a Kumány. Ještě za svého života rozdělil zemi svým synům. V letech 1225 – 27 vedl boje proti Tangutské říši Si sia, na jejímž území zemřel. Podle tradice je Čingischánovi připisován zákoník Jasa a sbírka výroků Bilig. Říše se po jeho smrti dostala do krize a rozpadla se.
KUBLAJCHÁN
Chubilaj, Bordžigin Chubilaj, též Kublaj, Kublajchán, * 23. 9. 1215, † 18. 2. 1294, mongolský chán a zakladatel dynastie Jüan (1271 – 1368); vnuk Čingischánův. Od roku 1251 velitel mongolských vojsk proti říši Sung. Po smrti svého bratra Möngkeho se 1260 na velkém churalu v novém hlavním městě Šang-tu prohlásil za velikého chána Mongolů; pokračoval v expanzívní politice svých předchůdců. V roce 1264 přenesl hlavní město do Pekingu (Ta-tu) a 1271 se prohlásil císařem nové říše Jüan. 1274 – 88 podnikl několik neúspěšných tažení do Japonska a Vietnamu, 1277 – 87 vazalem říše Jüan Barma. 1279 dobyl Chubilaj Kanton a připojil území Jižních Sungů. Podporoval lamaismus a křesťanství. Na svém dvoře soustředil vědce, umělce, zástupce různých náboženství a vyslance řady evropských států. 1269 zavedl „kvadrátní písmo“ (phagpa), jež se stalo oficiálním písmem po celou dobu dynastie Jüan. V letech 1275 – 92 v Chubilajových službách Marco Polo. 1289 zřídil úřad pro správu křesťanských záležitostí (zejména. nestoriánských křesťanů mezi Onguty a jinými turkickými kmeny).
Mongolská říše kolem roku 1300
Zdroje:
Historie válek – D.Brownstone a I.Franck – 1999
www.ageofkings.3web.cz
www.idcc.cz/bv/node
www.wikipedia.org