PALBA.CZ

Rowland Ward

Rowland Ward (v záznamech uváděný také jako Roland Ward) byl americký voják, který během americké občanské války utrpěl jedno z nejdrastičtějších a zároveň nejznámějších poranění obličeje, při němž přišel o celou dolní čelist, bradu a okolní měkké tkáně. Stal se významným medicínským případem, jelikož toto fatální zranění přežil a podstoupil průkopnickou plastickou operaci. Ward, narozený 31. března 1818 v Anglii, před válkou pracoval jako farmář ve státě New York. Ve svých 44 letech se 29. října 1862 přihlásil do armády jako příslušník 4. newyorského pluku těžkého dělostřelectva. Zranění utrpěl 25. srpna 1864 v bitvě u Ream's Station ve Virginii, kdy zvedl hlavu aby promluvil ke spolubojovníkovi, když jej zasáhl úlomek granátu. Střepina mu strhla dolní čelist, bradu a zničila spodek ústní dutiny až ke krku. Jazyk mu volně visel na krk a nemohl polykat ani mluvit. Záznamy říkají, že šlo o nejtěžší zranění, jaké během války voják přežil. Navzdory ...

Japonská migrace do Brazílie

Píše se 18. červen roku 1908 a parník proplouvá vodami poblíž brazilského Santosu. Na palubě 781 japonských farmářů svírá své věci a zírá na pobřeží, které jim ale vůbec nepřipomíná domov. Během dlouhé a náročné cesty překonali polovinu světa a zanechali za sebou rýžová políčka a horské vesnice ve prospěch země, o které téměř nic nevědí. Japonsko se tou dobou potýká s populačním tlakem a chudobou. Brazílie mezitím zrušila otroctví a zoufale potřebuje pracovníky pro své rozlehlé kávové plantáže. Tradiční evropská migrace (např. z Itálie) však začala klesat. Parník Kasato Maru se tak stává mostem mezi dvěma světy na prahu krize. Tito chudí zemědělci z venkovských oblastí Japonska (např. z Okinawy nebo prefektury Kagošima) se usazují převážně v okolí São Paula, zapouštějí kořeny v cizí půdě a zároveň si zachovávají svůj jazyk a tradice. Komunita se rozrůstá do největší japonské populace mimo samotné Japonsko. Japonská příjmení se mísí ...

Douglas Brent Hegdahl

Knihu o Švejkovi dnes chápeme jen jako jakousi parodii na armádu. Dá se ale využít i jako úspěšný návod, jak přežít v zajetí. Své by o tom mohl vyprávět americký námořník Douglas Hegdahl, který se ve vietnamském zajateckém táboře vydával za prosťáčka. Zvládl to natolik dobře, že byl pro nepotřebnost předčasně propuštěn, a doma mohl obratem poskytnout jména a osobní údaje asi 256 spoluvězňů a také odhalit podmínky v zajateckém táboře. Díky chytrosti a neobyčejné paměti tak dokázal zachránit stovky životů a proměnil zdánlivou duševní slabost v nejmocnější zbraň.

Douglas Brent Hegdahl se narodil 3. září 1946, do rodiny zbožných norských přistěhovalců. Po absolvování střední školy v Clarku v Jižní Dakotě, okamžitě narukoval k námořnictvu. Sloužil na palubě lodi USS Canberra v Tonkinském zálivu, když brzy ráno 6. dubna 1967 došlo k nešťastné nehodě a přepadl přes palubu (prý díky zpětnému rázu děla). Plaval a šlapal vodu, ...

Diego de Ordás a hledání síry

Španělští conquistadoři se během dobytí Mexika potýkali s nedostatkem střelného prachu. Rozhodli se tedy vyrobit si vlastní. Jak všichni dobře víme, černý střelný prach je směs jemně mletého ledku draselného, dřevěného uhlí a síry. Kde ale vzít síru? To je přeci jednoduché, spustíte jednoho z chlapů do sopky.

Na pokyn Hernána Cortése byl roku 1519 Diego de Ordás vyslán na vrchol aktivní sopky Popocatépetl (vysoké 5 426 metrů), aby odtud přinesl čistou síru. Podle historických vyprávění se Ordás nechal svými muži přivázat na lano a spustit hluboko do kouřícího jícnu sopky, kde kousky síry oškrabával přímo ze stěn kráteru. Mezi tehdejšími kronikáři však panují určité neshody o tom, co se přesně stalo. Podle jedné verze Diego de Ordás se svými dvěma spolubojovníky prokazatelně dosáhl vrcholu sopky, což byl na tehdejší dobu neuv ...

4. turecko-benátská válka 1570-1573


Bohatý Kypr, významný producent bavlny a cukru a zásadní zastávka obchodu do zemí Levanty byl od roku 1489 v držení republiky na laguně. Již od roku 1427 platil ostrov mamlúkům 8 000 dukátů ročně a po připojení Egypta pod osmanskou nadvládu roku 1517, směřovala tato platba do Konstantinopole. S tím se ovšem osmanští sultáni nehodlali dlouhodobě spokojit. Kromě polohy benátské državy uprostřed „osmanského“ moře byly trnem v oku i pirátské výpady narušující jak obchodní trasy, tak i pouť do Mekky, což nemohl sultán jako ochránce svatých míst nechat bez povšimnutí a zejména bez odezvy. Selim, syn a nástupce Sulejmana Nádherného si za cíl své vlády předsevzal právě zisk Kypru. Na sultánském dvoře panovaly politické debaty co nyní. Velkovezír Mehmed Paša Sokolović stranil dodržení míru s benátkami, obnoveného roku 1567, ovšem válečné strana si zajistila příznivé právní stanovisko nejvyššího duchovního, kde se pravilo, že jelikož byl Kypr k ...

Sotva se nadporučík Rainier vrátil na svoji loď, dal se HUÁSCAR do pohybu směrem k nejbližšímu přístavu, a jelikož britská vlajková fregata měla téměř o 4 m větší ponor, nechal de Horsey vypálit dva varovné výstřely, a když se nedočkal žádné odezvy, v 15:06 vypálil SHAH plnou levoboční salvu ostrými projektily. Peruánci odpověděli střelbou z dělové věže a jednoho 120mm kanónu, načež v 15:09 ožila i baterie na AMETHYSTU a hladinu kolem obrněnce zčeřily dopadající granáty. Bitva mezi vládkyní moří a reprezentantem mladého peruánského námořnictva začala, přičemž se dva elegantní trojstěžníky utkaly s hluboko zanořenou mocně dýmající obludou zakutou do železného krunýře.

Pallisarovy 229mm protipancéřové granáty (dle Parkse) na vzdálenos ...

3. turecko-benátská válka 1537-1540


V roce 1537 Sulejman I. Nádherný po domluvě s francouzským králem Františkem I. začal napadat císařské pozice v Itálii. Františkův postup do Lombardie zastavil císařský spojenec Janov, zatímco Turci útočili z východu. Turecké obléhání habsburské pevnosti Klis v Dalmácii, která padla v březnu 1537, vyvolalo obavy Benátek. Benátská vláda se obávala, že turecké síly zaútočí na dalmatská města a uchýlila se k diplomatickému úsilí, aby se zabránilo válce. Turci se zatím s 200 loděmi v červenci vylodili v Otrantu a poplenili kalábrijské pobřeží. Útok vedl osmanský admirál Chajruddín Barbarossa (Cheir ad-Din, Chaireddin,Hizir, Hayreddin), který velel všem významnějším námořním operacím této války. Po zprávách o stažení krále Františka, který odtáhl bránit Karlem V. napadenou Provance, Turci ustoupili, ale na moři se vysloveně srazili s benátskými loděmi a došlo k řekněme protokolární roztržce o to, kdo má komu vzdát čest. Benátky sice přisp ...

Většina jihoamerických kolonií sice v první třetině 19. století setřásla španělskou nadvládu, ale očekávané období míru a prosperity se nedostavilo, jelikož vágně vytyčené hranice stály u kolébky teritoriálních sporů, při jejichž řešení nezřídka promlouvaly zbraně. Kromě toho se mnohé země potýkaly s vnitřní nestabilitou, takže státní převraty a občanské války patřily k místnímu koloritu a málokoho překvapovaly. Výjimku nepředstavovalo ani Peru, které sice za pomoci Chile, Ekvádoru a Bolívie odrazilo v šedesátých letech 19. století španělský pokus obsadit souostroví Chincha bohaté na guáno, jenomže v následující dekádě se duch jednoty vytratil a Peru stálo na prahu občanské války.

Peruánský prezident Prado

Zemi - zmítané hospodářskou krizí - vládl od r. 1876 tvrdou vojáckou ...

2. turecko-benátská válka 1499-1503


V osmdesátých letech na Peloponésu zatím opět povstal Korkodeilos Kladas, který se v předchozí válce jako jeden z posledních sklonil před Turky a získal za to bohaté majetky. Výborný a schopný velitel partizánské války, ale dělal problémy v míru. Nehodlal Turkům předat území v Mani, které ovládal a shromáždil několik tisíc vzbouřenců. Benátčané se obávali, že by je Mohamed mohl podezírat z podpory tohoto hnutí. Zatkli Kladasovu rodinu a snažili se přesvědčit místní slibem vysoké odměny, aby Kladase vydali. To se nepodařilo. Ještě hůře skončily turecké oddíly, které se pokusily Kladase chytit. Byly poraženy a nuceny ustoupit. Ovšem Kladas se nepohodl s jiným řeckým velitelem Theodorem Bouou, což oslabilo jeho sílu, k tomu navíc do Mani vpochodovala čerstvá turecká armáda. Kladas vyklouzl, do Itálie jej odvezla neapolská loď a dobrý voják poté bojoval v Epiru po boku Skanderbergova syna v zájmu Neapole.

Francouzský král K ...

1. turecko-benátská válka 1463-1479


Záminka k válce (ne, že by jí asi až tak potřebovali) spadla Turkům do klína poměrně snadno. Albánský otrok athénského místodržícího, pobral 100 000 akčů (turecká stříbrná mince) a utekl do Coronu. Zde byl přijat v domě jednoho z kancléřů, Valaresse. Turci požadovali jeho vydání, ale Benátčané to odmítli. V listopadu 1462 Turanoglu Omar Bej, syn dobyvatele Athén Turankhána, vytáhl do války a zaútočil na Lepanto, které se jen tak tak ubránilo. Na Peloponésu zatím sultánův místodržící Isa Beg Išakovič obsadil v dubnu 1463 bez jediného výstřelu díky zradě (či pomoci - jak kdo chce) místního řeckého duchovního, Argos. Bylo také vypleněno předpolí Modonu. V samotných Benátkách poté převládli podporovatelé válečného střetu. Turecký postup byl pro Benátky hrozbou a souhlasili se spojenectvím s bosenským králem Štěpánem Tomaševičem, který úpěnlivě sháněl pomoc pro očekávané tažení Mehmeda dobyvatele. Toto spojenectví bylo nakonec Bosně málo p ...