PALBA.CZ

RMS Carpathia





Carpathia v americkém New Yorku





RMS Carpathia byla postavena firmou Swan Hunter & Wigham Richardson v loděnicích Newcastle upon Tyne v Británii. Přestože je přirovnávána k Titanicu, jednalo se ve skutečnsoti o velmi skrvnou loď, nejednalo se o žádný luxusní parník, v podstatě šlo o loď běžné třídy určenou pro střední vrstvu. Začátky stavby lodě se datují k 10.září 1901, oficiální spuštění na vodu proběhlo 6.srpna 1902. Loď dosahovala výtlaku 8600 tun.



Plavební zkoušky ma širém moři proběhly mezi 22. a 25.dubnem 1903. Na svou první plavbu se vydala 5.května 1903, přičemž směřovala z anglického Liverpoolu do amerického Bostonu. Poté běžně provozovala plavby s civilními cestujícími a nákladem mezi New York City, Trieste, Fiume a různými středomořskými přístavy.

V noci na 14.dubna 1912 byla RMS Carpathia na cestě z New Yorku do rakousko-uherského Fiume, dnes chorvatské Rijeka. Podobně jako na Titanicu, tak i na této lodi se v té dob ...

ÚVOD

Od vzniku plavidel schopných přepravovat vojenské jednotky, byly tyto používány k výsadkovým operacím. Odlišovaly se velikostí a úrovní technické vyspělosti. Už v době první světové války byly používány speciální plavidla, které umožnily vysadit na břeh koně a vojáky s výzbrojí. Ale profil dna a charakter pobřeží ovlivňoval tento způsob provedení, proto se hledaly nové prostředky, které by spojoval pohyb po vodě, tak po souši. Tento typ vozidel se však objevil až za druhé světové války a jejich koncepce se vylepšuje do dnešní doby.



Ke konci 1. světové války se ve Velké Británii pokoušeli sestrojit obojživelné vozidlo. Konstruktéři vycházeli z tanku Medium Mark D, který byl posledním britským tankovým projektem jmenovaného konfliktu. Projekt by l zahájen v ...

V první části článku o výzbroji švýcarských ozbrojených sil v letech druhé světové války jsme blíže rozebrali leteckou složku, leč stále zbývá mamutí podíl náležející pozemní armádě. Situace pozemních sil se sice od leteckých v zásadě nelišila, i když alespoň svým měřítkem a vnějšími podmínkami šlo přeci jen o trochu vyšší ligu. Když na podzim roku 1939 Švýcarsko procitlo z růžového snu do aktuální evropské reality, bylo co dohánět. Plánování nebylo zcela na výši, výzbroj byla zastaralá a k její obměně docházelo před válkou příliš pomalu. Velení se sice mohlo opřít o motivované místní obyvatelstvo schopné dodat početně silnou armádu (rezervní systém umožňoval mobilizaci více než 10% populace) a k obraně příhodný terén (navíc na vhodných místech posílený pevnostmi), ale Švýcarsko není ve ...

Když začala v září 1939 dupat po Evropě noha německého vojáka, málokdo byť jen tušil, jakých obrátek nový konflikt nabere a jak v následujících několika letech zamíchá s mapou Evropy. Nestačilo uplynout mnoho času a většina evropských států si byla nucena zvolit jednu z bojujících stran, ať již dobrovolně či vynuceně díky spádu událostí (v lepším případě se zachováním alespoň minimální suverenity, v horším v podobě okupace země a s vládou dlící v exilu) a mimo válečnou vřavu se podařilo zůstat pouze několika z nich. Přístupy k problému byly rozličné, takže zatímco například Irsko přečkalo válku na svém nepříliš významném ostrově a Španělsko (podobně jako Turecko), ač nakloněné státům Osy, moudře do bojů nevstoupilo, jiní na tom byli o poznání hůře. Řeč je v tomto případě o Švédsku a Švýcarsku, jako ...

Historie tančíku:

V druhé polovině dvacátých let 20.století vznikl v Británii nápad na vytvoření lehkého, malého a pancéřovaného vozidla pro dvě osoby, jež by svou palbou měl krýti přesunující se pěchotu v prostoru bojů a tím zabránit ve velkých bitvách masakrům pěchoty z první světové války. Výsledkem snažení se stal tančík Carden-Loyd Mk.VI., jež v domácích dílnách dosáhl pouze 50ti kusové série. Tento stroj nebyl britskou armádou oficiálně přijat, ovšem díky velké ,,plakátové" kampani se tančík v jednotlivých kusech dostal do různých zemí celého světa. Ty následně na závěrech vlastních testů přešly na sériovou výrobu v licenci. Celkově bylo do různých zemí vyvezeno kolem 150ti kusů tančíku (z původně 270 vyrobených).



Seznam zemí s počtem dodaných kusů vozidel:

Thajsko (40 kusů), Sovětský svaz (26 kusů), Čína (24 kusů), Polsko (10 kusů), Japonsko (6 kusů), Portugalsko (6 kusů), Bolívie (5 kusů), Chile (5 kusů), Holandsko (4 kusy), Kanada (4 kusy), ...

Předem vás mohu uklidnit, neboť podtitulek opravdu nesouvisí s jedním nejmenovaným nekonečným seriálem. Na rozdíl od něj se doufám v tomto krátkém článku o letadlech z 30tých a 40tých let v dohledné době i něco dozvíte . Ale co vlastně?



Každý fanoušek vojenských letadel má nějakého svého oblíbence, povětšinou z dobře známých a vavříny ověnčených typů, které výrazně zasáhly do bojových operací, nebo sice „outsidera“, jež se ale okolo těchto bojů alespoň náležitě motal. Ale všechny tyto letouny se musely ke svému postavení nějak dobrat, pokud možno být vůbec vybrány v nějaké té vypečené soutěži a protlouct si ostrými lokty cestu k sériové výrobě. Leč kde jsou ti konkurenti, kteří zůstali obrazně řečeno ležet v „ringu“? Naše povědomí o této skupině se většinou sestává z dvou tří větiček v publikaci věn ...

Obrněný automobil FORD Tfc (Samochód pancerny Ford Tfc)

Polsko

1920





Ing. Tanski se svým výtvorem



Meziválečné Polsko mělo v rámci Evropy nezáviděníhodnou pozici. Po ukončení bojů První světové války vzniklo na územích, která po staletích patřila převážně Německu a Rusku. Německo po prohrané válce bylo nuceno odstoupit značnou část svých východních území a stejně tak Rusko, ač na straně vítězů, bylo nutno uznat existenci nového státu na územích, která ovládalo od doby rozpadu Polského státu na konci 18.století. Polsko tak mělo na východě i západě sousedy, kteří se nikdy nesmířili se ztrátou „svých“ území. Aby stát mohl fungovat mezi těmito mocnými sousedy, musel vybudovat dostatečně silnou armádu, která by dokázala případného agresora od vpádu do Polska odradit. To ale nebyl jednoduchý úkol, protože Polsko nepatřilo mezi extra ekonomicky silné státy ...

Českoslovenští letci v Polsku
1939

Úvod:
Ještě těsně před vpádem vojsk Wehrmachtu roku 1939, byli naši letci nadšeni a připraveni bojovat. I po Mnichově, kdy obrana našeho státu už postrádala smysl, a nebylo možné se ubránit. Když většina naší armády padla na kolena, jelikož nám byla odebrána většina našeho těžce vybudovaného opevnění, jakožto takřka jediná obrana proti Německé armádě. Letci byli rozhodnuti bojovat proti nacistickému a fašistickému útlaku. Hromadně odcházeli různými cestami do zahraničí, utíkali, skrývali se a zdolávali mnoho kilometrů v nelidských podmínkách, jen aby se mohli postavit na odpor Hitlerovi. Polsko, Francie, Sovětský svaz, Velká Británie – nejenom v těchto zemích vzlétli, aby se utkali v boji s obávanými, zkušenými piloty Luftwaffe nebo aby mohli jako pozemní personál ztěžovat Hitlerovi postup Evropou.

„Malá, ale naše“
Takto zněly oblíbené přívlastky pro naši zemi, nebo alespoň pro to,co po ni zbylo po Mnichově roku 1938. Mnichovská dohoda měla nejenom katast ...

Velká Británie, královna moří…no dobrá, tudy tentokráte ne, ačkoli vždy se dá najít nějaká souvislost. V případě bývalého britského impéria mají totiž kolejové bojové prostředky podobný světový rozsah působnosti jako kdysi Royal Navy a to byl i jeden z důvodů, proč jsem nakonec pod tuto kapitolu kromě Velké Británie zahrnul i státy v současnosti samostatné a sdružené do společenství známého jako Commonwealth. Ostatně většina níže popsaných prostředků spadá do údobí, kdy Britové ještě drželi otěže relativně pevně v rukou (a byly jedním z elementů, které pomáhaly tuto nadvládu udržovat).



Členění tohoto dílu je chronologické, z čehož jsou ale vyjmuta železniční děla a popsána samostatně. Od roku 1882, tedy letopočtu kdy se zjevila první doložená britská souprava, bylo vyprodukováno značné množství růz ...

V druhé části článku o bojovém využití rozličných kolejových vozidel a prostředků se vrátíme zpět do Evropy a přiblížíme si francouzské zástupce tohoto druhu bojové techniky. Co se týká obecného profilu, tak Francie sice neexceluje počtem pancéřových vlaků, ale je jedním z uživatelů, kteří je bojově využili i po roce 1945. Avšak hlavním želízkem v ohni je početná a rozmanitá řada železničních děl, svého času nemající obdoby. Ta zahrnuje bohatou sadu improvizovaných i sofistikovanějších konstrukcí od kanónů ráže 120mm až po monstrózní houfnice ráže 520mm. Za povšimnutí stojí i systémy TP a TLP s extrémně dlouhým dostřelem. Je tedy vidět, že Francie má na tomto poli opravdu co nabídnout. Pojďme se tedy na tyto konstrukce podívat blíže.