PALBA.CZ

Diego de Ordás a hledání síry

Španělští conquistadoři se během dobytí Mexika potýkali s nedostatkem střelného prachu. Rozhodli se tedy vyrobit si vlastní. Jak všichni dobře víme, černý střelný prach je směs jemně mletého ledku draselného, dřevěného uhlí a síry. Kde ale vzít síru? To je přeci jednoduché, spustíte jednoho z chlapů do sopky.

Na pokyn Hernána Cortése byl roku 1519 Diego de Ordás vyslán na vrchol aktivní sopky Popocatépetl (vysoké 5 426 metrů), aby odtud přinesl čistou síru. Podle historických vyprávění se Ordás nechal svými muži přivázat na lano a spustit hluboko do kouřícího jícnu sopky, kde kousky síry oškrabával přímo ze stěn kráteru. Mezi tehdejšími kronikáři však panují určité neshody o tom, co se přesně stalo. Podle jedné verze Diego de Ordás se svými dvěma spolubojovníky prokazatelně dosáhl vrcholu sopky, což byl na tehdejší dobu neuvěřitelný fyzický výkon. Místní domorodce (Aztéky a Tlaxcaltéky) tím naprosto šokoval, protože ti považovali sopku za sídlo hněvivých bohů a neodvažovali se k ní ani jen přiblížit. Zatímco někteří autoři popisovali dramatické spouštění do kráteru, slavný kronikář Bernal Díaz del Castillo (přímý účastník Cortésovy výpravy) ve své knize tvrdil, že kvůli hustému dýmu, ohni a popelu Ordás a jeho muži do samotného kráteru tehdy sestoupit nedokázali a síru tehdy nepřinesli. Podle něj se úspěšný sběr síry uvnitř kráteru podařil až o několik let později jiné skupině Španělů (viz níže). Ať již Ordás visel na laně v kráteru, nebo "jen" zdolal vrchol, jeho odvaha byla nepopiratelnou. Sám španělský král a císař Karel V. mu v roce 1523 udělil za tento hrdinský čin vlastní šlechtický erb, v jehož středu byla vyobrazena právě kouřící sopka Popocatépetl.
Pokud jde o zmíněnou druhou výpravu, tak v roce 1522 byl Francisco Montaño několikrát spuštěn lanem do kráteru, aby odtud přinesl síru. Tato verze je historicky mnohem lépe doložená - některé prameny uvádějí rok 1521, tedy těsně po pádu Tenochtitlánu. Francisco Montaño tehdy vedl malou skupinu čtyř španělských vojáků. Na úpatí hory jim pomáhaly tisíce zvědavých domorodců, kteří expedici sledovali jako naprosto šílený podnik. Výstup na vrchol Popocatépetlu provázely kruté mrazy, sníh a všudypřítomné jedovaté sirné výpary, kvůli kterým museli muži nocovat v provizorně vykopaných dírách ve sněhu. Na samotném vrcholu Španělé postavili provizorní kladkostroj z nekvalitních provazů, které jim utkali domorodci. Sám Francisco Montaño se nechal spustit do kráteru celkem sedmkrát. Každým spuštěním se dostal do hloubky zhruba 70 až 100 metrů, kde oškrabával usazenou čistou síru. Když byl Montaño zcela vyčerpaný a omámený plyny, vystřídal ho jeho spolubojovník Juan de Larios, který do kráteru sestoupil ještě šestkrát. Tento extrémní risk se vyplatil - skupina ze sopky přinesla přibližně 300 liber (cca 136 kg) čisté síry. Španělé z ní okamžitě vyrobili střelný prach, což jim umožnilo udržet si vojenskou nadvládu v regionu.

Diego de Ordás (1480-1532) po dobytí Mexika prožil mimořádně dramatický život plný zvratů, který jej zavedl od královského paláce až do neprobádaných pralesů Jižní Ameriky při hledání bájného El Dorada. Ordás věrně bojoval po boku Cortése a byl zraněn během slavné "Smutné noci" (Noche Triste) v roce 1520, kdy Aztékové vyhnali Španěly z Tenochtitlánu. Po definitivním pádu aztécké říše prozkoumával další oblasti Mexika. V roce 1521 jej Cortés vyslal zpět do Španělska, aby králi podal zprávu o úspěších. Tam získal nejen zmíněný šlechtický erb se sopkou, ale také hodnost velitele. V roce 1531 se vrátil do Nového světa s královským pověřením prozkoumat oblasti dnešní Venezuely a Brazílie. Dostal za úkol najít ústí řeky Amazonky, kterou se mu však nepodařilo lokalizovat. Místo toho vplul do delty řeky Orinoko a jako vůbec první Evropan splavil více než 1 600 kilometrů proti jejímu proudu hluboko do nitra jihoamerického kontinentu. Během této extrémně náročné cesty, kdy jeho muži padali jako mouchy - podléhali tropickým nemocem, hladu a šípům domorodců, doslechl se od místních kmenů legendy o bohatém zlatém království "Meta" (což byla tehdejší obdoba mýtického El Dorada). Království však v džungli nikdy nenašel. Zklamaný, nemocný a po drsných konfliktech se svými vlastními muži i konkurenčními španělskými guvernéry se Ordás rozhodl prozatímně vzdát pátrání a odplout zpět do domoviny, aby u krále obhájil své nároky. Během plavby přes Atlantik však ve věku zhruba 52 let podlehl těžké nemoci a jeho tělo bylo podle námořnických zvyků vhozeno do moře.

Zdroj:
https://thehistorianshut.com/2019/08/19 ... adventure/
https://historia-hispanica.rah.es/biogr ... co-montano
https://en.wikipedia.org/wiki/Diego_de_Ordaz
https://en.wikipedia.org/wiki/Popocat%C3%A9petl
https://www.csfd.cz/film/428088-epitaf/prehled/
https://www.youtube.com/watch?v=XZRrEKYjqGU